Bytosti

Už su starý na tyto přesymbolizované výjevy, kde si vlastně sám můžu vybrat, jak to paní režisérka myslela a co chtěla říct, protože je zde vše, samé náznaky, různé možnosti interpretace, a do toho otravná, ukňučená hudba. Ani se nedivím, že film u diváků propadl, protože není ani poetický, ani pohádkový, spíše pěkně vychcaný. Dejme tomu, že budu mít dvě tři témata, a nebudu vědět, jak je uchopit, a už vůbec mi nepůjde vymyslet děj. Tak prostě nahodím různé postavy, hru Boha v kostky, do záběrů ostrova a okolí a interiérů nacpu plno symbolizujících záběrů jako kraby, kapesníčky, koně, knihy apod. a nechám diváka, ať si z toho eintopfu vybere sám, co chce. (12.08.2019)

Zaujímavý experiment francúzskej novej vlny, ktorý môže byť pre vás filmom o smútku zo straty a neschopnosti sa s ňou vyrovnať, o mužskej dominancii nad ženami, či komplikovanosti partnerských vzťahov vo všeobecnosti, prípadne iba naratívnou skladačkou, alebo čím vlastne chcete. Bytosti začnú byť skutočne zaujímavé až začiatkom osudovej hry v polovici stopáže, tak trochu pripomínajúcej šach so smrťou v Siedmej pečati, ale zase nie príliš. Môže sa tak stať, že ak si vás film nezíska po rozpačitej prvej polhodine, tak to s ním aj rýchlo vzdáte. Takto využitý kontrast čiernobielej a červenej farby pôsobí dnes už trochu naivne. 70% (29.08.2023)

Návrat do časů, kdy jsem obdivoval přirozené herectví Michela Piccoliho a krásu Catherine Denevue. Bohužel v rozporuplném filmu. Rušila mě chaotická střihová skladba, několik teatrálních nesmyslných scén a hudba, nadužívající táhlé smyčce, které tvořily nepěkné disharmonie. Vrcholem je pak dvojice prodejců s prostěradly, jejichž příchod na scénu vypadá jak sebeparodie, a jeden z nich, maximálně otravný, se chová úplně nepochopitelně jak přerostlé dítě. V poslední půlhodině se to zvrhne do úplného bizáru, ve kterém režisérka na sebe chaoticky lepí nelogické scény. Denevue je tu v druhém sledu, její role přikazuje, aby nemluvila a dorozumívala se pouze psaním na tabulku, bez dějového opodstatnění, což je divné. Ve výsledku shrnuto – dokáže to překvapovat, a pořád je mi tahle tvorba bližší, než současné banality, ale i tak bych neváhal to označit za artovou honírnu. Agnés Varda asi nebude moje krevní skupina. (01.11.2023)

"ROZKLAD JE V NAŠICH SRDCÍCH, POTRAVA PRO ZLO JE VŠUDE." Trošku úlet v rámci "diktátu" nové francouzské vlny. Catherine Deneuve to tu velice sluší, je nádherná, svou němou roli sehrála dle předpokladů, na druhou stranu Michel Piccoli moc ze svého rejstříku neukazuje a pokud lze jeho výkon počastovat nějakým výrazem, nazval bych ho bezradným. A vlastně se mu mnoho nedivím, co tohle vlastně bylo? Fantasy s přesahem? Nadpřirozený mechanismus snímku dnes působí strašně naivně, a abych řekl pravdu, nevěřím, že tomu někdy bylo jinak. 40% (27.04.2024)

Bizarní, psychologické fantasy se směsicí grotesky, dramatu a thrilleru. Děsivý hudební doprovod, místy připomínající ladění orchestru, výstižně doplňuje tajemnou atmosféru, ale v soundtrackových hitparádách zřejmě nezaboduje. Vizuálně ani ve vyprávění neexistuje logická rovnováha mezi realitou a symbolikou. Nikdy si nemůžeme být zcela jistí, co je skutečné a co imaginární. Varda provokativně servíruje indicie se spoustou metafor, ale přežvýkat si to už musí divák sám. K uspokojivému zážitku je proto nezbytná bujná představivost a chuť vlastní interpretace. (15.10.2011)