Až do mesta Aš

Bezmocnosť. Naivné dievčatá, odchádzajúce za prácou západným smerom sú vyťažené ako gastarbeiterky. Ak nesplnia normu, letia. Do bordelu, v lepšom prípade obstarožnému seladónovi do domu ako lacná štetka a slúžka v jednom. Nepriamo sa poukazuje na chýbajúce štátne nízkonákladové centrá pomoci, pracujúce priamo na ubytovniach a vo fabrikách, poskytujúce preklenutie prvých týždňov po vyhodení. Správcovia gubernií však takýto záujem nemajú: masážne salóny, bary a herne, kde sa táto klientela grupuje vynášajú viac. Potešilo použitie viacerých techník nakrúcania, práca s obrazom, animované vsuvky, kvázi dokumentárna forma i neškolené herečky v úlohách matrón Len celé to novátorstvo bolo trochu prešvácané, na spôsob: aha aj toto vieme robiť a v druhej polovici i vďaka tomu dej trochu stráca dych. Inak výstižné podobenstvo v duchu Seidlových dokumentárnych sond do života nižších stredných vrstiev. (04.11.2012)

Na přímé lince s Housaty a Džusovým románem pokračujeme s opusem pro mobilní telefon Až do mesta Aš. Díky pánu bohu za ty dary, že ty sexuální scény byly rozmazané jak v deliriu tremens. Jinak bych naši milou Dorotku musela počastovat ještě spokojenějším hodnocením. Na závěr je samozřejmě nutné ukápnout slzu podle Silviina vzoru. (22.11.2012)

Až do města Aš na mě od začátku působil jako amatérský, v lepším případě jako poloamatérský film plný neherců. A tak k němu přistupuji, protože o scénaři a nějakém solidním dějovém vývoji se příliš nedá mluvit. Některé záběry jsou povedené, jiné méně, za kreativní považuji pár obrazů, které vyprávějí příběh prostřednictvím kreseb, to mi přišlo hodně pěkné. Ale celkově by film potřeboval dramaturga. A nevím, jestli bylo záměrem, aby němčina byla příšerná a plná hrubých chyb. (22.08.2015)

Velmi těžce hodnotitelný film, který na každého zapůsobí jinak a snaží se jít jinou cestou. Nevyhýbá se ale nevydařeným místům a rozpačitému řešení. Předně bych asi vyzdvihl atmosféru, kterou má film velice dobrou a deprese a bezvýchodnost na diváka z plátna přímo vyskakuje. Velmi dobrým se ukázal být nápad s animacemi, které decentně zachycují vnitřní rozpoložení hlavní hrdinky. Místy zajímavá je i ruční kamera, díky níž film působí dost sugestivně a uvěřitelně. Jenomže je tu hodně ale - výběr neherců se úplně nepovedl a zejména titulní Dorota Billá se sice snaží, ale není moc výrazná a chybí jí potřebné charisma. Někdy působí hodně toporně a je bohužel vidět, že nemá průpravu. Může za to částečně i scénář, který vynechává motivaci postav (je fakt, že těm holkám ty postarší pány nikdo do postele nestrká a jde o jejich svobodnou vůli, stejně tak pochybuju, že by holčina s maturitou nenašla uplatnění v Německu jinak, než jak ho našla zde, ale dejme tomu) a ani dialogy nejsou to, co by strhlo. I z toho důvodu se délka necelé hodiny a půl jeví subjektivně dvojnásobně, což nikdy není dobře. Je obrovská škoda, že režisérka couvla z původní idey o dokumentu, který mohl být poměrně pecka (na druhou stranu ji naprosto chápu). Takhle to totiž zůstalo na půli cesty a ač je to chvílemi působivé, prostě to nemá tu sílu, aby to po celou dobu strhlo a nedalo vydechnout. Ale snaha o originalitu by se v našich končinách pořád ještě měla cenit. 50% (02.11.2012)

Původně to měl být dokument, ale postupně se přerodil v celovečerní hraný film. Obsazeny byly neherečky a neherci, všechno působí velmi autenticky, občas se zablýskne scéna jak z dob slávy československé nové vlny, ale jsou tu i nějaká ta „ale“. Zatímco úvod z vesnice u Bardejova nám řekne o vyrůstání v cikánské komunitě víc než celý Šulíkův Cigán, po přesunu na daleký Západ už se neděje nic, co by divák nečekal. Všechno jde po očekávané cestě a příběh lehce nudí. Ze dvou hlavních hrdinek je ostatně zajímavější ta Ukrajinka, jenže má mnohem méně prostoru než hlavní romské děvče. Nehledě na to, že kvůli jejich hereckým limitům film stejně nemohl jít moc do hloubky. Přes nepochybný potenciál u mě průměr (50%). (05.07.2012)