Scény z partnerského života

Jestli chceš najít cestu k mužovu srdci, tak přes košili kuchyňským nožem! Příjemná britská oddechovka plná groteskních řečí i situací se skvěle sarkastickou Catherine Tate, krásně zmatenou Ginou McKee a brilantně obrýleným Ewanem McGregorem. Ovšem mnohem radši bych byla, kdyby film tolik nesklouzával k tomu vyznačovat se sentimentalitou a raději se vydal prozkoumávat ještě hloubš (bezedné) vody britského humoru. (31.10.2008)

Ze začátku velmi vtipný ke konci spíše romanticko - nudnější snímek. Celou dobu se nehneme s londýnskýho parku a dostaneme šanci poslouchat dialogy a sledovat chování velmi rozdílných partnerských dvojic, ano je to z roku 2006, tak nechybí ani partnerská dvojice homosexuálů, nutno však říci, že jejich povídání a následné vyustění situace perfektně zapadlo k ostatním heterákům. Nejvíce romanticky na mě působil nejstarší pár v tom parku. No a nejzábavnější byla černoška z obejdou, který jí balil, Jak na něj ta černoška vyjela " Fajn tak mě ošukej, chci opíchat" a on na ní "Tak ty moje řeči zabrali? " černoška jen stroze odpověděla "Ne, kdyby si držel hubu, řekla bych ti to dřív." Pak se ten moula slíknul a ona jen "Ty si ubohej" a odešla tak to bylo vymalováno. Stejně co, kolik toho mezi sebou vzájemě prokecáme a proflirtujeme. Kdyby to mělo jít všechno na papír, tak zlikvidujeme všechno dřevo na naší planetě do hodiny a na papíře bude jen 1%. Ještě jedna věc mě zaujala, jak si v tom parku ty lidi v klidu leží na dece. Zkuste si takto lehnout v pražským parku a ze spoda na té dece budete mít pět psích hoven, čtyří kočíčí, tři koňské, dvě lidské a jedno žirafí a v zádech injekční stříkačku. (05.12.2007)

Středeční dopoledne až odpoledne v londýnském Hampstead Heath parku kde se řěší samota, seznamování, rozchody, naděje, lásky, sex, rodiny... Prostě partnerské vztahy v každém věku a napříč sociálními vrstvami. Jednoduše řečeno taková artová verze Lásky nebeské. Sympaticky se tvářící snímek se zajímavým nápadem a několika známým tvářemi v některých rolích. Takový projekt logicky stojí vždy především na hercích a scénáři. A tady film nenalézá žádnou oporu. Jednotlivé scény jsou buď dobré, ale nedotažené či ve většině případu prostě rovnou nudné. Opravdové minimum z nich dokáže zaujmout. Režisér Ed Blum si měl uvědomit, že méně je někdy více a trošku ubrat na počtu příběhů, jelikož v takovém množství rychle otupí. Herecky to je také spíše bída. Na jedné straně tu jsou některé přirozeně odehrané postavy, pak je tu většina ve stylu "jsem sice před kamerou, povídám, ale sakra, když už bude ten oběd?" a některé jsou až parodií na herectví. Kupříkladu výkon Sophie Okonedo je vskutku něco slovy nepopsatelného. Pokud vás zaujala v Hotelu Rwanda, za který byla nominována na Oscara, tak po tomto filmu ji už raději nebudete chtít na plátně nikdy vidět. Což vlastně platí o celém filmu. (05.12.2007)

Ona: - My mum used to say: Do you know the way to a man´s heart? On: - Yes? Through his stomach? Ona: -No. Through his shirt. With a bread-knife. Ha ha ha ha ha ha!!! Omlouvám se za česko-anglický komentář. This film rocks. A pro nás, kdo milujeme Londýn a jeho parky... It´s a must. A je to strašně smutný. To taky... (17.12.2008)

Na tento film si vzpomenu pokaždé, když se jdu projít do parku. Scény z partnerského života na mě udělaly dojem především svou strukturou a přesahem (ačkoli není nejspíš příliš pravděpodobné, že by se kdy na ČSFD přehouply do červeného spektra). Po shlédnutí snímku je pro mě prakticky nemožné nepřemýšlet nad příběhy lidí, které míjím - a kolikrát se u toho bavím jako u dalšího filmu. Při návštěvě Londýna rozhodně Hampstead Heath nevynechám. (24.08.2013)