Setkání v Praze

Tento film by se mi za určitých okolností snad i líbil, ovšem ty české reálie, hnus... A přitom je Prag naprosto nepotřebuje, neboť o Praze a češích film není ani trochu. Jenže o to víc působí jejich umístění jako pěst (ač jen na české) oko. Že člověk dostane pivo místo objednané kávy - s tím se snad občas lze setkat. Číšník odbývající zákazníky slovy: "V úterý guláš nemáme," a není to v třetiřadé knajpě, v níž by se to dalo pochopit, už začíná znít jako pomsta nebohého turisty či ještě spíše čecháčka, který doma neuměl být šťastný a za svůj původ se stydí. Obdobně působí i záměna adaptéru a žehličky hotelovým personálem, poněvadž neumí anglicky. Sám jsem se ve Francii dobral obdobných výsledků, ale točit film o Francii, nejspíš bych to součástí národní povahy neučinil. Vyloženě absurdní pak je líčení Čechů jako národa, který si potrpí na tradici jako oblékání mrtvých blízkých, hodinová postávání nad mrtvolou otce apod. Naprostým šílenstvím je též hlouček pozorující na sídlišti bez skrupulí hádající se ústřední dvojici. Všichni přeci víme, jak by to dopadlo - odvrátili bychom zrak, rychle prošli kolem... ale nikdy bychom se nezastavili a nečuměli tam jak na divadle. (19.10.2009)

Hodně působivé drama.. by to bylo, kdybych film nesledovala s českým dabingem, tam totiž pak vůbec nevyzní komunikační bariéra dvou Dánů v cizím městě.. A pak všechny ty nesmysly, co si o nás na západě myslí. Co se herců týče, tak Mads jako vždy vynikající, skoro jsem zapomněla na něj jako na Hannibala, tak dobře hraje muže, který se snaží usmířit se svým již zemřelým otcem, který jej jako malého chlapce opustil. Postupně se dozvídá, kdo jeho otec byl, čím se živil a krom vyřizování pozůstalosti také řeší své manželství s Majou. Dlouho jsem váhala, k jakému hodnocení se přiklonit, ale prozatím to zůstane na průměru. (26.10.2014)

Dosti zvláštní film. Lehce kafkovské téma - hlavně to odcizení, plus k tomu pomáhá melancholická (možná je tolik cítit díky dánské režii!) nálada Prahy. Ani mi moc nevadí dánský pohled na Prahu a Čechy, i když to občas přestřelili (pohřební ústav, pivo a guláš). Mezi 3/4 hvězdami, ale díky skvělému Mikkelsenovi a pěkným záběrům Prahy zůstanu u 4. (22.09.2011)

Hořko-krutý film s nádechem "lehce zatuchlé" evropské metropole. Pana Navrátila bych za trest nepustila víckrát před kameru, protože jeho vyznání lásky před synem svého (mrtvého) milence, které zřejmě mělo za úkol dojmout, mě k slzám rozesmálo. Tak to asi režisér nezamýšlel. Jinak mě příběh velmi oslovil, vtipné vsuvky jsem kvitovala, ale především se vezla na melancholické notě jednoho vyvanutého vztahu. Dva lidé spolu, ale každý sám a jejich neschopnost odpuštění, pochopení, ukázání citu v pravou chvíli. Procházka Prahou, při níž byly krutě zodpovídány nepříjemné otázky, ta mě bude ještě dlouho strašit v hlavě. (23.04.2008)

Severská variace na kafkovské téma odcizení, nepochopení okolím... V bizardním světě České republiky se Dán Christoffer snaží převzít tělo svého mrtvého otce a současně si odpovědět na pár existenčních otázek – vyřešit manželskou krizi, zjistit proč ho otec kdysi opustil... Česká republika je tu spodobněna jako svět, kterému hlavní hrdina vůbec nerozumí, a naopak Češi nerozumí jemu. Z toho našinec často vychází jako úplný magor, na druhou stranu to slouží příběhu, který by se v podstatě mohl odehrávat kdekoliv na světě a fungoval by stejně. I když středověká a barokní architektura Prahy se svým mystickým nádechem je pro podobné ztvárnění víc než vhodná. Krom toho Mads Mikkelsen (alias pan Šifra z Casino Royalle) hraje velmi příjemně. (18.07.2007)