Vnútorný vesmír

Hoň si ho, ale nemluv s ním :-) Tak tahle hláška je to první, co si vybavím, když příjde řeč na tehle film. Záměna králičího těla, za to lidské, je zdrojem mnoha humorných situací a souhra náhodného hostitele s pilotem miniponorky v jeho krevním oběhu, není alespoň zpočátku moc sehraná. Tato situace, je oba vystavuje mnoha omylům, trapasům a spoustě nepříjemnostem, takže se divák pobaví a nudit se určitě nebude. Rozhodně se jedná o vcelku zdařilou komedii pro celou rodinu. (05.12.2014)

No to byla sračka, to bylo snad horší než Super mario bros. a ejhle hodnocení uplně jiné.. snažil jsem se přijít na to, co na tom ty lidi asi tak bavilo a na nic jsem nepřišel.. je to vypískanost už na pohled, ale tak zkusit se má vše ne? A ten debilní konec tomu vzal ješte tu poslední hvězdu, kterou jsem chtěl nechat z milosti. Děs. (05.01.2021)

Zdařilá komedie z produkce Stevena Spielberga, která se opírá na svou dobu o vynikající triky, nápaditý scénář, režii a v neposlední řadě o solidní herce. Nechybí jí spád a nuda se nedostavuje. Joe Dante od té doby už nic tak extra zajímavého nenatočil, ale tahle sci-fi komedie se mu prostě povedla. 100% (12.02.2009)

Pokud mám být upřímný, tak mě docela mrzí, že se ke mně Vnitřní vesmír nedostal mnohem dřív, za mých mladých let. To bych ho totiž určitě docenil mnohem víc. Dnes už mě ta všudypřítomná infantilnost spíš štvala, což platí i o Martinu Shortovi v jedné z hlavních rolí. Zato Dennise Quaida a Meg Ryan jsem si užíval každičký okamžik, kdy se objevili na obrazovce. Pochvalu si zaslouží i triky, které vypadají i dnes velmi uvěřitelně, a Goldsmithova hudba a to zejména v těch špageťáckých pasážích. Pokud si mám ovšem vybrat svou oblíbenou komediální sci-fi z osmdesátých let, bez mrknutí oka volím trilogii Návrat do budoucnosti (ta sice zasahuje třetím dílem i do let devadesátých, ale vzhledem k tomu, že ten byl natáčen zároveň s dílem druhým, do osmdesátkového ohraničení se trilogie podle mě stále vejde), kterou miluju bez výhrad. Po příběhové, režijní i herecké stránce (těch sympatických postav je tam jednoduše mnohem, mnohem víc) je na tom prostě Zemeckisovo dílo o dva stupně výš, což se musí logicky odrazit i v mém hodnocení. Ale jak říkám, vidět Vnitřní vesmír před dvaceti lety, mohl z něj být pro mě stejný kult jako Návrat. To už se ale nikdy nedozvím. 70% (11.05.2013)

INNERSPACE (1987) ___ "Nezajímá mě, jak vypadáš v obličeji, nýbrž to, co skrýváš uvnitř, to je to skutečně důležité ." ___ Povšimněte si, že téhož roku přichází Francouzi s kultovní sérií Byl jednou jeden... život. Co z toho můžeme vyvodit? Jedna vlaštovka jaro nedělá, dvě už by mohly, proto si sám pro sebe dovolím překřtít sedmaosmdesátý rok na rok filmařů-anatomů! ___ Ať už mi bylo dvanáct, nebo čtyřiadvacet, bavil jsem se u tohoto filmu stejně. Škoda, že jsem líný, zjistit si, jak bych dnes zareagoval na tu francouzskou sérii, ta se mi ve dvanácti, mám-li být upřímný, moc nelíbila. 70% (02.10.2017)