Lásky podľa predlohy

Až zpětně člověku dochází, co vše má tenhle film v sobě. Jeho děj se krásně loudá, ale stejně jsem nebyl schopen spojit si hned všechno, co k sobě patří. Velmi nenásilnou a chytrou formou, dokonce pomocí jakési metafory, jsou zde odvyprávěny dva příběhy. Jeden knižní a druhý "skutečný". A kdo hledá, ten si svoje najde. Musím přiznat, že po dlouhé době opět film, u kterého se člověk musí pořádně zamyslet. (03.06.2009)

Velice příjemná podívaná, jen co je pravda. Taky mám Jane Austen v oblibě, takže chápu nadšení členů onoho knižního klubu a debaty rozebírající díla téhle výjimečné autorky jsem si celkem užíval. Mým favoritem se v téhle sečtělé sektě stal (kdo by to jen čekal) sci-fi nadšenec Grigg, který jediný reprezentoval mužskou část osazenstva, jinak v dosti početném "babinci". I když tenhle flm vypadá především jako silně ženská záležitost, je to s ním podobné jako s romány samotné spisovatelky, každý si tady něco najde a to člověk ani nemusí být beznadějný romantik, aby se nechal velmi příjemně unést. (09.08.2008)

Upřímně řečeno mě tenhle film nijak příliš nenadchl. Ale já jsem s tím tak trochu i počítal, protože knihy Jane Austenové neznám a neviděl jsem žádný z filmů, které byly podle jejích knih natočeny. Takže části, kdy členové čtenářského kroužku rozebírají jednotlivé knihy pro mě byly extrémně nudné. Ty ostatní části, kdy postavy žily svoje životy, už byly o něco lepší, ale tam jsem to měl zase komplikované v tom, že jsem se neorientoval v ženských postavách, na můj vkus jich tam bylo hodně a nevěděl jsem, která se jak jmenuje. Za celý film jsem například nepřišel na to, která z těch hrdinek je tou Silvií, kterou měl Grigg vzít někam na oběd. Jakmile se zkrátka někde sejde více hlavních ženských hrdinek najednou, tak mám prostě problém s orientováním se v jednotlivých postavách, takže i z tohoto důvodu mám z filmu smíšené pocity, spíše tedy pociťuji určité zklamání, které chvílemi bylo tak veliké, že jsem uvažoval i o dvou hvězdách. Jenže naštěstí tenhle film má několik výhod. Předně jsem od něj nic moc nečekal a koukal jsem na něj spíše s despektem, takže vlastně to zklamání je minimální, říká se, že kdo nic neočekává, ten nebývá zklamán. A další výhodou jsou velice kvalitní páni herci. Hugh Dancy se mi líbil už v Báječném světě shopaholiků a zde byl opět okouzlující a sympatický, Kevin Zegers mě zase zaujal ve filmu Transamerika a zde jeho výkon rozhodně potěšil. Takže jen díky mým minimálním očekáváním a díky kvalitním mužským výkonům film neposílám do podprůměru a uděluji tu lepší variantu, tedy tři hvězdy, i když jsou lehce podprůměrné. (04.06.2010)

Svým způsobem se jedná o konverzační záležitost, kde se příběhy z knih Jane Austen odrážejí v příbězích šestice lidí, kteří se scházejí a debatují. Přestože se v převážné většině jedná o rozchody/rozvody, vyřazuje z filmu určitá lehkost, která je podtrhována i hudbou a hereckými výkony. Je to v podstatě film pro ženy, ale myslím si, že i muži si z něj mohou něco vzít. (16.10.2010)

Na první pohled obyčejný romantický film. Při tom druhém pohledu ale zjistíte, že jde o úžasně a hlavně do hloubky vykreslené příběhy několika lidí. Vůbec nevadí, že jste nečetli ani jeden román od Jane Austen, protože tahle dějová linka je sice hlavní, ale zároveň skoro nepodstatná. Jde spíš o to, jak její romány chápou hlavní postavy filmu, jak se s nimi ztotožňují a nacházejí v nich samy sebe, nebo nějaké společné vlastnosti. Láska podle předlohy je přesně ten typ filmu, u kterého můžete jak odpočívat a jen se prostě dívat, tak i přemýšlet a filozofovat nad nejrůznějšími otázkami. Děj krásně běží, nijak nic nevnucuje, postavy jsou sympatické, herci taky, reálné problémy a prostředí taky dělá svoje, takže se spousta diváků může se situacemi a hrdiny ztotožnit. Líbí se mi, s jakou lehkostí se na film dívá a jak je vytvořen. Jednou vidět rozhodně nestačí, protože většina toho opravdu důležitého se objeví, až po dalším zhlédnutí. (31.05.2012)