Chicagský tribunál

Co Vám budu lhát, na Netflixu se konečně objevilo něco, co tady okamžitě svítí v červených číslech, nesmrdí to levotou a pohrává si to s myšlenkou nominací na letošní Oskary. Navíc to tady za ani ne měsíc ohodnotilo přes tři tisíce lidí a superlativy se tu nešetřilo. Docela jsem se těšil. Výsledek je ale víceméně průměr. Námět je silně americký. Hodně dlouho mi trvalo, než jsem pochopil, co se ve filmu vlastně vůbec děje. Já, neznalý americké historie kolem roku 1968, jsem netušil, jak významný soudní proces byl v Chicagu veden. Navíc ale stejně jako uživatelka Dzeyna nebo Enšpígl mám pocit, že americký soudní proces už byl zfilmován tisíckrát líp. Devizou filmu jsou ale jednoznačně výkony. Sacha Baron Cohen, Eddie Redmayne, Mark Rylance a Frank Langella zde září. I ten krásný typicky hollywoodský závěr se mi tu hodně líbil. Toť ale vše. Čekal jsem to lepší, daleko lepší. (08.11.2020)

Politické procesy a sudcovia zjavne naklonení jednej zo strán sporu sú vlastné aj zavedeným demokraciám, akou bezpochyby tá americká je. S problémami zaujatých sudcov sa dnes boria takmer všetky postkomunistické štáty, kde každý na justíciu len nadáva. Priebeh jedného evidentne zmanipulovaného procesu krásne ukazuje jedna z najlepších súdnych drám, aká bola kedy nakrútená. Ako bonus ponúka množstvo myšlienok na uvažovanie. O povahe spravodlivosti, o tom, čo naozaj stojí za to, vyjsť do ulíc a prejaviť občiansku nespokojnosť, o efektívnych spôsoboch obhajoby, o tom, čo sa oplatí na súde povedať a čo je potrebné radšej zamlčať. (22.10.2020)

"Pohrdáte svojí vládou, pane Hoffmane?" "Jestli pohrdám svojí vládou? Víte, v roce 1861 ve svém inauguračním projevu Lincol řekl, že 'Až všechny lidi unaví jejich ústavní právo změnit svou vládu, využijí svého revolučního práva tuto vládu rozložit a svrhnout'. Kdyby sám Lincoln tohle pronesl dnes, byl by postaven před soud s námi. Demokratické instituce jsou podle mě skvělé, jenže v nich působí špatní lidé. Takže vaše odpověď na to, jestli pohrdám vládou je taková, že v porovnání s tím, jak vláda pohrdá námi, to nic není." "Jak chcete tedy sesadit či rozložit vládu nenásilně, jak sám tvrdíte?" "Humorná otázka. V téhle zemi to děláme každé čtyři roky." aneb geniální procedurální drama pod neméně geniální scénaristickou a režijní taktovkou Aarona Sorkina. (24.10.2020)

Podle mě nejvyzrálejší Sorkinův počin. Nejsilnější paradoxně v momentech, kdy se nemluví, vypiplaná skvostná práce je opřená o brilantní výkony excelentních herců, kdy to, co předvedl Baron, dlouho nedostanu z hlavy. Pecka. Já ty některé překecané sorkinovky příliš nemusím, ovšem tady to zajelo do příběhu natolik košatého, že divák jaksi intuitivně hltá každou slabiku a nepřipadá v úvahu si některou nechat ujít. Skvělé! Vynikající film. ...a ano, souhlasím s názorem, že pokud můžu tvůrcům něco vyčíst, tak snad jen intenzivní obavu, že film přišel v blbé době. Akorát by mohl přilít do ohně a reálně hrozí, že si z některých pasáží vezmou mustr sráči, kteří zrovna nutně potřebují dělat bordel jak ve žluté vestě nebo kdekoli jinde na obranu afroameričanů nebo čehokoli je, pro demolici systému, zrovna z plezíru napadne. Nebo pakliže zůstaneme na place od Šumavy k Tatrám, rozhodnou se třeba jedno sobotní odpoledne pohazovat dlažebními kostkami po jiných lidech a nechají třeba na kamery a objektivy fotoaparátů vulgárně vřískat do megafonů sedmileté děti, že je premiér kkt, zatímco jejich ctění rodičové pořvávají hlášky nacistické, protože aniž by šlo o roušky nebo cokoli, co by je některé tuponě točit nemělo, ale mohlo, stačí vyřknout 4,4 a rázem část (bohužel) voličské obce světu demonstruje, kterak neumí napočítat do šesti. Topík se takto před veřejností odkopat. Fajn, že je složky nechaly 3 hodiny dělat bordel. Aspoň vidíme, co za pakáž nácky volí. Moc pěkné! Takové moderní a pokrokové, že? Na úrovni kultivovaného člověka, že? Inu holá, vymaštěná kanada na krku, plná akorát destilovaného jalovce není nejlepší startovací sada. Řekla bych, že tahle mizerně zmenežované akcička jejich fírerovi nepomůže ani trochu. Naopak. Po tomhle chytí na Nejvyšším ještě větší latu a v báni ho bude etnikum píchat do hnědého podstatně déle, ne- li než zčerná! ..pan učitel... No a co se týče nedělního odpoledního čajíku staroměstského, k tomu jen dodám, že celá ČR může být na sebe pyšná, protože narozdíl od Slováka si duchaprosté, vylepané fandy Baníku nebo Sparty v kanadách nedosadila až do parlamentu. Slovo závěrem: jediné, co mě malinko uklidňuje je naděje, že tahle pakáž snad na Sorkinovo inteligentní počiny nekouká a tak je, jen pro jejich omezenost, případná inspirace mine. Pevné zdraví, dobrou náladu a rozum vám všem. Čaute. (21.10.2020)

