V údolí Elah

Výborně natočenej průměrnej příběh, vycucávájící poslední originální zbytky ze 100x omletýho tématu. Nicméně i tak se jedná o skvělý drama s výborným hereckým obsazením v podobě excelujícího Tommyho Lee Jonese, skoro k nepoznání upravený Charlize Theron a Susan Sarrandon. Ale jak už jsem řek příběhově se podle mě nejedná o nic převratnýho, dost tuctová záležitost, která se dala vidět už i jinde (12.02.2008)

Válka je svinstvo. Někde nějaká končí, jinde jiná začíná. Jedni odcházejí, druzí přicházejí..... Nevím, jak to Paul Haggis dělá, ale jeho přístup na mě platí. Bylo tomu tak již v jeho oscarovém snímku Crash, podobně je tomu i zde. S tím rozdílem, že zde to na mě navíc nepůsobí tak prvoplánově. Paul se vyhnul patetickým záběrům, netlačí na pilu a výsledkem je tak působivé ( téměř komorní ) psychologické krimi–drama s detektivní zápletkou a velmi působivým myšlenkovým přesahem o dopadech války na vojáky ( lidi ). Paul se (naštěstí) nesnaží o nějaké laciné citové vydírání diváka, spíše je to „ syrové věcné vyprávění“ , paradoxně o to tvrdší dopad na samotného diváka to ve výsledku má. Válka dělá z lidí „hyeny“, mění charaktery (samozřejmě ne z každého a se stejným dopadem). Nesuďme však tyto lidi. My nebyli v takovéto situaci. Opravdu víme, jak bychom se ( ve světle toho obrovského náporu na psychiku, tlaku ) zachovali my sami?! Nic není tak černobílé, jak by se na první pohled mohlo zdát a hlavně: ono to totiž kolikrát samotnou válkou nekončí, ale teprve začíná. Nejhorší jsou ty návraty do každodenního života. Zcela výstižná je věta, kterou pronáší jeden z vojáků: „ nenáviděl jsem to tam. Teď jsem TADY a už se nemůžu dočkat až budu zpátky. Divné že? „ ....po pravdě, zase tolik ne. Vypovídá to o mnohém. Tentokrát nemám výhrady ani k samotnému konci. Ten symbol obrácené americké vlajky v podobě SOS „ voláme o pomoc, sami se z toho nevyhrabeme „ , jak výstižný, leč marný. Války byly, jsou a vždy budou. Jsme totiž přece LIDI...... Co se týče samotných hereckých výkonů ústředního dua Tommy Lee Jones – Charlize Theron nemám co bych dodal. Tomu říkám civilní herectví. Naprosto přirozené, nenucené, bez nijakého přehrávání, přesto ve výsledku tak působivé a uvěřitelné. Jako dobrá volba Paula Haggise se ukázalo i obsazení do rolí vojáků skutečnými vojáky co si prošli válkou v perském zálivu. Oni neodříkávají repliky, nehrají, oni „ pouze“ převypráví příběhy, které sami zažívali. Co může být pro film lepší, než když nastoluje otázky, vyvolává debaty a donutí diváka nad samotným příběhem ( tématem ) přemýšlet a „dohrávat si ho“ v sobě?! Toto je přesně ten typ takového snímku. 4+1/2* (21.02.2011)

Film, který mi v mnohém připomněl o rok mladší Eastwoodovu Výměnu. K oběma filmům jsem se dostal zcela náhodou, zcela nedotčen dopředu jakýmikoli znalostmi o tom, jaké téma film zpracovává, a o co tam vlastně půjde. O to silnější byl výsledný dojem, kdy jsem byl u obou filmů šokovaně svědkem toho, jak se film v určitém momentu zlomil ve zcela jiný film, nepoměrně drásavější a naléhavější než úvodní část. "V údolí Elah" řeší americký komplex války v Iráku, a to způsobem, který se s americkým patriotismem ani trochu nemazlí. Klín je vytloukán klínem a bolestivé trauma USA je představeno jako zrod nových a nových traumat. Zlo může zrodit vždy jen další zlo - jakoby tento bolestný poznatek byl přímo vepsán do tváře starého Tommyho Lee Jonese, který podobně jako Angelina Jolie ve zmiňované Výměně postupně zjišťuje, jak to vlastně bylo se smrtí jeho syna. Oba snímky jsou o to znepokojivější, že jsou založeny na skutečných událostech. "V údolí Elah" i "Výměna" jakousi filmovou autoterapií Ameriky. Nelehko sledovat, velmi nelehko... (20.04.2011)

,,Váš syn se nevrátil na základnu…“. ,,Já ho najdu!“ …. A tak T.L.Jones pátrá a hledá. Nemá to jednoduché, protože mu nemá kdo pomoci. Jen Ch. Theron je jeho nadějí, ovšem i ta by bez jeho rad byla ,,nahraná“, a film by mohl trvat třeba dva dny, a stejně by nikdo nic nevypátral. Poradí jednou, dvakrát, …., pokaždé. A tak postupně zjišťují, že armáda je schopna čehokoliv, berou se v ní drogy a válka každého psychicky poznamená. Pokud jde o armádu – věřím všemu. Postava T.L.Jonese je však pro mne ,,glorifikována“ a celé pátrání, včetně veškerých zjištěních, slušně řečeno divné. Nic na tom nezmění ani fakt, že se podobný příběh skutečně stal. Ale třeba vás to donutí přečíst si ten pravý příběh z údolí Elah, o skutečném souboji Davida s Goliášem. Z citového hlediska mne víc chytlo drama Odsouzeni k boji. (20.11.2008)

Na rozdíl od mnoha jiných uživatelů jsem neměl ani za mák pocitu, že by byla tímto filmem válka v Iráku představena zásadně jiným způsobem než nám ji servírovala média. Naopak, bez nějaké nápaditější vnitřní provázanosti klade za sebe jednotlivé špatnosti - umírají tam naši chlapci, naši chlapci mění se v mučitele, situace se nevyvíjí pozitivně a jsme agresoři. Proč jsme agresoři, za co se umírá a jak se mění vojáci v mučitele, to vše patří mezi otázky, kterými se film zabývá pramálo. V údolí Elah mi příjde jako sestřih večerních zpráv a politických komentářů, které by poskytl libovolný člověk z ulice. Zřejmě se to ale zdálo málo a tak se přidává i agitace ve prospěch rovnosti pohlaví a kritika neopodstatněných rasových předsudků, ačkoliv nenápadněji (naštěstí) poddaná než v předchozím Haggisově filmu Crash. SPOILER - Kdo by si myslel, že se mýlím, nechť vzpomene na scénu, v níž otec předpokládá, že je jen přirozené, když odhalí (mylně, jak se ukáže) vraha v hispánci. KONEC SPOILERU. Ani v rovině kriminální mě film neuspokojoval, protože z této kostry až příliš zřetelně vystupují společensko kritické hroty. Neschopnost policie jde ruku v ruce se snahou šéfů a politiků odhodit horkou bramboru v podobě brutální vraždy směrem k někomu jinému. Ani zcela všednímu, byť ne špatnému výkonu věčně zachmuřenému Jonesovi a cílevědomé, pevné, aktivní Theron nehodlám přisoudit přízvisko herecký koncert. (10.12.2009)