XXY

Obsahuje možné spoilery! Tady jsem šel vyloženě naslepo a udělal jsem velice dobře, jedním slovem hodně neotřelé! Patnáctiletá dívka a šestnáctiletý hoch, to jsou dva hlavní hrdinové našeho příběhu. Jejich životní cesty se protnou ( a to doslova) v tomhle bizarním příběhu plném citů, smutku, sexu i bolesti, kdesi na blíže neurčeném místě v Ururguayi. Klasický milostný příběh, tak trošku nebo spíše hodně jinak, než na co jste zvyklí, ve většině podobných filmů. Nejvíc mně v hlavě asi utkvěla jedna věta filmového otce našeho chlapeckého filmového hrdiny : Udělal jsem si velkou radost, už jsem si myslel, že jsi teplouš. Co na to dodat? No přece nic. Rodiče mají vždycky pravdu! (23.01.2015)

Celovečerní debut Lucíe Puenzo dává naději, že existují v současnosti ještě režisérky-ženy, jejichž tvorbě stojí za to věnovat pozornost, přestože XXY trpí typickými chydami debutů. Oceňuji herecké výkony mladistvých a dokumentárnost celého snímku i nedotažený koncept s tematizováním plynutí času, problém mám potom s nevyjasněnou motivací mnoha postav, s klišé neodmyslitelně patřící k filmům o coming-outu a figurkařením. (03.06.2008)

Šestnáctiletý Alvaro se svými rodiči přijíždějí navštívit své známé, kteří mají patnáctiletou dceru Alex. Alvarovi je Alex ihned něčím blízká, jenže netuší, že Alex není úplně obyčejná dívka, a že jejich návštěva zde není jen tak obyčejnou návštěvou. Jeho otec, plastický chirurg, je zde tak trochu pracovně - v Alexině těle totiž zuří boj mezi ženským a mužským pohlavím, a jedinou možností patrně zůstává operace ... Námět filmu je rozhodně originální a zajímavý - zvlášť když si název filmu nikterak nevysvětlíte a nepřečtete si komentáře nebo popis filmu. Na druhé straně šlo z tématu určitě vytáhnout daleko víc - kdyby se autoři věnovali tomu, co se děje v Alexině mysli, a ne vztahu Alvara se svým otcem, Alex se svým otcem (obě matky jsou v celé story naprosto nepodstatné?) a podobným nedůležitým zbytečnostem.Na třetí stranu (?) ale určitě nelze film odepsat úplně, protože mne k obrazovce připoutal více než dostatečně (i když hlavně ze zvědavosti, jak to celé dopadne)... (03.10.2011)

Křehké, minimalistické drama. Vyprávěné téměř beze slov, pomocí převážně detailních záběrů a vůbec precizní režie. O ohrožených druzích, o výjimkách a odchylkách. O vnímavosti. Oba ústřední mladí hrdinové naleznou intuitivně porozumění pro sebe navzájem; v jejich otcích se tu však zrcadlí dva rozdílné přístupy k životu: na jedné straně opravdový zájem o svou (nejen) práci, o záchranu raněných želv, na straně druhé chladná profesionalita plastického chirurga. Některé propasti lze překonat, s jinými je to horší. A nejhůř se překonávají ty, které zprvu vůbec nevypadají tak hluboce... (01.04.2008)

Příjemně komorní a poutavé drama, zároveň také ale nepropracovaná psychologie postav a některé myšlenkové pochody plus nedotažené nebo zbytečně rozehrané dějové linie. Ale i přes všechny zmíněné, a to vskutku závažné neduhy pro mne nebylo XXY zbytečným mrháním času, protože ten námět po shlédnutí prostě přímo vybízí k tomu, aby člověku ještě chvíli vrtal hlavou a dokonce v ní možná ještě nějakou dobu zůstal. Což je zase docela fajn, ne? (22.11.2009)