Fantastický pan Lišák

Na Panu Lišákovi je docela pěkně vidět, co se musí stát, aby i širší publikum přijalo a ocenilo Wesovu jinakost, absurditu a (především) nadsázku. To jest vyprávět ve formě, která je k těmto konceptům sama o sobě předurčena. Humor, charakterizace postav, výstřednost, péče o (komický) detail, dětská dospělost a dospělácká infantilie - to všechno (spolu s hereckým a tvůrčím ansámlem) zůstává při starém, jen je to pro mnohé teď nějak mnohem víc stravitelné, neboť je to teď konečně přece "jenom jako", případně "takové milé, pohádkové"... Jak se mi Pan Lišák líbil? Tuze. Smál jsem se, rozplýval jsem se, pochutnal si vizuálně i poslechově (dabing skutečně lahůdkový) a na konci si posteskl, že je film moc krátký (rys společný všem dobrým filmům). Přesto po dlouhé době nedám Andersonovi pět hvězd z fleku, ale snad až po druhé projekci. 80% (21.07.2010)

Aneb kterak Wes Anderson neohnul hřbet před žánrem, ale žánr ohnul hřbet před Wesem Andresonem. Typická záležitost s vypiplanou retro dramaturgií, poťouchle monotónním tempem, nápaditou kamerou a obsahem na pomezí pohádky a životní filozofie nad ranní miskou corn flakeů. Nebýt prostředka, kde pokus o psychologické rozbory roztomilých loutek trochu přesahuje skutečné možnosti Andresonova filmu je to bezchybná záležitost, staromilská, nápaditá, autorsky svéhlavá... film předurčený k tomu, aby komerčně neuspěl, ale byl přitom bezmezně milován. Bravo, Wesi! (28.03.2010)

Některé volby vypadají jako sázky na jistotu. Jak autor literární předlohy, tak režisér představují atraktivní umělce ve svém oboru, kteří dokáží psát a točit jinak než mainstream a vytvořit úžasné alternativní světy. Byl jsem navnaděný možná až moc, protože jsem dostal animák, který nebyl zas až tak dospělý a provokativní, jak jsem si vysnil. Navíc jsem měl problém tak říkajíc etického rázu. Fandil jsem totiž těm, kteří byli ve filmu líčení jako padouši, ačkoliv vlastně nedělali nic jiného než chránili svůj majetek. Naproti tomu okouzlující pan Lišák není nic jiného než zloděj na úrovni, který svou zlodějinu omlouvá tím, že ho to prostě baví. Jednoduše morálně zvrhlý kousek. Nejvíc mě nakonec potěšila výtvarná stránka, která je opravdu i v dnešní době chrlící obrovské množství filmů na trh jedinečná. Celkový dojem: 65 %. (21.01.2016)

Nečakal by som, že Anderson staví až na takúto jednoduchosť spracovania, ale prekvapivo mu to všetko vychádza. Žiadny zamotaný dej, dialógy pestré, no priame bez zbytočných filozoficko-dvojzmyselných fráz. Občas nejaké to hluché miesto a klišé v dialógoch zbrdia celkový dojem, no až toľko sa ich nenaakumulovalo. Hudba samotná pridala filmu na percentách, navyše nadabovanie postáv je trefné a účelné. Takže tradícia nepustí a Anderson si u mňa opäť prilepšil o jednu hviezdičku. A ak ďalší jeho film ocením plným hviezdičkovým ziskom, tak bude mať odo mňa ich kompletnú zbierku. 75%. (12.05.2010)

Je dobře, že Anderson po už moc divném Darjeelingu utekl od svých klasických filmů a pustil se do jiných vod. Vznikl tak jeho divácky nejpřístupnější film s výborným zpracováním plný hravosti a nápadů. Celé je to zkombinované tak dobře, že se to bude líbit jak dětem tak dospělým. A navíc i tak přes celý film sálá ta Andersonova osobitá filmařina, takže budou spokojeni jak jeho fanoušci tak děti i ostatní diváci. (17.04.2010)