Agora

No musi se uznat, ze si Amenabar vybral pro svuj film zajimavy tema, ktery jsem ve filmu asi jeste nevidel. 4. stoleti, boje mezi krestanama, zidama a pohanama a na pozadi pribeh filozofky zkoumajici hvezdy a zniceni Alexandrijske knihovny. Takze tema docela slibny, bohuzel film uz tak zajimavej neni. Problem je, ze to je tak nejak furt stejny a nic se nedeje, takze jesli prijdete o deset minut filmu, nic vam neutece, krestani budou furt vyvadet, filozofka furt premejslet. A i kdyz to je natoceny docela dobre a kulisy vypadaj fajnove a realisticky, proste to neni zabava. Necekal jsem zadnou 300, ale stejne jsem dostal jen ukecanou historickou nudu, kterou bohuzel nevytrhnou ani herecky vykony, jelikoz jsou vsichni tak nejak mdly a nevyrazny. Navic, ackoliv podle skutecnejch udalosti, tak nejak se nemuzu prenest pres fakt, ze by vsichni ve ctvrtym stoleti uznavali zenskou ucitelku. (17.02.2010)

Na jednu stranu jsem unavená z velkého množství filmů odehrávajících se kolem roku 0, pokud možno se všude alespoň zmiňuje Caesar nebo Ježíš, že ano. Takže jsem doufala v něco úplně jiného, když se podařilo natočit něco z roku 391 n. l., ale ve výsledku je to jen další starý známý střet na téma Quo Vadis? - kam kráčíš křesťanství, když už jsi povolené náboženství? Bohužel paralel se středověkým tmářstvím je mnoho a příběh Hypatie je stejně bezvýchodný, jako Kladivo na čarodějnice. Možná, že to tak mělo být, ale formálně to zas taková sláva není a kromě Rachel Weisz tu nejsou nijak skvělí herci, aby strhli mou empatii. (27.03.2012)

U historických filmů nejrůznějšího žánru obvykle výrazně upřednostňuju co nejrealističtější a skutečnému běhu událostí se blížící ztvárnění. Agora se nedrží věrného obrazu předkládaných událostí, protože složité historické děje zestručňuje a komprimuje tak, že pochody, které trvaly reálně století, odvypráví během několika let. Mimo není ani poznámka mého oblíbeného uživatele flankera27 o skutečném věku Hypatie v době jejího usmrcení. Hlavní hrdinka je celkem zákonitě ztvárněna půvabnou hereckou ženskou hvězdou a charaktery jsou trochu uměle polarizované. A přesto se nakonec přikláním k nejvyššímu hodnocení, protože Amenábar natočil velkolepou podívanou oproštěnou od laciných akčních prvků a přece divácky přitažlivou díky výborné režii, kameře a výpravě. Historický obraz posledních staletí římské říše byl pochopitelně důkladně deformován vítěznou stranou, tzn. křesťany. To, co vítězí, dostává v dějinách právo měnit minulost. A tak se pohled na jednotlivé postavy římské politiky deformoval podle jejich vztahů ke křesťanskému náboženství. Monoteistická náboženství inklinují k šíření svých ideí všemi prostředky - v tom se křesťanství od islámu v dobách své expanze příliš nelišilo. Římští císaři proti křesťanům zasahovali nejen proto, že tito zpochybňovali božský status imperátora, ale i proto, že potřebovali v impériu, kde se střetávaly stovky kultur, jazyků a náboženství, zajistit klid a ten křesťani při svém šíření slova božího systematicky narušovali. Uvažoval jsem jen o čtyřech hvězdičkách, ale když jsem se podíval na nedávnou reprízu Kleopatry a pocítil, jak mi přijde v porovnání s Agorou omšelá, tak se přikláním k pěti hvězdičkám. Celkový dojem: 90 %. (08.03.2011)

Alejandro Amenábar dokáže překvapit tím, že se nebojí jakéhokoliv žánru a dokáže zrežírovat libovolné téma. Dobový film ze 4. století našeho letopočtu poukazuje na to, že náboženství zbytečně omezovalo ženy a přišli jsme (možná) o mnoho zajímavých objevů. A já díky Amenábarovi objevil mnoho informací, které jsem doposud neznal, přestože jsem rok studoval dějiny umění. Mám co dohánět a připadám si tak trošku hloupě, když "objevuji již objevené". (21.02.2010)

Nevtíravý režisér Alejandro Amenábar se jednou za čtyři pět let představí filmovému divákovi, ale vždy to stojí za to. Agora sice není tak suverénní jako jeho předchozí Hlas moře (který byl rovněž inspirován skutečným osudem), nicméně i pro tentokrát předvedl, že je mistrem ve zdrženlivosti. V duchařském hororu Ti druzí dokázal převést na plátno horor i bez zvláštních efektů a nejrůznějších bubáků, v Hlasu moře zase téma utrpení ustál bez melodramatických a sentimentálních berliček. I tady má po Nicole Kidman a Javieru Bardemovi silného koně v hlavní roli. Rachel Weisz, coby Hypatie z Alexandrie, první filosofka a astronomka západního světa, je díky režisérově vedení výborná. I když scénář není tak úderný jako v předchozích případech a v několika scénách jsem se nachytal, že (a to bylo dřív naprosto vyloučené) zívám, Amenábar ví, komu a kdy dát dominantní prostor, jak zkomponovat hudbu i kde uhodit na ta správná místa. 70% (28.06.2010)