Karamazovi

Zelenka je na jednu stranu brán jako "ten, který píše scénáře plné cool postav a figurek, přeplnéné hláškami" na jedné straně a jako seriózní, ale mystifikující a pohrávající si autor, kterému nelze zcela důvěřovatna straně druhej. (Řeč je o tvůrci-značce, popř. o implikovaném autorovi, nikoliv o skutečné osobě.) Může se stokrát zaříkat, že nechtěl, aby KARAMAZOVI dopadli jako něco od Triera, ale ve své prapodstatě - vyjebávání s divákem - k nim má nejblíž._____ Ale není to spřizněnost s DOGVILLE A MANDERLAY, protože se užívá divadelní fabule naroubované na filmovej syźet, ale spíše s PĚTI PŘEKÁŽKAMI, v nichž se také destruuje představa o tvůrci v té romantické, idealizující podobě ("Trojan plivnul na papeže, v Polsku si už nezahraje!" či "Tady jsem Vám přinels podepsané DVDčko Samotářů..."). Okázalá nediváckost KARAMAZOVÝCH je natolik svéhlavá, že ji nejde neobdivovat, o to víc zamrzí ale chyb(k)y._____ Zelenka dospěl do stádia, kdy u něj herci hrají - stejně jako u Švankmajera - sebe, vytáhne z nich jejich machu a tu předvádí: pro odpůrce Trojanových bláznovských figur budou KARAMAZOVI téměř nesnesitelní. Potíž ale osobně vidím v první čtvrtině, která je střihačsky až moc nucená a násilně adaptuje divadelní řeč na tu filmovou. Film je nadto přeplněn zbytečnými odbočkami hlavně ve snaze postavy Novotného dostat se z natáčení pryč a zamrzí i figurkaření, které není jinak výrazněji zužitkováno a nadbytečnsot distribuovaných informací ve vyprávění._____ Ale pokud jsem Michálkovi dal plnej za inscenační schopnosti, Slámovi za formální promyšlenost, pak si Zelenka těch pět taky zaslouží za svůj dospělý, asi nejlepší film. A mám za to, že o Lvu za nejlepši hudbu je už rozhodnuto předem. :-) (02.04.2008)

Samotnou hru Karamazovi jsem neviděl, ale tatínek mě před ní mnohokrát varoval, takže mě to vlastně ani nikdy nenapadlo. No a film Karamazovi je vlastně hlavně o té hře, kde Trojan přehrává a ostatní nehrají vůbec, ale jistě to byla snaha o vykreslení toho, že jde teprve o zkoušku a herci to ještě tolik neumějí, potom tedy bravo. Mimo hru se postupně rozjedou dvě plytké zápletky, z nichž jedna prošumí do ztracena a druhá skončí jako klišé. Pochvalu určitě zaslouží hudba, obzvláště na konci, kdy její hlavní téma je lehce doprovázeno rytmicky se vlnícími kovovými monstry továrny, takže výsledkem je vlastně pravá industriální hudba. (11.07.2008)

Tento divadelní film si vysloužil tzv. povinný respekt. Natočil ho přece oblíbený Zelenka, vzdal poctu oblíbenému Schormovi, natočil to s miláčky Dejvického divadla a někde ve spodních vrstvách je přece ten Dostojevský naučený jako básnička. Takže prostě není možné, aby se to nelíbilo. Nelze. Neexistuje. (13.02.2021)

Zelenka a jeho mystifikace tomu filmu kouká úplně ze všeho, takže dramatické zvraty, těžící z jiných zdrojů než z Dostojevského hry, mne nechaly chladným a Zelenkovy pokusy o Českého Lynche (několik výrazných wtf) filmu také nepomohly. Technické zpracování je ale brilantní a hercké výkony jakbysmet (Trojana ale imho přehrál Novotný) (06.03.2008)

Film, jaký česká kinematografie potřebovala jako viselec provaz. Svébytný, načichlý silnou autorskou vizí a s obsahem existenciálně znepokojivým, hutným a skvěle strukturovaným. Zelenka nijak neubral na svém poněkud podivném mystifikačním "humoru", ale navzdory pár skečům spočívá těžiště Karamazových v brilantním prolnutí Dostojevského klasiky a lidského dramatu "skutečného" světa. Zasazení sytých dialogů do rzivého a špinavého světa oceláren je úžasný nápad, kontrast tradice a industriálu je kupodivu nikoli rušivý, nýbrž významotvorný. Celý film se stává divadlem a divadlo obráží celý svět. Zrcadlení a prolínání se "mimesis" a "skutečnosti" je strhující. Herecké výkony neskutečné. Zelenka dokázal velké divadlo oživit filmovou řečí, skvělou kamerou i perfektním hudebním doprovodem. Vznikl tak film, jaký tady léta nevznikl (pokud kdy vůbec). (29.04.2008)