RocknRolla

Přístupnost komentáře: nepřístupný mládeži do 15-ti let. Máš to těžký, Guyi, kdyžs do nás hned zkraje nasolil tu největší pecku. Pak každej čeká, že to bude lepší a lepší, ale vono to zatím bylo jenom horší. Až doteď. RocknRolla (to sis vymyslel, nebo se takové označení v londýnským podsvětí fakt používá?) není žádný extra čupr výsmah, tolik si zas nefandi, ale na rozdíl vod Revolveru jsem neměl potřebu nahlas řvát, jaká neschopná kurva seš. Příběh OK, i když o ten u tebe nikdy moc nešlo, vizuál parádní, obsazení jedna báseň, ale jako vypravěč jsi mě nepotěšil. Zacpávat každou díru ve scénáři připsáním nový postavy, to je, nezlob se na mě, dost k hovnu přístup. Kdo se v tom potom má vyznat (a ani to závěrečný střetnutíčko nemělo grády lockstocku), navíc ti kamsi zmizl maník numero uno, chápej, ten, na kterým nám bude od prvního do posledního „fucku“ záležet a budou se nám svírat půlky, kdykoliv nakročí do nějakýho průseru. Že to měl být mistr One Two? Ne snad pan Johnny „RocknRolla“ Quid, anebo Archie? Mí sympatie přelítávaly mezi všemi třemi a občas si daly vlastenecký rest-stop u Karlíka Rodenů. Mám přitom tušáka, že půjde o problém filmu, ne můj. Taky mám problém s necitlivým odstraněním některých postav v unáhleným finiši, krom Karla třeba i Thandie Newton, která chvíli vypadala jako ta největší masérka, jako ta jediná, která vychytala, jak tou londýnskou podsvětní stokou elegantně proplouvat a potom šup! a, aniž by řekla pápá, klidila se z hřiště. Škoda, protože trochu víc něhy by ten tvůj chlapskoochlapskej, přisprostlej a sexy/istickej svět uvnitř světa mohlo chutně okořenit. V jiných, míň potřebných případech jsi naopak minutami nešetřil (a prázdnýmá kecama, když už jsme u toho, taky ne): k čemu ta gay epizodka, s dokonale shazující podtitulkovou dohrou (po dopracování by ovšem mohla plnit stejnou funkci, jakou neplní Thandie)? K čemu ty dva ruské buldozery, pročs je po „povinný“ akční scéně nedeportoval zpátky na Sibiř? Jsou to samé ptákoviny, vím, ale nic konstruktivního jsi ode mě snad nečekal. RocknRolla není tvůj nejlepší biják, ani druhej, ve skutečnosti až třetí nejlepší, což při tvým nízkým filmografickým skóre vážně nejde označit za megaúspěch, ale pořád je v něm nabušeno dost tý starý dobrý ritchiovský atmošky, kterou vážně můžu. Tři hvězdičky nakonec nedávám těsně, zhruba o veverčí kulky, pro příště bych ti každopádně radil rozjet to naplno jiným směrem, z těch pár náznaků bys bez prdele mohl obstát jako rejža říznějších romantických komedií. Apendix: těžkotonážní soundtrack má lepší účinky než lehký drogy. 75% Zajímavé komentáře: genetique, Flipper, Ai.ma, ScarPoul, Botič, El Loco (19.04.2009)

Guy Ritchie po několika chybných krocích doklopýtal k řece propletené gangsterky...a jak vidno, tehdy ještě trvající manželství se na něm docela podepsalo, protože k formě nastolené svými dvěma velkodíly se jen lehce přiblížil, přesně podle hesla "do třetice všeho zlého". Máme tu sice opět podle potřeby sympatické či nesympatické herce (já vím, včetně úžasného Karla Rodena coby ruského mafióza zamilovaného do relativně nevyzáble a sexy vypadající Thandie Newton, who is a bitch, believe it or not), máme i cosi jako příběh, který se taky tak nějak uzavře, ale jeho jednotlivé větve tentokrát nějak ne a ne uplést kolem diváka tu správnou vrš, která by mu zabránila v odplutí za chutnější potravou. Možná je to mou osobní lhostejností k Gerardu Butlerovi a s postupem děje rostoucí nenávistí k tomu idiotovi co hraje "mladého roknrolu" (nebo jak té trosce říkat), ale tyhle moje dva osobní problémy nevysvětlují naprostou nezapamatovatelnost řady ne úplně hlavních postav a to, že mi konec nepřišel ani trochu překvapivý. To už se tak stává, když se skoro dvě hodiny hledá krysa a titulní "RoknRoula" a "vono nic", protože se všichni tentokrát jenom tváří drsně bez jakýchkoliv dalších emocí. Samotný lahůdkový classy mobster Mark Strong to zachránit nemůže. Přinejlepším 50% s tím, že už se s tímhle filmem nikdy dobrovolně nesetkám. (26.10.2010)