„Súdny proces s chicagskou sedmičkou” , mi bol vskutku až doteraz absolútne neznámy, skrátka sa tak extrémne dôkladne (ne)venujem aktivistickým agitkám z konca 60. rokov, dvadsiateho storočia, keď som ani poriadne nevedel, alebo si jednoducho už vôbec nepamätal, kto boli vlastne týmito náruživými demonštrantmi, menovite vyberám niekoľko zvučných mien, trebárs - Tom Hayden, Abbie Hoffman, či ešte aj Bobby Seale, ale zase sa celkom vyznám v tých typických, protivojnových náladách, pretože viem, že sa kvôli vojne vo Vietname, vo veľkom protestovalo, a toto je iba »hŕstka« z nich, ktorým to chcela federálna vláda USA i náležite spočítať so všetkými úrokmi, na čele s nahluchlým sudcom, menovcom Juliusom Hoffmanom, že v podstate títo obvinení z podnecovania nepokojov, tvorili nakoniec 3 skupiny, a to konkrétne: Študenti za demokratickú spoločnosť (SDS), Medzinárodná strana mládeže (Yippies) a Národný mobilizačný výbor na ukončenie vojny vo Vietname (MOBE). Na jednej strane máme obžalobu vo federálnom prokurátorovi Richardovi Schultzovi a na strane druhej obhajobu s obhajcom Williamom "Billom" Kunstlerom, spoluzakladateľom Centra pre ústavné práva (CCR), člen rady amerických občianskych slobôd. A medzitým množstvo súdnych pojednávaní, a taktiež i zaujímavejších « vsuviek » , aby sme si to dokázali trochu lepšie predstaviť, čo tomu sprvoti predchádzalo, t. j. nebyť len neustále medzi štyrmi stenami zavretý, ísť sa tiež pozrieť aj von do exteriérov, kde sa už prakticky schyľuje ku stretom s políciou, z čoho automaticky vyplývajú samé zranenia, / čiže samými prestrihmi a flashbackmi, nazriem presne do tejto problematiky, v ultra prehľadnom, retro spracovaní, s naprosto božským obsadením, pod taktovkou Aarona Sorkina, ktorý nielenže napísal pôvodný, štipľavo-ostrý scenár, ako britva, ale si to aj rovnako kvalitne koordinuje i za kamerou, ako režisér s chirurgickým zárezom jedného z najlepších filmov roku, ktorý má asi najväčšiu šancu zabodovať s premyslenou montážou Alana Baumgartena, či súčasne by nemal ostať nepovšimnutý ani jeho scenário, vďaka ktorému som si neuvedomoval hodinky, a už bol „The End” . Zároveň si začínam čoraz viac uvedomovať najmä to, že Netflix sprostredkuváva také počiny, ktoré by inak asi len tak neuzreli svetlo sveta, a preto ho beriem, ako rovnocenného partnera na poli hollywoodských štúdií, ktorým začína byť veľkým konkurentom. Síce nie sú každý deň hody, ale ešte určite nepovedali posledné slovo. The Trial of the Chicago 7 je mimoriadne nadpriemerný film, pred ktorým mám rešpekt ! (24.10.2020)