Nepozvaný hosť

Neuveriteľné, koľko úprimných emócií, vážnych tém a naliehavých myšlienok dokáže ponúknuť jeden nenápadný komorný film s postavami, ktoré by ste na prvý pohľad označili za vedľajšie. Úplne iný uhol pohľadu na životy ľudí, ovplyvnené emigračnou problematikou v New Yorku po 11. septembri. Uprená túžba po slobode, šťastí a (pravdepodobne poslednej) láske v živote. Thomas McCarthy je nevídano senzitívny a uvedomelý tvorca. (31.01.2011)

Poměrně silný snímek o starém mrzoutovi, kterému hra na buben otevře oči a pomůže změnit náhled na lidi a život. Herecké obsazení v tomto dramatu je vynikající, všichni herci hrají velmi autenticky, což dodává na poutavosti příběhu, který je obohacen o příjemnou hudbu Jana A.P. Kaczmarka. Některé scény dokáží být docela emotivní a za pochvalu stojí také nikterak laciný závěr. (15.07.2013)

Hezky naaranžované sociální dojeníčko. McCarthy naštěstí do bubnu melodramatu bije s citem a postavy jsou milé, přirostou vám k srdci... Trochu mi u těchto filmů vadí jejich naivní humanismus a angažovanost (ne z principu, ale proto, že s divákem citově manipulují, aby ho dostaly na svou stranu), ale Nezvaný host je snesitelný případ. Jen při jeho sledováním zůstávám ironickým pozorovatelem nezvratných a čitelných událostí, nikoli prožívajícím divákem. (11.07.2011)

Walter (Richard Jenkins) ako starnúci univerzitný profesor ("ožiarený" klavírom) v zovretí nekompromisného stereotypu exceluje. A čo viac, pri náhodnom multikultúrnom zoznámení (Zainab, Tarek) preukazuje svoju distingvovanosť, dobrosrdečnosť, veľkorysosť - dnes tak málo prejavovanú empatiu. Môže sa aj rozkrájať, ale zabednenosti celosvetového (stavu) zmýšľania niet pomoci a preto cestou do metra pod pazuchou zviera djembe, sadá si na lavičku a razantne bubnuje na protest. Paradoxy, ohrozenia a nepokoj prisťahovaleckých presunov. Muzikálne očarenie ako aj novo nájdená chuť byť na povrchu zemskom. Materský inštinkt v službách lásky. Hurá, Amerika má McCarthy-ho ! Niekto z tejto samovražednej PREkomercializovanej ríše konečne pred oponu podsúva významovo nedoceniteľný a už desiatky rokov spoločensky trpký vzlyk. NEnarcistický, ľudský, kde tu milý a na kopu nespravodlivých skutočností vyhranený poklad, ktorý je možno zakopaný aj v samom vnútri tvojho ja. Ja už som "bohatší", teraz si na rade ty. (10.03.2010)

Vděčné téma, kdy bezcitný sobec překoná sám sebe. Terek se mi líbil moc, jeho neherectví a osobní kouzlo zapůsobilo. Vše směřovalo k "happyendovému konci" - profesor se ožení s maminkou Tereka a bude po problému s nelegálním pobytem. Nestalo se - maminka odjíždí definitivně za synem zpátky do Sýrie, aniž by si jakkoli uspořádala předchozí existenci. Trošku překombinované, teď najednou bez syna nevydrží ani minutu, před tím klidně žila sama na úplně jiném místě v Americe a stačilo zatelefonovat.. A návrat do Sýrie (mohli vybrat nějakou problematičtější zemi) v dnešní době asi nebude taková tragedie (dokonce tam mají i telefony), pouze měli našetřit nějaké peníze a odvézt je s sebou. Jinak zévěrečné bubnování v metru - sice symbolické ale pro mě trošku křeč. Ale stejně celkově moc hezký film. (04.10.2008)