Tsunami: Následky

O triedu lepšie ako pátosom prekypujúci snímok Nič nás nerozdelí (2012). Rovnaká téma, úplne iné spracovanie, aj keď ani tu sa pri pár scénach tvorcovia tomuto pukerlíkovému nešváru neubránili, bolo to však v norme, pričom sa to celkom stratilo v mori prirodzenosti a reálneho vykreslenia tejto smutnej udalosti. Čo mi najviac vadilo, tak to bola úplne zbytočná novinárska linka ohľadom thajskej vlády a jej vyvlastňovaniu pozemkov na nové hotely. V týchto pasážach snímok strácal na emotívnej sile a kontraproduktívne tak skĺzaval do nudy politikárčenia a údajnej "senzácie". Nebyť toho mohlo ísť o fantastickú katastrofickú drámu s reálnym spracovaním, hlavne keď tiež uvážime výborné herecké výkony väčšiny zúčastnených. Aspoň tretina stopáže preč a bola by to emocionálna bomba, takto len slabší nadpriemer. 70/100 (19.05.2016)

Prosté a působivé. Je vidět, že tvůrci neměli k dispozici megarozpočet k vytvoření odpovídajících megaefektních záběrů na ničivou vodní masu, přesto tu tragickou událost zachytili docela šikovně. Navíc jim šlo především o věrohodné zobrazení následů obrovské přírodní katastrofy prostřednictvím jednotlivých lidských osudů - a to se za pomoci velmi dobrých hereckých výkonů prakticky všech protagonistů podařilo ... 3,5* (08.01.2010)

Přežít je jen první krok k dalšímu životu. Silný, působivý příběh takřka dokumentární formou zachycuje různé lidské osudy. K věrohodnosti přispívají i herecky přesvědčivé výkony. Tvůrci zvolili několik "hrdinů", jejichž osudy sledují. Zajímavým "průvodcem" neštěstí se stává novinář. I když příběh černošských manželů, kteří hledají dcerku Martu, je patrně nejdojemnější a v klasicky fiktivním příběhu bych si přál happy end, věřil jsem, že filmaři se nezaprodají "šťastným koncem". Byl jsem rád za to, že nechali pouze nepatrnou novoroční naději. Z hlediska zachycení reality bylo účinnější zobrazení naděje, radosti, zklamání, vzájemného i vlastního obviňování a konečného pokusu o vyrovnání se se ztrátou než náhodně šťastného shledání na konci. (15.01.2010)

„Ale jo, dobrý, vlastně velmi slušný,“ řekne si divák po projekci téhle s úctou natočené televizní minisérie. Jak název napovídá, připomíná jednu z nejtragičtějších živelných pohrom v dějinách lidstva. Tvůrce až tak nezajímal rozměr katastrofy, nýbrž osudy těch, kteří přežili, ztratili, doufali, hledali, trpěli, dokumentovali, pomáhali. Vyrovnáváním se s následným chaosem je totiž jen začátek, postupně se seznámíme s osudy zarputilého novináře, manželského páru, který marně pátrá po šestileté dceři, mladého vesničana, matky, která přišla o manžela a teď bojuje o život syna, dobrovolné pomocnice a dalších, které se postupně prolínají. Působivé memento tahají do vyšších pater zejména civilní herci – Tim Roth, Chiwetel Ejiofor, Sophie Okonedo nebo Toni Collette. Bez zbytečných happyendů, bez dynamiky katastrofických velkofilmů (paradoxně onen spád a tempo jsem ale místy postrádal), bez důrazu na naturalismus (přesný opak nedávného dramatu Nic nás nerozdělí, s kterým ho na druhou stranu spojují poměrně neuvěřitelné náhody). 70% (24.02.2013)

Velice povedený, působivý a silný film s velice dobrými hereckými výkony. Na televizní poměry se film maximálně povedl a herci zde předvádějí tak výborné výkony, že jim jejich postavy uvěříte. Film jistě neměl moc velký rozpočet, proto jsem neočekával nějaké skvělé trikové sekvence ničivých vln a samotná hlavní vlna se ve filmu vyskytne cca na 2 minuty. Avšak záběry zkázy jsou velice působivé a působí reálně. Nejvíce se mi ve filmu líbil "příběh" postavy, kterou ztvárnil Chiwetel Ejiofor. Jeho postava otce hledajícího ztracenou dceru dostala ve filmu nejvíce prostoru a bylo to jen dobře, jelikož je právě tato část tou nejpůsobivější. Film se mi opravdu velice líbil a rozhodně by neměl být přehlížen. Pokud se nenecháte odradit tříhodinovou délkou čeká vás velice strhující drama, které působí opravdověji než spousta vysokorozpočtových trháků. (25.06.2008)