Malé deti

Mírně edukativní či esejistický snímek o tom, jak za podivných spletitých okolností (ale které životní okolnosti takové nakonec nejsou?) několik bludných eskapistických duší převezme odpovědnost za svůj život a štěstí svých bližních a přestanou se chovat jako malé děti. Příjemně odtažité, aby to nebyla romantická lovestory, a s překvapivě svěže gradujícím finále. *~ (26.11.2022)

Scénář: Todd Field, Tom Perrotta .. Opravdu nejednoznačně působící film. Spleť osudů obyvatel luxusního předměstí, kde nevěra a sexuální deviace záludně čekají ve skrytu všudypřítomného lesku a pohody. Snímek se může opřít o několik silných pilířů. Ať už je to adaptovaný scénář, který rozpracovává psychologii postav, servíruje jízlivé i úsměvné dialogy a dává spoustu podnětů k zamyšlení. Mnoho nesou na svých bedrech herci. Věrné a přirozené podání umocňuje veskrze pravdivé jednání, kde se mísí nedospělost mysli a lehkovážnost jednání bez ohledu na dopady. Velmi podstatné je i režijní pojetí, nesoucí se v duchu osobitého vyprávění se zvláštní atmosférou, kde je líbivý hudební podklad Newmana upozaděn a do popředí se v mnoha scénách dostává pouze zvuk. Ať už je to šumění listí, vzdálený průjezd vlaku nebo pouze obyčejné ticho. Působí to dosti intenzivně. Ačkoliv ve mně snímek ještě pár hodin po návštěvě kina rezonoval, na plné hodnocení prostě nedosahuje. Field si mohl některé prodlužování pasáží odpustit a i samotné finále mi přišlo takové polekané a vzhledem k předešlému dění málo fatální. Film zůstává silný v momentech leč s prchlivým finálním dopadem, který však příznačně podtrhuje to „o malých dětech.“ (23.02.2007)

Dlouhou dobu mi tahle exkurze do maloměšťáckého života ležela v myšlenkách. Talentovaný Todd Field opět zdařile konstruuje vztahové drama, zrovna jako ve své prvotině V ložnici z roku 2001. A nejen on, ale řada dalších renomovaných tvůrců má k americkému předměstí co sdělit – hořkosladké společenské drama Ledová bouře (Ang Lee, 1997), existenciální drama O Schmidtovi (Alexander Payne, 2002) nebo naprosto odzbrojující Americká krása (Sam Mendes, 1999), kde tvůrci líčí prostředí a mentalitu maloměsta jako hotové peklo na zemi. Jako něco zchátralého a odcizeného. Americká krása je stejně jako výše zmiňované filmem o zajetí a o útěku z něj. Za dokonalou fasádou se postupně představují lidé, jejichž vzájemné vztahy jsou disharmonické a vyprahlé a osudy zoufalé a ponižující. Zároveň si svoji samotu a zoufalost nedokáží ani sdělit, protože mezi nimi vyprchal i jakýkoli náznak komunikace a vzájemného pochopení. Společnými silami vše pohřbili pod frázemi a nucenými úsměvy pro stejně okoralé okolí. Prvotním zásadním pojítkem je fakt, že se nacházíme v americkém maloměstě, kde manželské páry s potomky žijí život na dálku podobný tomu našemu. Field opět sklízí ze „všech“ stran jen pochvalné ohlasy. Jeho úžasně sebejisté druhé představení nás zavádí do osudů matky a manželky Sarah, která v novém známém vidí šanci na změnu (bravurní Kate Winslet ji dodala uvěřitelnost a lidskost pochybující a chybující ženy – ostatně všechny postavy působí kompaktním dojmem), k tomu nabaluje i další postavy, rodinu zbloudilého Brada, fanatického kamaráda, pedofilního loosera, jeho matku a podobně jako u Mendesova debutu se celým filmem nese svíravý a lehce ironický opar, dávaje tušit nevyhnutelnost (mírně sešroubované) tragédie. Má to atmosféru, jízlivě úsměvné dialogy, i přes přepálenou stopáž spád a silné sekvence, které nesklouznou do uslzeného klišé. Navíc Field nahlíží na své ovečky s upřímným pochopením!! Moc příjemný filmový zážitek. 80%. (28.07.2007)

Vztahové drama, které se nakonec odvíjí zcela jinak, než by se podle různých plakátů a popisků mohlo zdát. Není to jen o dvojici osamělých rodičů, kteří spolu podvádějí své zákonné partnery, ale je to spíše takový komplexní pohled na předměstský život, kde má každá postava (jakkoli se ze začátku může zdát nadbytečná) své pevné místo. Ačkoli se všechno nakonec dobře doplňuje, filmu by možná prospělo zkrácení či urychlení některých linií a více prostoru by si zasloužila ústřední dvojice, jejíž vztah se ke konci poměrně upozaďuje (ale to je pouze z hlediska mé osobní sympatie k těmto výborně napsaným postavám). Samotný závěr je pak možná trochu zvláštní, ale rozhodně působivý. (20.06.2007)

Když jsem se rozhodoval, na co zamířím do kina, padla moje volba na tento film. Nevím proč, ale zaujal mne ve spleti nejrůznějších filmů. Snad proto, že zde nenajdete mnoho známých herců, snad proto, že neměl prakticky žádnou propagaci a ani se o něm nijak nemluvilo. To mne patrně zaujalo natolik, že jsem se rozhodl ho zhlédnout. A film nezklamal má očekávání. Naopak, dokonce je předčil a já si ho zařadil do své soukromé TOP 10. Kate Winslet je zde naprosto dokonalá (ale příliš mi k její kráse neseděla scéna s nákupem plavek), Jennifer Connelly mohla dostat trochu více prostoru, ale i tak předvedla dobrý výkon. Patrick Wilson nijak nepřehrává a Jackie Earle Haley vystřihl jeden z nejlepších hereckých výkonů, které jsem kdy viděl. Režie je dokonalá, až na několik málo zbytečných scén, bez kterých by se film určitě obešel. Stopáž tím pádem mohla být kratší, ale už je to tak, jak to je. Celkový dojem je perfektní a já nemohu jinak než dát pět hvězdiček. A dodat, že tři nominace na Oscara si tento film vysloužil právem. Jediné, co mne mrzí, je, že film v prvním týdnu promítání navštívilo pouze 850 diváků. To je na takový výborný film bohužel malá návštěvnost. Snad si na DVD najde diváků více... (02.05.2007)