Mamma Mia!

Prosluněný teror. Asi nikdy jsem neměl tak silný pocit, že mě chce nějaký film zabít. Ano, lidé s averzí na ABBU, přímořské oldies diskotéky a šedesátnice skotáčící kolem kadiboudy by na ten film chodit neměli. Ale byl jsem tak naivní, když jsem čekal i promakaná hudební čísla a špičkovou choreografii? Zjevně jo. (30.07.2008)

Neobvyklé podání muzikálu na který nejsem tvyklý a proto pouze průměrné hodnocení. Jsem zvyklý na propracované choreografie, nádherné kostýmy a propracovaná hudební čísla. Od začátku mě překvapilo neustálé pištění holek (pro divačky je nejspíš i snovým muzikálem, protože takové sny občas mívají) a průměrná práce s hercem. Je to nehorázný kýč, který nedokážu zkousnout. Podle hodnocení a kritik jsem očekával víc. Asi opravdu přestanu číst recenze a budu chodit na filmy bez veškerých informací o něm, abych si mohl udělat vlastní názor. (01.10.2008)

Tak.. pokud jste film už viděli a teprve se na něj nechystáte... představte si, že by to nebyl muzikál. Že by ty fráze a chatrňoučký příběh měly fungovat samy. Děs, že? Takže to máme první bod. Pak si vezměme provedení muzikálu... Žádná super výprava, žádní zpěváci, mizerná choreografie. Ženy zpívaly obstojně kupodivu skoro všechny, ale "to nejlepší možné" to rozhodně nebylo. Muži... až na Firtha, který hudbu i odbrnkal, dost slabé (Brosnan -- no zpěvák to není, no a co...). Takže tento bod taky nic moc. Pak herecké výkony -- no jasně, proč ne, akorát je problém, co tam měli předepsáno hrát, a přes půl času byla stylizace do křečovité bujarosti. A máme tu poslední bod, samotné písně Abby. I když se nejedná o nějaké Shakespearovy sonety nebo Robinsona Jefferse, některé mají docela co říct (třeba Winner takes it all). Rozdíl třeba proti Beatles, kteří se proslavili stupiditou textů (mám je rád, mimochodem), byl cca 10 let věku a dospělost sdělení Abby. A co se týče melodiky, je to jeden ze světlých momentů dějin nejmainstreamovějšího popíku vůbec. Nějak mi z toho vychází... že byste asi udělali líp poslechnout si originály od ABBY. Ale jestli nemáte u čeho žehlit, tak proč ne... (05.01.2012)

Bez ostychu tasím naprosto nekritické pětihvězdí. Dlouho se mi nestalo, že bych natolik podlehl nakažlivé atmosféře snímku a pozitivní energii, která z něho přímo tryská jako onen bájný Afroditin pramen, až mi vše okolo - od hereckých výkonů až po řemeslnou úroveň - začalo připadat totálně nepodstatné. Podstatné je souznění hudby od ABBY a dění na prosluněném řeckém ostrově, kde nemám téměř co kritizovat. Jen mou zamilovanou Chiquititu mohli tvůrci situovat do důstojnějšího prostředí, než je řecká kadibouda. Nejsem gerontofil, jen miluji písníčky od ABBY, které mě provází od útlého dětství, kdy jsem si dokola přehrával máminy desky a takové Dancing Quenn nebo Take A Chance on Me mi pak dlouho připadaly jako vrcholy retro playlistu každé diskotéky. Bylo parádní si po více než 10 letech takové chvíle připomenout... A co se týče taneční choreografie, tak kamarádka, jež už nějaký ten rok závodně tančí, se o ní po projekci vyjádřila nadmíru pochvalně. Musím s ní souhlasit. Vyčítám si, že jsem na konci neměl odvahu tomuto báječnému filmu zatleskat jako rozjaření borci v poslední řadě. (04.09.2008)

Phyllida Lloyd s krvou nemuzikálovou zhostila sa tejto parády a naivne očakávala, že si diváci vystačia s troma poskakujúcimi chlapmi s kovom v hrdle a ženskými v predseniorskom veku výskajúcimi na zaprášenej vaľande v kúte starožitného hotela. Srší z toho nadšenie najvyššieho kalibru, energiu herci vysielajú horlivejšie než východní mohamedáni, ale... naozaj to stačí? Milujem ABBU, Meryl Streep so svojimi kráľovskými výškami bola vážne skvelá, scenérie gréckeho ostrova priam vnútorným pohladením, ale stále mi tam čosi chýbalo, stále som chcela viac... a prázdny pocit sa dostavil skôr než to kultová ABBA a moje milované Dancing Queen a Mamma Mia stihli zachrániť. 70%. (31.01.2010)