Archa bláznů aneb Vyprávění z konce života

Je tu zajímavé výtvarné řešení, výrazně poetická kamera i dobrá hudba. Pro mne zcela neznámý Zlatomír Vacek předvádí naprosto bezchybný soustředěný herecký výkon. Ale na tři hvězdičky se mi to zdálo zbytečně roztažené. Ostatní postavy už nejsou herci, ale jen dobře obsazené typy. Pro role bláznů to stačí, snad jen Merta měl zároveň působit jako duševně chorý i inteligentně a na to už jeho herecký talent nestačil. Celkem spíš zklamání. (01.06.2009)

Tenhle film ve mě zanechal hodně rozporuplné pocity. Samotnou předlohu jsem nečetl, ale troufám si tvrdit, že znám jinak dobře Čechovovo dílo (především to dramatické) a tohle mi autorův rukopis rozhodně nepřipomíná a ruské prostředí už vůbec ne. Na kvalitě díla se rozhodně podepsala 20letá pauza v natáčení. Nejvíce je to znát na dodatečných postsynchronech z roku 1990. (06.12.2006)

Film, ktorý ma úplne minul. Pevne verím, že základná myšlienka vychádzala s Čechovovej poviedky - doktor v blázinci objaví jediného rozumného človeka, ktorý je tiež blázon a po tomto zistení sa stáva sám pacientom. Je to jeden z tých príbehov, ktorý dokážu vytvoriť len Rusi. Ale aj napriek tejto myšlienke je príbeh len akousi obrazovou a myšlienkovou zlátaninou, bez výraznejších scén a bez nejakej výraznejšej snahy vypovedať o niečom závažnom - ľudskom. Balaďa sa netají inšpiráciou Havettom a Jakubiskom, ktorých filmy v ich bláznivosti a neukotvenosti často krát nemôžem vystáť. Archa bláznov je pre mňa preto skôr sklamaním. Jediné čo môžem vyzdvihnúť je výborná atmosféra umocnená rozpadajúcim sa domom v ktorom sa príbeh odohráva a ručnou kamerou Juraja Šajmoviča ľubujúceho si v dlhých záberoch do ktorých vnáša viac poetickosti ako samotný režisér. (28.04.2012)

Nejprve jsem viděl krátkou ukázku z tohoto snímku. První scéna vypadá natolik ujetě, že jsem projevil zájem vidět jej celý, ale to jsem neměl dělat. Toto podobenství je natolik nesrozumitelné, že můžu jen hádat, co se vlastně chtělo říct... V titulcích nejprve defilují zcela neznámá jména, která se vzápětí promění v obličeje tak odpudivého vzhledu, že se skutečně chce věřit, že zpodobňují ruské mužiky/chovance blázince... rozehraje se pak něco tak šíleného a nepopsatelného, že se to ani vypovědět nedá (a snímané je to velice dobře, kamera je asi to jediné, co se mi zamlouvalo). (12.11.2010)

Ač se jedná o český film, vše, co se na plátně děje, působí velmi rusky - herci, i celkové pojetí námětu a prostředí. Filozofické dialogy a monology střídají scény nevázaného, bláznivého veselí, které jsou plné křiku a dalších neidetifikovatelných citoslovcí. Ruští klasici jdou zpracovat mnohem lépe, jak ukázal Petr Zelenka v Karamzových. (31.05.2009)