Apocalypto

Osobité dílo osobitého tvůrce. Na Melu Gibsonovi se mi líbí to, že navzdory novinářským výrokům o "sadistovi Gibsonovi" si on stále jede podle svého, na všechny kritiky kašle a drží si tvůrčí svobodu. Ani tady se nebrání zobrazování násilí, ale na rozdíl od Umučení Krista je zde v mezích snesitelnosti (asi jako bitevní scény ve Statečném srdci), scéna dvojího obětního vyříznutí srdce je poměrně decentně snímána a její mediální kritika je zcela od věci - pokud vyprávím příběh z doby pozdní Mayské říše, bylo by podivné tuhle zcela běžně praktikovanou činnost opomenout. Když pominu Gibsonovy lehké narážky na manipulaci davu a zobrazení dekadence společnosti - průvodního jevu úpadku velkých říší, hledat zde nějaký myšlenkový přesah je zcela zbytečné a nesmyslné. Celý film je stavěn jako takové starobylé vyprávění lovců někde u ohně, kteří se s typickou mužskou ješitností předhánějí v tom, kde koho zabili, komu utekli či koho zachránili. V tomhle ohledu je film naprosto skvělý a absenci myšlenky fakt neřeším :o) Navíc Gibsonova režie je nápaditá, maskování a ozdoby protagonistů a vizuál scény z mayské metropole je pak triumfem filmového uměleckého designu. Mel opět nezklamal a nadále pro mě zůstává svěžím průvanem v zatuchlé hollywoodské áčkové produkci :o) (05.02.2007)

Po vlažnejšom prijatí tuzemskou diváckou verejnosťou som film v kine vynechal a ľutovať to budem ešte veľmi dlho. Gibson sa pustil do ďalšieho megaprojektu, znovu historickejšieho rázu a znova má úspech. A k dokonalosti vôbec nemá ďaleko. Zložitosť príbehu je na minime, stačí len pritlačiť na tých správnych miestach a hneď od začiatku sa črtá dobrodružná nadupanosť. Herci sú sami sebou, krásne prirodzení, Mayovia sa nedajú zahrať, to asi treba mať v krvi. Realistickosť a krutosť scén vyráža dych a dej má tou reálnosťou až takmer dokumentárny nádych. Ak mám za niečo strhnúť pár percent, tak je to len za nemožnú zhodu náhod, keď počas jednej cesty za slobodou nášho hrdinu zachránia toľké náhody, akoby si to dopredu načasoval v diári. Ale inak je maximálna spokojnosť. Návrat k akémusi naturálnejšiemu akčnému filmu bol načase, teraz len nechcem vidieť, čo s oštepmi, sekerami a lukmi porobil Emmerich. Každopádne by som chcel ešte takéto čosi vidieť. No a potom je už len otázne, či chcem Gibsona viac vídavať pred, alebo za kamerou, ale asi najlepším riešením by boli filmy ako 'Braveheart'. 95%. (28.04.2008)

Hyperakčná indiánka, ktorá ani chvíľu nenudí - ak máte pri sebe popcorn. Hlbší myšlienkový rozmer je iba umelo našróbovaný, čo spolu so samoúčelným násilím film podkopáva. Apocalypto mohlo byť buď výborným rodinným filmom alebo skvelou existenciálnou drámou, zatiaľ čo takto sa brutalitou vyhýba detskému divákovi a tematickou plytkosťou dospelému. Navyše, vizuálna stránka pôsobí kvôli množstvu záberov z digitálnej kamery lacne. Dynamika a strih sú super, no s filtrami sa dalo pohrať viacej, čo by pomohlo výslednej tvári filmu. Tej tvári, ktorá robí z Umučenia Krista audio-vizuálny skvost. Apocalypto je vzrušujúci zážitok, no po pár dňoch sa zneho stáva zabudnuteľná fraška, ktorá minula svoj cieľ. (06.02.2007)

Byť jsem se u posledního Gibsonova opusu o Ježíšovi neskonale nudil a jen s odporem jsem ho dokoukal do konce, na jeho příspěvek k historii Mayů jsem se docela těšil. Výsledek je někde na půl cesty. Vznikl průměrný film, který je příliš dlouhý a nudí, ale není to tak hrozné jako u Ježíše. Zajímavá vizuální stránka a několik trochu svižnějších scén vytahují film do kategorie děl, které jsou celkem zajímavé na jedno zhlédnutí, více se k nim však vracet netřeba. Hudba Jamese Hornera je také spíše jen průměrná. (17.05.2007)

Mel Gibson definitivně opustil mainstream a po odvážném našlápnutí svým náboženským opusem si sebejistě kráčí vlastní cestou filmových cest, nerespektujíce kritiku, diváka ani dolarové výdaje/příjmy. Jenže zatímco posledních pár hodin Ježíše Krista se umělo dotknout (byť jakýmkoliv způsobem) každého diváka bez rozdílu jakéhokoliv náboženského či společenského cítění, se sklonkem mayské civilizace je to trochu těžší. Prostinký příběh o cestě do pekla a zpět je postaven na pouhopouhém divákově vjemu audiovizuálních orgií, bez hlubší zpětné citové vazby. Pro to, aby šlo naplno vnímat hodinové (!) sprintování pralesem, musel by se Gibson v počáteční expozici více věnovat vztahům mezi postavami a ne jenom bezmyšlenkovitě vtipkovat o nepotenci jednoho z hrdinů. Taktéž forma s přibývajícími minutami ztratí dech. Sázka na digitální kameru nevyšla (na klasickém materiálu by se celek vyjímal mnohem lépe a filmověji) a Hornerova hudba je ke konci lehce monotónní. Přesto se nedá hovořit o nudě ani v nejmenším a jenom s povděkem kvitovat Gibsonovu snahu o to, aby se v Hollywoodu vyprávělo i trochu jinak. (06.03.2007)