Fimfárum – Do třetice všeho dobrého 3D
Fimfarum – The Third Time Lucky
Hudba:
Karel HolasHrajú:
Jan Werich, Jiří Macháček, Miroslav Krobot, Ota Jirák, Roman Říčař, Miroslav Vladyka, Maëlys RicordeauVOD (1)
Obsahy(2)
Stručně o nových pohádkách: V pohádce Jak na Šumavě obři vyhynuli se štáb filmového týdeníku vypraví do šumavských hvozdů odhalit pravdu o tom, zda tam opravdu žijí nebo nežijí obři, hrající pradávnou hru „na většího“.
V pohádce O kloboučku s pérkem sojčím aneb Král měl syny, zavolá si ale pouze dva, neboť syna Honzu nikdo nebere vážně. Vysoko v horách si zapomněl klobouček se sojčím pérkem a teď se mu po něm ve stáří zastesklo. Cesty do hor jsou však složité a je otázkou, zda dojede Rychlomilův Bugasseratti nebo Bull-Bagr Speciál královského syna Siloslava. Nebo že by přeci jen moped třetího Honzy? A může se královský syn stát absolutním mistrem světa všech závodů a všech kategorií?
Nejdelší pohádka Rozum a Štěsti řeší kardinální otázku, zda se dá žít bez Rozumu nebo bez Štěstí. Když pak spolu pan Rozum a pánisko Štěstí uzavřou sázku, rozhodnutí o jejich nepostradatelnosti má potvrdit hloupý pasák prasat Ludvík.
V novém Fimfáru jsou vedle tradičních fimfárovských tvůrců (tandem Vlasty Pospíšilové a Petra Poše) úplně mladí, začínající tvůrci, pro které je to příležitost prokázat svůj talent a ukázat poprvé svoje nadání divákům ve všech českých kinech i v zahraničí. Nejkratší pohádku natočilo mladé dámské duo Kristina Dufková a Denisa Grimmová Abrhámová. V nejdelší pohádce se pak režisér David Súkup spojil se španělskou výtvarnicí Patricií Ortiz Martinéz. Je to první Fimfárum, ve kterém jsou ženy v přesile. Vedle Jana Wericha tentokrát tvůrci vyzvali ke spolupráci např. Otu Jiráka, Jiřího Macháčka, Miroslava Krobota, Romana Říčaře nebo Miroslava Vladyku. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (2)
Recenzie (132)
Mísí se ve mně rozporuplné pocity. Na jedné straně mám moc rád a ctím Werichovu moudrost a vtip, které propůjčil i svým pohádkám, na straně druhé se při sledování nemohu ubránit dojmu, že se tvůrci spoléhali právě a jen na kouzlo Werichovy osobnosti. Animace mi přijde zbytečně jednoduchá, v některých místech až odfláknutá. ()
První povídka o filmovém štábu na Šumavě je naprostý paskvil, u kterého jsem okamžitě usnul. Po probuzení a opětovném přetrpění paskvilu přišla na řadu druhá povídka o třech bratrech hledajících králův klobouk. V tomto případě se tu bavíme jen o profesionálně odvyprávěné nudě. Obecně je zasazení takovýchto příběhů o královstvích, králech a jejich synech s nástupnickými právy do moderní doby naprosto nechutný nápad a mě se to silně nezamlouvá. Jako jestli se někdo směje v honbě za korunou jedoucímu princi v buldozeru nebo jeho bratru, jak jede po dálnici na mopedu, budiš. Já ne a ani mě pak nezajímá o čem že to vlastně v nějaké hlubší rovině celé je. Třetí povídka byla naopak celkem pěkná, zdařile zpracovaná, milá a je jediný důvod, proč ode mě Fimfárum 3D nedostalo odpad. Ani ten Werichův hlas už mě napotřetí nebavil. Patnáctiletá princeznička s hlasem Jana Wericha sice má pořád jakési tradiční české kouzlo, ale něco mi na tom nesedí. ()
