Spievanie v daždi

Rozhárané až na nebeskou půdu. Nesourodá sbírka televarietních pěvecky-stepovacích segmentů, které spolu dohromady neštymují, byť většina je sama o sobě vynikající ukázkou umu dua Kelly-O´Connor. Jakoukoli spojitost či relevanci pro děj u čísel nehledat (v čele s "Broadway Ballet", to je segment jak z úplně jiného filmu i doby), prostě měl Kelly nápad na další opulentní číslo, tak si ho tam na sílu zakomponoval. V celém filmu jsou přesně dvě čísla, která rozvíjí postavy/posouvají děj, zbytek je čistě "poslouchejte a čučte, co a jak umím, a pak se vrátíme k filmu". A že Gene i Donald sakra že umí. A to tak, že chuděra Debbie je během vystoupení do počtu (až na "Good Morning"). Dějová linie mimo "stopněte příběh filmu, teď si chvíli zatančíme" je klasicky vystavěná screwball comedy. Bohužel trestuhodně bez chemie mezi Genem a Debbie (krom úvodních scén, tam to mezi nimi patřičně jiskří). Jean Hagen je použita čistě jako karikatura jednoho vtipu, který přestává být vtipný již během prvního použití. A to jich diváka čeká ještě tak 1623. Jak jsou některá čísla dynamická, hravá a nápaditá (v čele s groteskám holdy vzdávající "Make 'Em Laugh"), tak je tu i unylá zastavovačka času (pocitově tak šest hodin trvající, byť nemá snad ani pět minut) sonáta "You Were Meant for Me". Úvod je dlouho písní prostý (dvě krátké, zakomponované do děje jako divadelní/párty vystoupení) čili se to tváří jako muzikál, který nebude porušovat "realitu", aby následoval segment, kde jedna střídá druhou a narušuje se "realita" jako by se nechumelilo. V podstatě co deset minut to jiná stylizace a jiný samostatně stojící segment. Čili v jednotlivostech právem nadčasové (lepší showreel Kellyho jako tanečníka/pěvce/choreografa/kaskadéra/vizionáře aby pohledal), jako celek nefungující romanťárna/muzikál/hold počátkům zvukového filmu... No, prostě jako film. (03.01.2024)

Scénář: Adolph Green, Betty Comden .. Show must go on! Zpívající Hollywood aneb jak jsem se naučil mluvit k divákům. Přerod němého filmu na plně zvukový musel být hodně bolestný, naštěstí vzpomínání v podání tohoto malebného muzikálového snímku je hodně zábavný. Barevná podívaná, plná písniček, optimismu a všudypřítomných úsměvů spolehlivě zafunguje na přístupného diváka i po tolika letech. (22.10.2007)

Přiznávám bez mučení, nejsem fanoušek Muzikálů, tím méně filmových. Kromě Singin' in the Rain se mi do podvědomí zahryzly už jen dva další muzikálové filmy, My Fair Lady (což ovšem není úplně klasický muzikál) a Finian's Rainbow. Singin' in the Rain se mi z těch tří zdá nejméně zajímavé, což evidentně souvisí s tím, že je z těch tří nejvíce muzikálem a nejméně klasickým hraným filmem. Přesto si milovník filmu ve zpívání v dešti rozhodně přijde na své a to nejen pro samotné herectví zúčastněných, či pro doslova neuvěřitelné množství barev, kterými film téměř marnotratně hýří, ale také proto, že je v podstatě "filmem ve filmu". Děj zprostředkovávající notně "apokryfní" příběh z doby vzniku zvukového filmu je vtipný a zábavný sám o sobě, ale navíc si roztomile tropí žerty z celé řady filmových klišé své doby. Přitom je ovšem uctivý. Nemíní bourat Hollywodské ikony, jen si z nich tak trochu a jen poněkud podvratně utahuje. Formát "filmu ve filmu" navíc umožňuje tvůrcům rozehrát romantické melodrama, které by samo o sobě působilo téměř nesnesitelně, ovšem díky všudypřítomné nadsázce je osvěžující a velmi roztomilé... Celkový dojem: 90% (07.11.2009)

Dlhé roky som čakal na uvedenie tohto filmu v televízii. Dva dni po úmrtí Debbie Reynolds sa mi to podarilo. Paradoxom je, že aj keď muzikály nepatria k môjmu obľúbenému žánru, dva z nich mám v top ten (West Side Story a Hair). Spievanie v daždi považujem naďalej za mimoriadny film a to nielen v rámci doby, v ktorej bol nakrútený. Napriek tomu ho dnešné sledovanie kritickým okom stálo jednu hviezdičku. Spevácke a tanečné čísla sú stále úžasné, dlhé zábery sú pôsobivé, príbeh poskytuje predstavu o tom, aký zložitý bol náhly prechod na zvukový film a koľko hercov na tento prechod dojazdilo. Problémom je, že veľa z toho, čo sa odohráva medzi tanečným exhibíciami sa ani nepribližuje ich úrovni, aj keď trojica hercov hrá ako o život. Pripomína mi to filmy Vlastu Buriana, ktoré by bez neho boli iba takou prvorepublikovou zlátaninou. Takže výborný muzikál, ktorý však na úplný vrchol nedosiahol. (30.12.2016)

Když jsou v muzikálu to nejlepší mluvené dialogy, a to nejotravnější příliš dlouhé a rozjívené muzikálové scény, tak je něco špatně. Já to přepíčené muzikálové pitvoření a skotačení nemám rád tak nějak z principu, a když je moc dlouhé a přidají se k němu navíc i superpozitivní tymolinove usmevy všech zúčastněných a barevný holokaust všude kolem nich, tak už je to na solidní migrénu... Jenže pak přijde další geniální dialog, pak pro změnu nějaká muzikálová scénka v délce a kvalitě bez problémů přijatelné, chytrý příběh, a i já musím uznat že je to prostě velice fajn. I když méně eskamotérství, a více "filmu", by v něm opravdu neškodilo. 8/10 (18.08.2012)