Dokonalý únik

Střídavé napětí sinusového průběhu, v jehož elektrickém poli kovaný čtenář Agathy prohlédne přes nášlapné miny falešných stop poměrně záhy. /konec překombinovaného útvaru:/ Dokonale by se hodila paralela k jedné knize, nicméně místní spoilerová inkvizice by mě právem ukřižovala. Twohymu lze přičíst k dobru, že ač víme, kdo, lomcuje s námi třes- kdy a jak. Jeho oko kombinuje obsedantní voyeurismus, v němž je divák situován do pozice paranoika, jenž za každým spadlým listem vidí vraždící monstrum, s jakousi bezstarostnou dovolenkovou naivitou, v níž je naopak ukolébáván pohádkou, že v takovém vizuálně omamném ráji se nic ďábelského stát nemůže. Ústředním bodem nejistoty je postava Timothyho Olyphanta, který ve stylu G. I .Joe- Robinson Crusoe- Rambo vytváří celé stádo možností a hypotéz. A je tak nestoudně sexy ve stylu téměř zapomenuté mužnosti jeskynního pračlověka, že posílá všechny zšenštilé metrosexuály hluboko do podzemí. Proti stojí Steve Zahn v roli muže, o kterém si na první pohled řeknete, že ho máte přečteného, ale pak zjistíte, že o něm nevíte vůbec nic. Výborně se pracuje i se žánrovými stereotypy zločince. Zajímavý úhel na kriminální pátrání v době technoéry poskytuje i paradox džungle versus elektronické stopy, přičemž důkazní břemeno dlouhou dobu spočívá na divákovi. V závěru se film změní v tradiční hororovou hru kočky s myší a nejzábavnější je sledovat, kterak netradičním střihem a crazy záběrováním Twohy udělá zatraceně adrenalinovou překážkovou dráhu. Napoprvé jde o ( neobjevný a pod dravým povrchem staromódní) thriller, další projekce už může být detektivní luštěnka, při níž sledujete lovce kladoucí pasti na nebohé novomanžílky a nicnetušící obecenstvo. Šlápněte tam. 75 (22.10.2009)

Režisér se očividně několik dnů před započetím projektu, ze kterého se nakonec vyklubal Dokonalý únik rozhodl, že vezme nabroušenou sekyru, se kterou se ohání Timothy Olyphant, a snímek přesně v půlce rozetne. Vznikly tak dvě poloviny průměrného thrilleru: prvních čtyřicet minut je nudná slátanina o procházení se Hawaí, které připomíná Modrou lagunu, občas s nějakou zajímavější scénkou (sledování vetřelců, překonávání srázu). Jenže i tak je to hrozná nuda, a kdybych zběsile nechroustal pop-corn, snad bych v sále i usnul. Pak se ale stane něco zvláštního, a druhá polovina dává konečně vzpomenout na to, že Twohy je ten, co natočil bezvadnou Černočernou tmu. Nefalšované akční peklo prezentované divákovi jako napínavý thriller plný klipovitých záběrů se po černobílem flashbacku (ne nadarmo je ve filmu zmiňován snímek Natural Born Killers) vyvalí z plátna, a já si konečně až do závěrečných titulků říkám: jo, na tohle jsem přesně šel. Verdikt: prvních 49 minut jedna hvězda, zbylých 49 pět hvězd. Zprůměrovat si to umí každý. (14.12.2009)

