Che Guevara: Revolúcia

Škoda, že není celý film jako závěrečná půlhodina. Předcházející tři čtvrtiny filmu nejsou sice nijak špatné, ale mnoho revolučního po filmařské ani obsahové stránce se zde nekoná. Především se mnoho člověk nedozví o charakteru pána z triček, příčiny a průběh revoluce jsou jen tak nahozené, hodně se schůzuje a diskutuje (až jsem si vzpoměl na Sovákovu větu ze Světáků: Vy ste samá revoluce, a když padne facka tak ste hysterický). Celému tomu revolučnímu zápasu chybí šťáva, až na docela dynamickou poslední půlhodinu bojů v Santa Clara. Vypadá to jako že dělat revoluci je taková idylka. Film na mě celkově na autorskej počin působil jako udělanej s překvapivě malým zapálením pro věc (filmu, zapálení pro věc revoluce tu neřeším). Zůstává bohužel trochu mezi dokumentem a filmem, přičemž ani jedno není úplně ono. Co se týče herců, i když Del Toro byl dobrý, nejvíc mě na plátně přesvědčil Demián Bichir coby Fidel. Dokonale odkoukaná gestikulace během řeči. Celkem vzato jsem si ten film představoval víc jako třeba Baader Meinof Komplex říznutej americkým remakem Mzdy strachu. P. S. Co se týče možných obav o mravní výchovu mládeže. DVD jsem náhodou zahlédl v trafice v metru, tak jsem si řekl zkusme to za 99 KáČé. S trafikantem tam stála nějaká holka, cca 20 a když viděla co si kupuju ptala se: To je něco válečnýho? El Che jí vůbec nic neříkalo. Nebojme se tedy soudruzi kapitalisté, tohle zjevně zažehnutím revoluce nehrozí. (20.01.2011)

Místy příliš dokumentaristické a celkově nevyrovnané. Navíc nemohu odolat a nesrovnat s Frantíkem Richetem a jeho rovněž dvoudílným dílem - Mesrine: Part 1 - Death Instinct + Mesrine: Part 2 - Public Enemy #1. Přestože je tohle Soderbergh, otevřeně se přiznávám, že se jedná o nebe a dudy, kde je Che Guevara zatím to horší. Abych jen nehanil, Benicio Del Toro samozřejmě zaslouží velkou pochvalu za svůj zdařilý herecký výkon. Che rozhodně není masovým hollywoodským trhákem, což by někdo po sérii Dannyho parťáků mohl i čekat. Che je jistým odklonem od mainstreamu a počet hodnotících zde i na IMDB včetně zaplněnosti kinosálů při projekci filmu je toho důkazem. Tento snímek je a bude viděn jen určitou vyprofilovanou skupinou diváku se zájmem o tuto postavu/historii a zbytek bude povětšinu zklamán, protože se nedočká argentinské verze Ramba. Druhá část by si mohla své místo znatelně upevnit nebo sáhnout ještě k vyššímu hodnocení, ale dle jistých indicií se obávám, že se tak nestane a diváci revolucionáře s klidným svědomím přeskočí nebo si raději pustí konzistentnější The Motorcycle Diaries o mladém lékaři cestujícím po Latinské Americe na staré motorce Norton 500 a nutno dodat, že je pronásledován krásnou hudbou. (6/10) (16.01.2009)

Che Guevara, jméno samo o sobě velký pojem. Po Fidelu Castrovi možná nejznámější muž kubánské revoluce. Part one mapuje cesty tohoto rodilého Argentince v rozmezí asi zhruba 10 let, po jeho první setkání s Fidelem, plány na revoluci, nábor nových lidí a potom její samotné uskutečnění, kterým také tahle první část končí. Jsou zde i záběry např. z OSN, kde Che vystoupil, v typicky plamenném projevu, plném ideálů, kterým nejen on, tehdy bezesporu věřil. A i když film trošku škobrtá a je někdy malinko nudnější, sáhnu nakonec ke čtyřce. hlavně za Benicia, který ne, že by podal nějaký světový výkon, ale dokázal Ernesta zahrát velice věrohodně a pak také zhruba za poslední bojovou půlhodinku filmu, která se mně moc líbila. A jsem moc zvědav na Partyzánskou válku, ale to až někdy jindy. (18.07.2014)

A já si myslel, že revoluce je něco akčního:o)). Ernesto "Che" Guevara je určitě zajímavá postava Latinské Ameriky, ale tento film bohužel nepřináší žádnou hlubší vizi na tuto postavu. Sice jeho proslovy mají určitou hloubku, ale ve filmu to nemá efekt. Raději doporučuji sáhnout po odborné knize:-). Benicio se sice snaží, ale i tak je v "dokumentárním" filmu mnoho nudných scén. (20.01.2011)

Když si nečte nebo něco nezapisuje, chodí po lese na procházkách. Později začne jezdit po silnicích autem (to znamenalo, že revoluce postupuje). Ke konci je aspoň boj o Santa Claru. V mezičasech černobílý Ernesto Guevara hovoří o revoluci – pro rozhlas, televizi či na půdě OSN. Bez druhé poloviny je to zkrátka jen torzo, ze kterého se ani nedá vyčíst, co tím vším chtěl autor říci. Benicio Del Toro je samozřejmě skvělý. SPI za jejich zbabělost velký nedík! (31.03.2009)