Sherrybaby

Klasický festivalový nezávislý film, který je přímo učebnicovým příkladem. Před divákem je rozehrán příběh "napravené" Sherry, která si odseděla ve vězení 2 roky a vrací se do "normálního" života. Zde jsou u slova normální uvozovky potřeba, protože její otec je poněkud incestní a vůbec celé její okolí je dost prohnilé a zkažené. Sherry chce zpátky dceru, kterou dala do opatrovnictví bratrovi a jeho ženě, ovšem oni už mají poněkud jiné plány a malou Alexis by rádi adoptovali. Film končí bez jakéhokoliv rozřešení, nemoralizuje a prostě nám jen předkládá menší úsek ze života drogově závislé ženy. Výkon Maggie Gyllenhaal je úchvatný a strhává na sebe veškerou pozornost. Zatím nejlepší role, v jaké jsem ji viděla a velkou míru na tom má fakt, že dostala hodně prostoru se "vyřádit". Danny Trejo je třešnička na dortu. (01.02.2011)

Chudák Maggie Gyllenhaal. Ti se s ní tady vůbec neserou. Jde to s ní z kopce a člověk se občas diví, že na to má ještě nervy. Taky proto je zajímavý sledovat právě tenhle film. Průser je ale ve chvíli, kdy s filmem naloží příšerně se táhnoucí nuda a Maggie už nebude tak zajímavá jako ze začátku. V tu chvíli se totiž objeví Danny Trejo, člověk čeká nějakýho drogovýho dealera, co tam bude házet nadávky po každym, včetně chudince Maggie. Jenže on se z něj vyklube takový roztomilý tatík, který se zrovna ze závislosti vyléčil a bude pro milou Maggie vrba. Kdybych mohl, tak bych do komentáře napsal, že tenhle film je ten nejobyčejnější film, který jsem za hodně dlouhou dobu viděl. Ještě jedno procento dolů, a bude to uplně přesný. (07.07.2010)

Dobře obsazený a zahraný příběh ženy, která po návratu z vězení usiluje o přízeň svého dítěte pro mě trochu prohrávalo v té rovině, že jsem hlavní postavě nevěřil, že za její "zkaženost" a psychickou rozkolísanost může její prostředí. Prostě mi trochu vadilo, že bych měl fandit v počínání štětce a narkomance, která si (podle mého) za všechno může docela sama. Film ale stojí za podívání, to ano. 6/10 (23.09.2007)

Aura vítěze loňských Karlových Varů vzbuzuje dojem nevšedního zážitku. Ale Sherrybaby přes nesporné kvality spíše dokazuje, že mnohé festivalové hity se utápějí v programové nevzrušivosti a na odiv předkládané odtažitosti. V zásadě jde o civilní, svým způsobem laskavý snímek o ztracené ženě, která vychází z vězení na podmínku a snaží se překonat drogovou a kriminální minulost.  Původem dokumentaristka Laurie Collyerová se ve svém scénáři s pozoruhodnou lehkostí vyhýbá doslovnostem, vplétá diváka do souvislostí, chytrými náznaky vykresluje vztahy mezi postavami, které stejně elegantně uvádí na scénu. Středobodem vyprávění a motivací všech činů hlavní postavy je její dcerka. O malou Lynette se ovšem stará Sherryin dobrácký bratr Brad spolu se svou ženou. Právě trojúhelník mezi biologickou matkou, dcerou a náhradní matkou je jednou z nejzajímavějších a nejlépe vykreslených rovin. Všechny pochybnosti a zklamání, malé výhry i prudké propady, to vše na sebe hladce navazuje a pomalu tvoří neproniknutelnou síť zdrcujících souvislostí, které znovu dokazují, jak těžké (ne-li nemožné) bude pro Sherry začít zase normální život. Režisérka nechává herce rozehrát emocionálně sžíravé situace s volností skoro až divadelní - a pokud stojí snímek za vidění, pak na tom mají zásluhu skvělé herecké výkony. Díky nim film ani v těch nejvypjatějších scénách diváky citově nevydírá. (14.06.2020)

Uvěřitelnost z toho dýchá tak prudce, že to celé téměř vypadá jako dokument, ne jako film. Maggie stála před nelehkým úkolem: ztvárnit ztroskotankyni, která pro své osobní cíle (dcerka) a peníze udělá cokoliv - divák její postavou v průběhu snímku střídavě opovrhuje, střídavě jí lituje. Takže herecky výnikající (kolik lidí dílo odsoudí kvůli "chování" Sherry, jež se jim zdá nereálné!!)... A co se celkových pocitů týče, Sherrybaby je přesně tím filmem, o kterém svým známým řeknete, jak jste rádi, že jste jej viděli, a jaké ve vás probudil různé myšlenkové pochody, donutil vás přemýšlet a hloubat nad tím, jestli hlavní hrdinka reagovala správně, proč, a JAK... (01.06.2011)