Tichá bolest

Tož tak na světě.. Trochu upozaděný klenot české kinematografie dovedně prolínající dramatickou rovinu pod patronátem mistra Hrušínského (zatýkání otce, znesvěcení pionýrských šátků) a tu hořce humornou z vojenské služby PTP (předváděčka Smrtibráchy Čmani). Ony časy přející sviním a ničící lidské životy už jen třeba kvůli původu byly v době natáčení ještě hodně čerstvé a lze to ve výsledku vidět, ale moc se neradujme. I když je dnes doba jiná, těch sviní je pořád stejně, akorát už tolik nemávají stranickými legitimacemi.. No eštěže máme, my Moraváci, tu slibovicu, v kterej je pravda. Jen ji nesmíte vychlópat naráz půl litra, to pak je taky bolestná.. (26.07.2010)

Martin Hollý natočil opravdu silný baladický film o jednom z nejsmutnějších období našich moderních dějin - 50. letech minulého století. Volně rozvíjí réma tématicky spřízněných Všech dobrých rodáků Vojtěcha Jasného s východiskem ,,Jak komunismus nakládal s českým venkovem" posunutým k osudům třídních nepřátel, tedy našich západních letců, vojáků, jakož i všech ,,nepřátel socialismu". Největší devizou Tiché bolesti je pozměněné hledisko, které používají scénárista Jiří Křižan a režisér Martin Hollý - do středu příběhu nestaví primární oběť gottwaldovských monstrprocesů (nelegitimně odsouzeného a popraveného), ta je jen jednou z vedlejších figur a ve vlastním filmu ji patří jen jedna scéna, ale oběti sekundární - tedy děti a rodiče justičně zavražděného. Navíc celý snímek není stylizován syrově naturalisticky, jak by se jistě dalo čekat, ale spíše metafyzicky smířlivě (postavou nejstaršího z klanu Kadavých - další ze strhujících hereckých výkonů Rudolfa Hrušínského) a s rozměrem jakési moderní politické balady. Vojenským oddílům PTP (tedy Pomocným technickým praporům) provedl v popularizační historické reflexi medvědí službu Miloslav Švandrlík se svým humoristickým románem Černí baroni, skutečný stav těchto vojenským jednotek, kterým ovšem bylo znemožněno používat zbraně a byla pro ně vyčleněna pouze ta nejhrubší (s malou mírou nadsázky otrocká) práce, byl ale mnohem horší, než jak to popisuje nejen pan Švandrlík, ale i tento film... ,,Píšu, co si myslím, a myslím si, co chcu..." Podobné filmy: Všichni dobří rodáci, Žert, Skřivánci na niti (15.02.2009)

Tenhle film vás vezme za srdce. Je tam ta celá bolest hnusných padesátých let, kdy výkvět národa už nevěšeli Němci, ale Češi. Zasraní bolševici pod taktovkou sovětských poradců z Moskvy a někdy i z vlastní iniciativy.... U Rudolfa Hrušínského se prakticky o každém jeho filmu, dá řící, že to je ten jeho nej, ale tady se mně osobně líbí nejvíce. Role moudrého, morálně čistého dědečka, zkoušeného osudem, ale pevně stojícího a nezlomného, mu sedla neskutečným způsobem a asi mu byla psána přímo na tělo. Ivan Jiřík tu dostal tu pomyslnou čest dělat tomuto dědovi vnuka. A tak snad i díky tomu a díky svému skvělému výkonu si myslím, že to je jeho nejlepší film vůbec. Je smutné, že tenhle film neběží často v televizi, že se nepromítá ve školách. V padesátých letech bylo mnohým ublíženo a mnozí se za své chování a činy ještě stále stydí, někteří ještě stále bojí. Sice kdo chce informace si najde, ale společenská důležitost tohoto tématu je natolik zásadní, že by to mělo být lidem předkládáno častěji. Aby si pak nemysleli, že současní komančové už jsou moderní a tudíž hodní. Nejsou. A nebudou. Komunista se u mně rovná neslušný člověk (obzvláště dnes kdy se angažovat v této straně děje jen na základě svobodné vůle dotyčných a nejsou k členství nijak nuceni). O tom co se dělo je třeba neustále mluvit. Je to nejtemnější část naší moderní historie... A právě současní komunisté by ji strašně rádi tak trochu poupravili dle svého a na to, když tu moc mají, jsou oni mistry. Proto ji už nikdy mít nesmí! Pan Hollý nenatočil jen tento skvělý film, ale já mám Tichou bolest od něj nejraději. Řadím ji po bok filmu Hřbitov pro cizince apod... Kdyby šla přidat hvězda, přidám jí. Šest kapek zakopané slivovice, toho balzámu co čeká na nalezení. * * * * * * (19.11.2016)

Nostalgické, baladické, žalující a přitom postrádající násilnou trapnost antikomunistických agitek. Hollého vyprávění je zajímavé právě proto, že si hraje s fragmenty času i prostoru, a tak se z filmu nestává ani vojenský kabaret, ani sladkobolné drama. Je to cosi mezi tím a právě proto je to uvěřitelné. (31.03.2008)

Hodně hořký dramatický příběh (natočený podle autobiografického Křižanova scénáře) odehrávající se na sklonku zrůdných 50. let v retrospektivě dvou časových linií, jednoho malého chlapce, který byl po smrti svých rodičů vychováván jen svým dědem. Nejvíc mě na filmu zaujala pravdivá formulace Jankova dědy (opět báječný Rudolf Hrušinský) "Neostávej tady, Janku. Není dobré zostávať mezi lidmi, kterým připomínáš svinstva, kterých se dopustili." Ale také fanatický důstojník Kopřiva (Vítězlav Jandák) ve scéně s tankem ke konci filmu. Pro mě doposud neznámá (za což se trochu červenám). Jinak se ale jedná svým způsobem o neprávem zapomenutý a opomíjený velký film (jak po roce 89' tak i dnes) který rozhodně stojí za připomenutí a to hned z mnoha pohledů. (03.08.2008)