Vlkolak

Celkom svižné (miestami až príliš), štýlové (tento ospalodierovský vizuál proste môžem), dejovo bohaté a miestami solídne zábavné (naháňačka v Londýne). Zároveň ale trestuhodne povrchné a povrchne zahrané. Zmienená bohatosť na zápletky sa bohužiaľ neodráža v hutnosti "osobných drám" a vzťahov. Je to skrátka všetko studené a bez výživných motivácií postáv. Del Toro znudený, ako už dávno nie - prekvapujúce najmä vzhľadom na to, že mal na filme producentský podiel. Hopkins a hlavne Weaving čo-to zachraňujú, ale... nech mi jazyk odpadne, fakt by som to chcel vidieť od Burtona a s Deppom v hlavnej úlohe. Ten nadhľad by tomu pridal na zábavnosti a odbúral by sklamanie z emocionálneho chladu. (07.03.2010)

Původní film jsem viděl tak dávno, že si z něj dnes už nevybavím takřka nic, a myslím, že je to dobře. Vyhnul jsem se totiž srovnávání a Vlkodlaka, rok výroby 2010, jsem si užil. Dokonce můžu s klidem říct, že ze všech těch hororů a "hororů", které v posledních letech ve světě vznikly (a které jsem viděl), je Vlkodlak dost možná nejlepší. Ne, není nejoriginálnější ani nijak nečekaně děsivý, ale je tak povedený, atmosférický a v každé minutě dramaticky poutavý, že si ode mě zkrátka zaslouží hodnocení nejvyšší. Benicio Del Toro hraje perfektně, Anthony Hopkins samozřejmě taky, ale u něj mě to těší o to víc, že se po celkem dlouhé době zase dočkal velké role... Líbily se mi i minivýstupy Maxe von Sydow (v titulcích nebyl uveden) a "mistra triku" Ricka Bakera, který si "zahrál" jednoho z rozsápaných nešťastníků. Joe Johnston uvařil hutnou dobovou napínačku, Danny Elfman ji jaksepatří okořenil... A já ji snědl s velkou chutí. (11.10.2012)

Originál ideálně uzpůsobený dnešku, to aniž by ztratil svůj původní feeling, ale přitom dostatečně odlišný na to, aby se nedal označit za bezcennou kopii. WOLFMAN (první přímý remake klasické verze z roku '41) se může pyšnit zajímavým twistem, bezchybně zmáknutým prostředím Anglie konce 19. století (jak temnými lesy poblíž zapadlého panství, tak Londýnem), charismatickými pány herci (na prvním místě Hopkinse), chvályhodně skromnou love story, ale také slušnou porcí trhání, drásání a kousání. Netvor sám (jak v přeměně, tak ve finální verzi) se vyvedl a svým vzezřením čerpá hlavně z originálu. Po stránce zběsilosti a hrubé síly uspokojí, nic se ale nepřehnalo. Celkově je to podívaná poměrně komorního rázu, čili zapomeňte na nějaké popkornové orgie. Nejsem unešen, ale dopadlo to velmi dobře, těžko bych doufal v něco víc. A ne, nenudil jsem se. Nejslavnější vlkodlačí příběh se myslím úspěšně zahryzává do šíje nového milénia. (18.02.2010)

Přiznám se, že hlavním důvodem mého oťukávání s Vlkodlakem byla po zhlédnutí Správců osudu přítomnost Emily Blunt. Přiznám se ale podruhé, že od člověka, která napsal 8 mm nebo Sedm bych čekal mnohem víc.. O průšvih rozhodně nejde, ale po celou svoji stopáž nikdy nestrhne a na rozvleklém příběhu se dalo zapracovat výrazně víc. Je vidět, že výsledná podoba byla přetáčená, dotáčená, hrabalo do ní asi víc lidí, než by bylo zdrávo. Přesto pár momentů tu máme, třeba tehdy, kdy se hlavní hrdina utrhne v blázinci ze řetězu a vydá se do nočního Londýna, ostatně celá druhá polovina je o poznání vydařenější, než ta první. Potěší i Weaving a Del Toro, s Hopkinsem už je to horší, Blunt zase nemá co hrát. Nicméně, světe, div se, trhání a drásání leckdy divákovi stačí. Mně moc ne, každopádně nudou jsem netrpěl.. (08.07.2011)

(FESTIVAL OTRLÉHO DIVÁKA 2010) VLKODLAK je stejný případ jako loni DEN, KDY SE ZASTAVILA ZEMĚ, tj. velice zdařilá předělávka, která je uctivá nikoliv k originálu, ale formální podobě žánrově spřízněných snímků dané doby. Jenže nejde "pouze" o pastiš, která se snaží kvalitativně překonat svůj vzor a předobraz (1941), ale zároveň modernizací v přijatelných mezích, která polidšťuje monstra a psychologizuje lykantropii, jež zde slouží jako metafora pro oidipovský komplex a jeho překonání. Problém je, že se velice důsledně užívají tehdejší prostředky filmové řeči (práce s mizanscénou a diegetickou hudbou je vyloženě labužnická záležitost), a tak do celku nepasují "současné" pouťové scény atrakcí - vlkodlačího řádění, i když se zrovna nepříliš okázale odkazuje na monster cross-overy 40. let minulého století. Ve výsledku jako předělávka zdařilé, ale pouzy pro ty, kteří mají nakoukáno, jako modernizace původního konceptu nepříliš funkční a ve vztahu k původní nefilmové předloze kvalitativně nedostačující Coppolova DRACULY či Branaghova FRANKENSTEINA. 7/10 (18.02.2010)