Grindhouse: Auto zabijak

Rodriguez se s PLANET TERROR vyrovnal mnohem lépe než Tarantino, který v poslední letech jen zapáleně mluví o svých nadcházejích projektech, ale upřímně: když už je pak natočí, tak dobré to není. DEATH PROOF má pár stežejních akčních momentů, Kurt Russell je parádní ... no ... a to je asi všechno. Většina dialogů je povětšinou nudná, kadence hlášek na nule, odkazů na oldschoolové automobilní béčka je tu celá fůra, ale proč se dívat na film plný odkazů když si můžu pustit originály? (08.07.2007)

Těžko mě může nudit něco víc než hospodský holčíčí kecy, to se fakt nedal "kvok, kvok, kvok" a druhá na to "iá iá iá". A bohužel to ještě nebylo všechno. Ano, pamatuju si ještě z kina kdy se filmy promítaly a různě to chrčelo, byli tam jakési černé nebo bíle čáry případně se přetrhla nebo přeskočila páska, fakt zážitek. A tohle všechno Mr. Quentin Tarantino začlenil do svýho filmu, jenže místo aby to vyznilo cool, vyznělo to trapně. Občas mě přišlo, že už Tarantino nevděl kudy dál a tak jakože přeskočil pásek a pokračovalo se dál. Co na tom, že neměl logiku ani děj, ani postavy, Tarantino je přece borec a komu to vadí, tak nechápe, že to udělal úmyslně, že tím vzdává poctu starým filmovým brakům, ale na tyhle kecy já seru. To je jako koukat se na ráno na ČT 2 na pořad Panorama, chvíli koukám na Šumavu, jak tam sněží a vidím lyžaře jak se táhne na vlek, pak střih a koukám na Krkonoše, jak je tam sluníčko a na louce se pasou krávy a pak zase stříh zpátky na Šumavu, ale lyžaře už nevidím, za to vidím babičku, jak si nese do chaloupky čerstvý rohlíky. No nic až bude příště Tarantino vzpomínat na filmové braky, půjdu radši do hospody poslouchat slavistickýho dědka, kterak vzpomíná na časy kdy hrála fotbal snad ještě Klapzubova jedenáctka, to má alespoň nádech upřimnosti. A abych nezapomněl, ze závěrečného chování Kurt Russella se mě chtělo zvracet. Nezbejvá než poděkovat za nádherný záběry na ženský nohy, to jsem si fakt užil.....noo, zas tak dobře, aby mě z toho bolela pravačka, ale ne !!!! a dobře natočený autoscény. (06.08.2009)

Soundtrack: 1. The Last Race - Jack Nitzsche ,2. Baby, It's You - Smith ,3. Paranoia Prima - Ennio Morricone ,4. Planning & Scheming - Eli Roth ,5. Jeepster - T Rex ,6. Stuntman Mike - Kurt Russell ,7. Staggolee - Pacific Gas & Electric ,8. The Love You Save (May Be Your Own) - Joe Tex ,9. Good Love, Bad Love - Eddie Floyd ,10. Down In Mexico - The Coasters ,11. Hold Tight - Dave Dee ,12. Sally and Jack - Pino Donaggio ,13. It's So Easy - Willy DeVille ,14. Whatever-However - Tracie Thoms ,15. Riot In Thunder Alley - Eddie Beram ,16. Chick Habit - April March , (03.06.2011)

Ne ne ne, tohle Quentin fakt čistě nezvlád. Zaprvé Kurta je fakt málo, ten tam měl bejt mnohonásobně víc, protože takhle krutej ještě nebyl a zadruhý má pro mě tenhle film asi 50 minut a to těch prvních 50 minut, protože ten zbytek, kterej se odehrává po bouračce nejenže je k ničemu, ale ještě je blbej a trapně zakončenej, nevim kde přišel na tak kokotskej konec. To co se odehrává předtim je sice dost ukecaný, ale má to aspoň dobrou atmosféru a spoustu Kurta. Prostě Quentin nenotčil ani starej temnej a drsnej horor s tajemným autem a drsným řidičema ani krutej splatter jako Rodriguez a ani nic mezitim. Je to jen taková divná road movie s přehnaným množstvým nic neříkajících dialogů a několika geniálníma scénama, který ale stojí i za to protrpět tech zbylejch 90 minut keců o ničem, protože bouračka, kterou Tarantino vytvořil je něco neskutečnýho, kdyby takhle natočil celej film, tak narvu bez debat 5* a obejdu všechny uživatele na čsfd a budu je kopat do řiti tak dlouho, dokud by taky nedali 5*. Sice tim, že si to udělal po svým a blbě, mi ušetřil práci, ale zároveň sem přišel o kultovní záležitost, která by se z toho jisto jistě stala.... Mimochodem ty holky co Quentin splašil sou fakt kočky a ještě k tomu Quentin umí pěkný záběry kamery na ně, to se mu teda musí nechat. 3,5* (05.09.2007)

A white-hot juggernaut at 200 miles per hour! Death Proof je ženský film v ryze mužském žánru, který si JE toho rozporu plně vědom. Dokazují to dialogy, v nichž jsou četné reference na exploatační klasiky let 70., při kterých se dozvíme, že jedna z hrdinek sice hraje ve filmu o roztleskávačkách (!), ale stydí se za to, protože je to skoro porno. Nebo nejmužnější ženská postava, představovaná čím dál tím víc sexy Rosario Dawsonovou, při gaunerovském rozhovoru v restauraci odhalí, že nezná Vanishing Point. Dodatečné poškození není tak rušivé a nekazí výsledný zážitek z filmu jako u Rodrigueze, chybějící missing real je zde vložen chytře, protože i když tak přijdeme o potenciálně zajímavý "lap dance", zkrátí se tím expozice. Subžanr slasherů je zde osvěžen tím, že nezabíjí šílenec se zbraní v ruce (ať už nožem či motorovkou), ale autem. Kurt Russel je opravdu zatraceně cool a dá upomenout na plisskenovské období (nejen jizvou na stejném místě, v jakém v dobách Útěku z NY míval pásku přes oko), skvěle vyjadřuje vyšinutost postavy drobnými náznaky, akorát v závěru ta zbrklá změna charakteru a až okaté přehrávání mi moc nesedlo. Závěrečná honička, která se nese v tradicích Bullitova případu či Útěku, svým minimalismem, rukodělnou prací, přehledností v nasmínání a důmyslným vygradováním a odlehčením ve správnyćh chvílích je jednou z nejlepších, s jakými se můžeme ve filmu setkat. Akorát i když vizuální tarantinovské trademarky potěší (dlouhé záběry či fetiš na nohy), při některých dialozích je cítit opájení se schopností napsat výtečné dialogy a fakt, že takhle by ta postava nikdy nemluvila (patrné u Rotha). Jinak Death Proof obstojí na rozdíl od Planet Terror jako samostatný film a styl 70. let je zde vystihnut naprosto dokonale, bez vysmívaní. (21.04.2007)