Tak něco přesně takového jsem potřeboval.. Sexy dobrodružství šlehnuté pořádnou dávkou napětí a nečekaných zvratů. Mladý pár se rozhodne pro romantickou svatební cestu na Havaji. Dokonalý ráj, dokonalý únik od všednosti. Jenže jejich klidné plnění snů naruší informace o nedávné dvojité vraždě v nedaleké lokaci, nicméně jejich pohádka směle pokračuje. Jak nakonec kartami zamíchá jiný mladý pár? A vlastně ještě další? Režisér/béčkař David N. Twohy si s námi od začátku hraje, přesně ví, kdy má přitlačit, kdy ubrat. Řemeslo umí solidně, díky němu se divák stává tak trochu voyeuristou, několikrát otočí naši pozornost zcela jiným směrem. Jakkoliv může rozuzlení vypadat banálně a trochu matně, zapadne do výsledku jako poklice na hrnec. Samozřejmě leccos může ve finále připadat lacině a otřepaně a leckoho to může namíchnout, ale já si užíval dokonalý vizuál a solidní zápletku, která, i když něco už bylo z poněkud absurdnějšího soudku, neurazí. K tomu všemu se musí připočíst lahůdkové obsazení. Hlavní zúčastnění do diváka dokonale zaseknou své herecké drápky, zejména Timothy Olyphant je Pan Nejistota (však pamatujeme jeho „Přítel, vrah, přítel vrah.“). Nikdy nevíme, s čím vyrukuje (kovová destička v lebce) a jen sledujeme jeho herecký um s vytříbeným výrazivem. Nejen od dob čtvrté Smrtonosné pasti umí výhrůžně mluvit a tvářit se ďábelsky vzpruzeně, tady přidává dokonalou rozpolcenost své postavy, aby co nejvíce mátl diváka. Mírně ňoumovitý Steve Zahn se živí coby začínající scénárista, takže občas podléhá přehršelem konspirací. Milla „těsné latexové oblečky“ Jovovich je naštěstí úplně jiná, než v posledních hubených letech, kdy to jen pálila do zombíků. A to je moc příjemné zjištění.. Prostě staromódní nadžánrová hra na kočku a na myš, která místy opravdu dokonale funguje a vzbuzuje neumělé brnění nervového systému. A přestože to celé brnkání nestálo žádný velký balík, nepůsobí film jako lacině odbytý. Několikrát se s postavami projedeme po šachovnici a v závěru jim nejednou budeme držet pěsti. Palec nahoru.. (01.11.2009)

Pár novomanželů přichází v rámci svatební cesty na krásné Hawajské ostrovy. Zde se zanedlouho setkávají s místními domorodci a jejich divné výrazy tváří dají znát, že ne všechno bude úplně v pořádku. Přes to se pár vydává na turistickou stezku, kde potkají také druhé novomanžele a dozvídají se zprávu, že na ostrovech zrovna někdo vraždí. A vraždí právě čerstvé páry. Stejné jako jsou oni. Začíná kolotoč vzájemného podezřívání, na jehož konci se skrývá jen smrt a jedno děsivé tajemství. Nic není takové, jako se zdá. A já musím rejžovi Černočerné tmy znovu zatleskat. Protože vytvořil opravdu děsivý film, odehrávající se v divočině, odkud není úniku a kde přežijou jen ti nejsilnější. Timothy Olyphant stejně jako Steve Zahn hrajou svoje role excelentně, uvěřitelně, přímo zběsile a na hranici schopností. Film nám hlavně po zvratu, pointě, která mně opravdu překvapila a přišla mi úplně neuvěřitelná, začíná nabírat nečekanou rychlost, akce je přímo zběsilá a krvavá, komiksové rozdělení obrazu na tři části je vtipné a Twohy nám dáva jasně najevo, že Dokonalý únik je spíše taková absurdita než nějaký opravdový thriller. Rozhodně ale ani tento žánř není zanedbán. Vřele doporučuji 8/10 (01.02.2010)

Kolikrát jsem už podobný námět viděl, což přirozeně nemusí být na závadu. Sešroubovaná zápletka neoslňuje ničím objevným. Popravdě řečeno předěl mezi první a druhou polovinou je markantní. Toto konstatování ovšem nemůže smazat neuvěřitelnou krásu záběrů Havajských ostrovů či souostroví, za které by se nemusely stydět ani dokumentární filmy z produkce National Geographic. (02.11.2010)