Tiché světlo

Rozhraní vizuální optiky a krásou doteku výjimečnosti. Carlos Reygadas je pro mě nejlepší filmový režisér v historii filmového pásu. Dvojnásobně na filmovém plátně. Dotek jeho dvorního kameramana Alexise Zabého je unikátní - nazval bych to "Tam, kde mezi hvězdy vychází slunce přichází filmy z jiného světa. Optika nadpozemská, nadčasová (Reygadas společně s Zabém jsou filmový vědci). Dlouhé hypnotické záběry života překračují hranici kinematografie." Carlos Reygadas a jeho filmy jsou vlastně plynutí svého času a pomalé záběry doteku galerii. Vyčkávání na počasí, východu a západu slunce, spojení lásky, zachycení emocionálního dopadu na diváka. Každý jeho film zanechává poselství, výjimečnost v závěrečných titulcích. Tiché světlo překonává všechny filmové hranice a standarty. Post Tenebras Lux temnost mexické tamní reality. Japón doteku Boha a myšlenek o konci života. Reygadas se nebojí otevřeně a obrazy mluvit. Pro mě je v jeho filmech ticho a plynutí pomalých záběrů ozvěna myšlenek. (04.10.2016)

Beru zpátky to, co jsem si o Reygadasovi myslel po Japonsku - ten chlap fakt umí natočit dlouhý záběr tak, aby nenudil. Tiché světlo je toho dobrým důkazem, protože i přes dlouze natažené záběry (pravda, někdy je to zbytečně dlouhé, ale většinou to nevadí) a jednoduchý děj to dokáže chytnout. Původně jsem se obával, že to zajímavé mi tak vydrží do půl hodiny nebo hodiny, no a po hodině to bylo ještě zajímavější než předtím. Filmů o milostném trojúhelníku je dost, ale v životě jsem neslyšel o žádném z uzavřené náboženské skupiny. Tohle z toho dělá ještě zajímavější podívanou, dokonce i naprostí neherci, co tady hrají, přesto hrají celkem dobře (v závěru to teda ale emotivnější být mohlo, i když to schéma postav - uzavřená komunita, emoce uzavřené v sobě - tam sedí, takže ok). Spousta obrazů krásně nasnímaná, dokonce Reygadas měl i štěstí na mraky a ten poslední záběr - nádhera. Fakt, nádhera, se skvělým laděním barev přírody. Pro mě osobně jeden z nejlepších filmových záběrů, co jsem kdy viděl. Je ale třeba říct, že to rozhodně není film pro každého. Několik věcí mi tu vadí, ono to fakt občas je moc zdlouhavé, ale naštěstí málokdy. Silné 4* a myslím, že to nebude poslední film, co jsem od Reygadase viděl. (19.01.2019)

Ach, ten démon všechny chlapy jistého věku prostě asi nemine, že. Myslím tím mužského, který se najednou cítí tažený z rodinného hnízda za jinou sukní. Nejdřív "Ničeho nelituju" a pak "Dal bych cokoliv za to, kdybych mohl všecko vrátit zpátky" - taky klasická věta, ne? Fakt mně s tím někdy štvou. To napětí ve filmu, které vytváří tichost scén a jejich hrdinů, je něco neuvěřitelného, že mu odpouštím i to cosi, co u Reygadase zavání, hm, estétstvím? Kdo to napsal, že náboženství a erotika (no, u tohohle filmu by sedělo ai ještě jiné slovo) mají cosi neodolatelně společného, ne úplně srozumitelného a přitažlivého? No prostě pro mě dost zajímavý zážitek, budu zvědavá, kudy se Reygadas vypraví v dalším filmu. (17.06.2009)

Celý film pôsobí ako keby sa vôbec neodohrával v Mexiku. Nebyť dvoch vodičov kamiónu, tak neviem určiť, kde sa to celé nachádza. Každopádne Reygadas prešiel vývinom. Hlavný hrdina tu nie je tulácky gerontofil ako v Japón ani sebadeštruktívny tučko z Battle in Heaven. Hlavný hrdina Jacob sa zamiluje do druhej ženy pričom má rodinu. Tým, že sú členovia kresťanskej komunity, ktorá funguje ak tomu správne rozumiem, vzťahovo medzi sebou, je to niečo o čom sa vie a čo je dôležitejšie vedia o sebe aj všetci z milostného trojuholníka. Jacob sa snaží zachovať správne, ale priznajme si to...nejde mu to. Teraz. Jedná sa o vyprázdnení naratív. Film až na poslednú vsuvku, ktorú by som počastoval prívlastkom magicko realistický si drží líniu poetiky a pomalosti. Je to ten typ filmov aké mám rád. Možno že zmena kameramana je trochu cítiť, ale film plynie, má špecifickú atmosféru a má niekoľko presahov. Určite niečo čo odporúčam. Má to pekné momenty. Hoci sa decká, sem tam kuknú do kamery. (12.04.2020)

Kúsoček sivej hmloviny medzi v tme mrznúcimi hviezdami rastie, naberá na sile, pomaličky osvetľuje v avantgardných pozíciách obrysy krajiny, aby napokon sila slnečného svitu zreteľne a zrozumiteľne vyjavila krásu krajiny. Úvodná scéna zachytávajúca časť kolobehu svetla a tmy uprostred pozemskej púte, je skvelá. Následné dlhé a starostlivo pripravené zábery zo života komunity hovoriacej zvláštnym jazykom sa prírodnému úvodu i záveru nevyrovnali. Ponúkajú sa totiž len len modelové situácie a ich riešenia, tváriace sa ako každodenná realita. Prvou je nábožentvom reznutá dilema lásky muža stredného veku k dvom ženám. Druhou tézou je Boží zázrak. Obe tézy boli v inom kontexte použité aj v predchádzajúcom režisérovom filme Súboj na nebi. Presun z mestského do videckeho prostredia bol zase použitý v Reygadasovom debute Japonsko. Takzvané skľudnenie, spočívajúce v absencii explicitne sexuálnyxh záberov, násilia a doslovný prechod k spiritualite akoby slúžilo len ako nejaká krycia rúška vývarovne už použitého materiálu. Pekné popozeranie neznamená nutne perfektný film. Najmä ak varí z už raz použitej a neprefiltrovanej vody. (18.12.2013)