Obsahy(1)
Nová Guinea je najväčší tropický ostrov sveta. Pod nepreniknuteľným zeleným závojom pralesa aj v dobe satelitov sa ukrýva zem tajomstiev, povier, a neobjavených záhad. V labyrinte neprívetivých močiarov žijú ľudia vysoko na stromoch v primitívnych podmienkach tak, ako v dobe kamennej. Títo ľudia ešte nestretli bieleho človeka, dokonca ani neprišli do styku s výdobytkami našej civilizácie. Vstup na ich územie je nebezpečným dobrodružstvom. Sú to miesta, o ktorých sa hovorí potichu a s rešpektom. Tam podľa misionárov žijú kanibali... (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (79)
Nejprve je třeba říci, že Pavol Barabáš umí vždycky přinášet zajímavé a zároveň ojediněle filmové dokumenty z málo probádaných koutů světa naší planety. Jeho výlet z jedenadvacátého století do téměř doby kamenné a setkání s lidmi nedotčené civilizací je obdivuhodný. V samotných faktech za vše mluví podmanivé unikátní záběry, které okamžitě vtáhnou do reálného dobrodružství, které lze označit snad pokaždé za výjimečně poutavé. Díky tvůrci moc za pěkný zážitek. ()
No krása je to nesmírná ale nemůžu se zbavit dojmu, že Barabáš tady krásně barvitým komentářem značně přibarvuje a dramatizuje některé situace... Navíc jeho patetická(přesto pravdivá)antimisionářská tečka vyznívá lehce pokrytecky(Nebo má snad opravdu dojem, že svým vstupem mezi tyto lidi jejich život a smýšlení neovlivní?) ()
Koho chleba jíš, toho píseň zpívej. Kdo chce s vlky žíti, musí s nimi výti. Naprosto fascinující dokument, který uchvátí o to víc, když si člověk uvědomí, že vše co v něm je, je naprostá realita a že je skutečný zázrak, že se z této výpravy všichni účastníci dostali živí a „zdraví“. Vždyť jen v těch 54minutách dokumentu mohli být cestovatelé minimálně 5krát mrtví a tento unikátní snímek nemusel nikdy spatřit světlo světa. Dokument mě přinutil zjistit si dodatečně na internetu, kdo se skrývá za jmény dobrodruhů: Rudolf Švaříček, Jiří Šaroch, Pavol Barabáš. ()
Ach,co na to povedat...asi len to ze sa mi potvrduje to co tuna spominal minule...a to cim dalsi a dalsi Pavlov dokument sa mi pod ruky dostava...tym vacsi a vacsi udiv...Dneskajsie PURURAMBO a jeho Nova Guinea bolo opat nieco fantasticke...expedicia do totalneho neznama kde nie je nic,iba prales,zelen,mociar a po urcitu hranicu niekolko kmenov. Od tejto hranice je uz len priepast NIKOHO. A prave tieto spominane kmene domorodcov(kombajov) spolu s neznamom boli najvacsim lakadlom expedicie...kedze maju nemily privlastok...LOVCI LEBIEK. Nikdy nechcem zazit ten pocit neistoty,ktoru mala expedicia pri kazdom stretnuti noveho kmena, ked nevedela co s nimi bude, ak si kmen a hlavne nacelnika rychlo neudobria...Zazracny tabak a hroznovy cukor to vzdy vyriesil...ale neraz tam mali na hranici zivota a smrti...a smrtelne sipy kedykolvek mohli skoncit v tele kazdeho z expedicie...Pre mna nevycislitelny dokument o hodnotach,ktore my poznat nikdy nebudeme, a nemozem ho hodnotit inak,ako len SEST z PIATICH. A na zaver nieco, co tu bolo spomenute, a co ma dostalo... " My si lameme hlavy nad nejasnou buducnostou, vysielame vesmirne lode aby sme spoznali zivot na marse, ale stale nepozname ludi na zemi. " ()
Při vší skromnosti se nepokládám za úplného sraba, ale před odvahou Barabáše a spol. se můžu tak leda sklonit až pod zem. A rozumět slovům o nenávisti k ostrovu stvořenému v poslední den a v tom posledním dni stvoření setrvávajícím i o neschopnosti se tam nevracet znovu a znovu. Jsou místa a lidé, v jejichž případě vás každý váš pokus o odchod nebo útěk strhne zpátky jako zalasovaného mustanga. ()
Galéria (9)
Fotka © K2 Studio / Continental film
Zaujímavosti (2)
- Hneď ako sa Pavol Barabáš vrátil z expedície, podstúpil operáciu kolena. Po nej sa pustil do spracovania materiálu. (Jadro)
Reklama