Opět ta pravá, pohádková, Werichovská nostalgie. Inteligentní příběhy podané zábavnou a stejně chytrou formou. Do třetice všeho dobrého však již samozřejmě nedosahuje kvalit prvního filmu, ale dosti se k němu blíží. Kdyby první příběh Jak na Šumavě obři vyhynuli, byl podán alespoň stejně záživně, jako O kloboučku s pérkem sojčím aneb Král měl tři syny, bylo by to na plný počet. Bohužel první povídka vyloženě nudí. Štěstí pro film tedy je, že je ze všech nejkratší. Naopak nejlepší pohádkou je jednoznačně Rozum a Štěstí. Její příběh i atmosféra se dokáže vyrovnat samotnému (a pro mě zatím nejlepšímu) Fimfáru z prvního filmu a Werichovo vyprávění je zde spolu se skvělou loutkovou animací, jedním slovem: geniální. 80% ()
,,NO A CO JEŠTĚ ZBÝVÁ PRO POUČENÍ? ŠTĚSTÍ SE RÁDO FLÁKÁ...“.... /// Hezká výtvarná stránka (3D neznám, ale postavičky s červenými frňáky mám rád), líbil se mi i vtípek s rozklepanou dokumentární kamerou (v prvním příběhu). Vyprávění si stále drží slušný tempo, ale pomaličku se mi zdá, že (3x) opakovanej vtip přestává bejt vtipnej. Na druhou stranu – českejch (slušnejch!!!) pohádek není nikdy dost. Že? 3a½! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zjistím, proč na Šumavě zakázali hru ,,na většího“. 2.) Stejská se mi po vypravěčským talentu J.Wericha. 3.) Nevím, jestli lidi víc ,,baštěj“ rozum nebo štěstí. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ** AKCE ne NAPĚTÍ ne ()
Bolo to milé. Dokonca milšie, ako som čakala. Bábky mám rada, Wericha ešte radšej. Najviac ma potešili asi všetky tie drobnosti, ktoré sa v 3 rozprávkach nachádzali - fotka Kája G., vykupovanie železa a fliaš, ruleta, Bugasseratti, gúgl aj prasiatka. A hláška s pivom v Klouboučku stála za to. Už teraz sa teším na prvé dve Fimfára, ktoré som ešte nevidela a o ktorých si myslím, že budú ešte oveľa lepšie. (predpremiéra v 2D verzii, 26.4.2011, PC Aupark) ()
Galéria (28)
Fotka © Bioscop
Zaujímavosti (14)
- V novém Fimfáru jsou vedle tradičních fimfárovských tvůrců (tandem Vlasty Pospíšilové a Petra Poše) úplně mladí, začínající tvůrci, pro které je to příležitost prokázat svůj talent a ukázat poprvé svoje nadání divákům ve všech českých kinech i v zahraničí. [Zdroj: MAUR Film] (Bart)
- Nejkratší pohádku natočilo mladé dámské duo Kristina Dufková a Denisa Grimmová Abrhámová. V nejdelší pohádce se pak režisér David Súkup spojil se španělskou výtvarnicí Patricií Ortiz Martinéz. [Zdroj: MAUR Film] (Bart)
- V největší scéně se sešlo najednou 29 loutek. Jestliže uvážíme, že počet pohyblivých částí na jedné loutce může být až 40 (oči, obočí, všechny klouby, včetně pohyblivých špiček nohou) a vynásobíme to počtem loutek na scéně, tak při natáčení jednoho záběru musel animátor s loutkami udělat 1200 pohnutí v jediném snímku, což vynásobeno počtem snímků na průměrný záběr (cca 6 vteřin) znamená, že v tomto jediném záběru musel udělat skoro 174,000 pohybů s loutkou. Ano, možná nemusel hýbat se všemi najednou, přesto o 100.000 pohybech se určitě hovořit dá. (POMO)
Reklama