Sluníčko na houpačce

Malý chlapec z detského domova má vo všetkom jasno. V zákonoch o rodine a adopcii, vo vzťahoch a ako si získať ľudí na svoju stranu. Pritom dáva otázky, pri ktorých sa aj dospelí musia vážne zamyslieť. Na zamyslenie bolo aj vedecké testovanie dieťaťa pred zvažovanou adopciou. Slabšie štyri hviezdy, ale nemôžem si dovoliť odbiť túto zaujímavú drámu o živote iba tromi hviezdami. –––– Tak si poruč, táto. Hergot, poruč si! A pojedeme domů. –––– Každá opravdická maminka musí být strašně krásná. Ne? –––– Jakej jsem? Mám špatný vystupování. Něco jako cholera. –––– S ním také děláte testy? – S Evženkem? Né. Ten je přece NÁŠ. (07.07.2017)

Silný a upřímný snímek. Čekání a naděje pro děti s kufříčkem a touhou po tom zdánlivě neobyčejnějším, zde bylo vyobrazeno skutečně skvěle. Film má velmi dojemné momenty a skvělý výběr herců. Marta s Jirkou jsou pro podobné role skutečně jak dělaní, Dáša také mile překvapila, stejně tak Milena se svými dětskými testy a pan Čepek je bez komentáře. Po jeho perfektních, předchozích rolích, v podobném duchu, to nemohlo dopadnout jinak. Předabovaný Matěj je z počátku lehce rušivý, nicméně zmíněná síla filmu přebije i to. Klučina vyzbrojený znalostmi zákonů o rodinně, naprosto jasným názorem na rum a bohužel ne moc šťastnými životními zkušenostmi, si zachovává dětskou spravedlnost i touhu, ovšem jeho pohled na budoucnost je pohled dospělého člověka. Někdy nezbývá nic jiného než útěk, záleží jen na tom, před čím utíkáme. (18.08.2013)

Samotná zápletka, kdy jako vždy milá a usměvavá Marta Vančurová spolu v Jiřím Bartoškou řeší převoz jednoho klučiny (Matěje) z dětského domova do Prahy na převzetí první ceny z výtvarné soutěže, mi úplně nesedla. Moc věrohodně na mě hlavně nepůsobily ony neustálé návštěvy Vančurové u všech těch možných osob spjatých s Matějovým dosavadním životem. Je jasné, že scenáristicky zde bylo účelem, aby se divák toho mohl o těžké Matějově životní situaci co nejvíce dozvědět a to z různých úhlů pohledu. Ale dost pochybuji, že by se někdo tak intenzivně zajímal o něčí cizí osud a věnoval tolik času návštěvám cizích lidí, jak to ve filmu činí postava Vančurové. To všechny ty scény vzájemné interakce mezi postavou Bartošky a Matějem mi přišly mnohem uvěřitelnější. A hlavně i mnohdy docela vtipné a velmi lidské. Nejsilnější mi ovšem přišla scéna, kdy je malý Matěj se svým tátou alkoholikem (skvělej Petr Čepek se svýma typickýma "psíma" smutnýma očima) a snaží se jej přesvědčit, že "rum je blbec". Jinak jsem moc nerozuměl, v jakém vztahu spolu vlastně byli v tomto film Vančurová s Bartoškou (staří přátelé/milenci v nezávazné vztahu). Celý film pak končí tak nějak divně do ztracena a vlastně i dost smutně. Coby televizní snímek to nebylo špatné, ale možná jsem (i kvůli mé oblíbené Martě Vančurové) čekal maličko víc. (10.09.2018)

Československé drama podle scénáře M. Mathausové o devítiletém chlapci Matěji Stiborovi (M. Mikuláš), který vyhraje dětskou mezinárodní soutěž díky svému obrázku nazvaném Sluníčko na houpačce, znázorňující spokojenou a milující rodinu. Realita a zkušenosti s rodinným zázemím je však diametrálně odlišná, neboť matka se ho po porodu zřekla a otec, závislý na alkoholu, se o něho nedokáže postarat. Vyrůstá tedy v dětském domově a zažívá nepředstavitelně psychicky vyčerpávající opakované adopce na zkoušku. Otce, jehož náklonnost k alkoholu byla silnější než láska k synovi, ztvárnil svým nenapodobitelným způsobem P. Čepek, jehož zejména úvodní scéna byla pětihvězdičková. Pro převoz chlapce z dětského domova na vyhlášení soutěže a předání ceny byli vybráni M. Vančurová, se svým standartním uzavřeným a bezkrevným výkonem, a J. Bartoška, mezi nimiž panuje podivný vztah, který jsem nedokázal definovat. Dochází k postupnému sbližování s chlapcem, jenž je dosti poznamenán neustálými neúspěšnými pokusy o adopci, a v otevřeném závěru děj směřuje k tomu, že si Matěje dle jeho přání osvojí právě Vančurová s Bartoškou. Sociální drama je nabité silnými a mrazivými scénami ze smutného života nechtěného dítěte, mezi které patří určitě návštěva M. Vančurové, pátrající po chlapcově minulosti, u jeho matky D. Veškrnové a u M. Dvorské, bývalé pěstounky na zkoušku, která chlapce vrátila do ústavu, jakmile se jí narodilo vlastní dítě. V dalších rolích se objevil K. Heřmánek jako vychovatel v dětském domově či B. Prokoš jako předseda dětské soutěže. Film J. Adamce na mě silně zapůsobil, neboť popisované situace by nechali chladného málokoho. Nerad bych zapomněl zmínit hudbu mistra K. Svobody, která vhodně doplňovala tento neveselý film skrývající se za dětsky roztomilým názvem. Oceňuji námět filmu i jeho provedení, výkon pana Čepka je opět obdivuhodný a snímek hodnotím jednoznačně nadprůměrně. (13.05.2023)

Neprávem opomíjený televizní film, který sice na první pohled vizuálně působí hodně levným televizním dojmem, ale skrze své těžké téma a opravdu silný námět a výborně napsaný scénář má mnohé co nabídnout i dnes... Dobré herecké výkony a neideologické ukotvení udělaly ze Sluníčka na houpačce, dá se říci, nadčasové dílo... Rum je blbec (09.09.2018)