Na první pohled stále dost blízko původním sbaleným a podfu(c)kářským jízdám, ale na ten druhý jen touha vstoupit potřetí do stejné řeky. Je moc fajn, že se do gangsterek s hromadou rozhněvaných mužů pletou nové věci, ať už větší komplikace nebo překvapivější zvraty. Bohužel ale problikává taková podivná misogynie až agresivita (potvrzená o mnoho let později v Gentlemanech), přes kterou se nedokážu přenést. Je to velká škoda, protože jinak je Ritchie v okamžicích čirého adrenalinu pořád za hrdinu, jinde ale právě naopak. (03.05.2022)

Comeback Guye Ritchieho se docela vydařil... Základní dějová kostra sice trochu opisuje z jeho stylotvorného opusu Sbal prachy a vypadni, ale to se dá lehce přejít, hlavně že už je to zase ta dobře známá stylová jízda. Ritchie do ní přidal všechny své originální ingredience - videoklipový střih, pekelnou dynamiku, originální střihové přechody (zvláště v úvodu snímku), až maniakální posedlost podsvětím a v podstatě i adorace oněch podloudných a krutých mechanismů, herce především výrazné typově (včetně našeho Karla Rodena v jeho už ,,škatulkové" roli), hodně sarkastický a cynický humor, vševědoucího vypravěče - glosátora, postmoderní mix všehochuti...a nesmím zapomenout na ambivalentní vztah Ritchieho ke svému křestnímu jménu... '-) Ritchieovská gangsterka je tedy zpět (skoro) v celé své kráse, ale na Podfu(c)k číslo dva si ještě chvíli počkáme (a snad se i dočkáme)... :-) Podobné filmy: Sbal prachy a vypadni, Podfu(c)k, Po krk v extázi, Sejmi eso (19.01.2009)

Nebudeme-li vkládat rovnítko mezi cool-ovost a povrch-nost, zříme neskonale vynalézavou podívanou. Opravdu prvotřídní film. ____ Několik poznámek: (i) Není zde postav hlavních, ni vedlejších. Všechny jsou zrovnoprávněný. A pokud se přece jen s některou více ztotožňujete a fandíte ji (kupř. Butlerovi), svědčí to nikoliv o tom, že by ta postava byla takhle napsaná a vyvýšená nad ostatní, ale o vašich sympatiích k tomu kterému hercovi. (ii) Příběhově se tu konfrontuje východ a Evropa (rusové v Londýně - návaznost na cronenbergovský Východní přísliby), ale je zajímavý, že stylisticky ta konfrontace probíhá naopak mezi Evropou a západem (takzvaný britský Hollywood – návaznost na stathamovský The Bank Job). (iii) Film provází ohromné množství cliff-hangerů - nerozuzlených dramatických situací, ukončených těsně před koncem. Nevadí to ze tří důvodů. Za prvé jsou scény velice krátké a neprovází je sebemenší expozice, tzv. hned se jde na věc, tudíž se ihned přesunete na scénu další a ta předchozí ve vás nedoznívá. Za druhé akce skoro absentuje, a film si tím může unstanovit a udržet jednotnou cliff-hangerovou strukturu, nepřerušovanou čímkoliv jiným (třeba nutností vkládat co půl hodiny pětiminutovou akční sekvenci). A za třetí se tu po celou dobu konstruuje příběh jako síť postupně spojovaných souvislostí, které zapadnou do výsledného obrazu až na konci. Nemá cenu tedy chtít po filmu, aby Vás zahrnoval katarzí uprostřed, nebo kdekoliv jinde. (iv) Ritchieův nejpozoruhodnější rys je kvalita světla. Barevná kompozice s převahou bílé, žluté a černé vychází ze slavného díla renesančního malíře Uccella, Bitva u San Romana. (v) Dále se film vyznačuje prokládáním umírněného vypravěčství s videoklipem, přičemž videoklipové sekvence zde zastupují trailer na film samotný, včleněný do děje. Reklamu uvnitř produktu, řeklo by se. Taková reklama ovšem nemá smysl, neboť produkt je již koupený. Jak ale ukáže následující bod, smysl má a nemalý. (vi) Nejzajímavější záhada je spojená s oním obrazem, okolo něhož obíhá veškerý děj. Obraz („McGuffin", chcete-li) zde totiž symbolizuje samotný film RocknRolla (buď reklamu na něj, nebo film jako takový, to není tak podstatné) – všechny postavy se obrazu obdivují a nepřímo k tomu pobízejí i diváka. Obraz ovšem zůstává po celou dobu skryt, což se váže k oné nesmírně důmyslné paralele s vypravěčskou stavbou – tak jako do sebe veškeré události zapadnou až u konce, tak i u obrazu očekáváme, že nám ho Ritchie na konci odhalí. Neodhalí, protože závěr odkazuje na chystaný druhý díl. (vii) Nakonec bych rád pochválil Ritchieho za opravdu výborně napsaný postavy a ještě lepší dialogy. Vážím si jich snad více než výtečné audiovize. Ono to vypadá všechno děsně samozřejmě, když člověk vypne a jen konzumuje, ale každý absolvent tvůrčího psaní a poctivý čtenář publikace Jak napsat dobrý scénář od Syda Fielda chápe, že tomu tak není. (19.01.2009)