Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Příběh o záhadě… Záhadě uvnitř vnitřních světů… Rozvíjející se kolem ženy… Ženy zamilované a v nesnázích. Herečka Nikki Grace se připravuje na největší roli svého života, ale když se zamiluje do svého kolegy, zjistí, že se její život začíná podobat fiktivnímu filmu, který právě točí. Navíc odhaluje, že tento současný film je remakem polského snímku 47, který nebyl nikdy dokončen kvůli nevyslovené tragédii. A to je jen začátek. Brzy se na filmovém plátně rozpoutá zdánlivě nekonečný útok nepopsatelně bizarních situací: sitcom představující lidi v králičích kostýmech, paralelní příběh zasazený do zimního Polska, dům plný tančících prostitutek, šroubováky v břiše… a mnohem, mnohem víc. Jakmile přijdou závěrečné objasňující záběry filmu, budou i skalní Lynchovi fanoušci lapat po dechu. To, co nejvíce odlišuje Inland Empire od předchozích Lynchových filmů, je formát, na který točil. Toto je poprvé, kdy si vybral natáčení na digitální kameru, a jakkoliv je toto rozhodnutí v první chvíli nepříjemné, zrnité obrazy zapojují do hry hrůzostrašné a oblíbené kouzlo. Snímkem Inland Empire přináší David Lynch svou nejvíce avantgardní, abstraktní a neproniknutelnou vizi v celé své kariéře. Tříhodinová horečná noční můra hraného filmu bere základní strukturu Mulholland Drive a ještě více ji činí neovladatelnou.

Inland Empire je snad tím nejabstraktnějším dílem Davida Lynche od dob Mazací hlavy, avšak jak sám autor doufá, dostane se tento snímek i do srdcí 14letých amerických dívek. Každopádně tu vyvstává jednoznačná otázka: Bude to dávat smysl? A David Lynch odpovídá: „Mělo by to dávat naprosto perfektní smysl.“ Když se někdo zeptá Davida Lynche na to, o čem Inland Empire je, odpoví: „Je to o ženě v nesnázích, a je to tajemné, a to je vše, co bych k tomu řekl.“ Když uvádí projekce svého filmu, nadhodí někdy Lynch klíč ve formě citace: „Jsme jako pavouci. Utkáváme si svůj život a pak se po něm pohybujeme. Jsme jako snílci, kteří sní a pak v tomto snu žijí. A to platí pro celý svět.“

Pochopení filmů Davida Lynche není nikdy snadné. Ale se svým novým snímkem Inland Empire je mistr záhad a děsu ještě více neproniknutelný než když před tím. Šest let po úspěchu Mulholland Drive (2001) se Lynch vrací, aby si dobíral diváky ďábelskou skládankou. Lynchův temný příběh je film ve filmu, ve kterém nás provede děsivým labyrintem vnitřního světa hollywoodské herečky, kterou hraje Laura Dernová, která zároveň film koprodukovala. Film přepíná vzad i vpřed mezi realitou a fantazií, mezi skutečným životem herečky a její filmovou postavou, a je vyplněn hrůznými obrazy, nepříjemnými zvuky a temnými proroctvími. Lynch si je vědom toho, že diváci budou muset pracovat a hodně přemýšlet. „Každý film je jako vstup do nového světa, vstup do neznáma. Ale neměli byste se bát použít svoji intuici a pocit, myslet svým vlastním způsobem; mít zkušenosti a věřit svým vědomostem,“ říká režisér.

Lynch, který naprosto boří pravidla filmu, klade na diváka nároky svým neustálým přepínáním časoprostoru a zapojením skládačkové představivosti, a přiznává, že často sám nevěděl, kam jít dál v utváření filmu, natáčení scén. „Střih do další scény může být velmi překvapivý a to je zázrak filmu – jak se přemísťujeme z jednoho místa na druhé a možnosti těchto míst, do kterých vstupujeme, jsou svým způsobem nekonečné. Jak dokážeme vidět sami sebe a pohybovat se tam – to je to, co mne pohání vpřed,“ říká Lynch a pokračuje. „Film je tak nádherný jazyk. Film je něco, co si pohrává s věcmi za hranicí slov, a to je krásné. Nechat se unášet filmem je jako plout s hudbou, vaše mysl cestuje s ním, je to tak fantastické. Vstupte a zažijte něco neobyčejného v naprosto odlišném světě.“ Justin Theroux, který hraje ve filmu milence Laury Dernové, říká, že vždy přemýšlel o filmech Davida Lynche jako o koupi nové jazzové nahrávky. Nejlepší je nechat, aby ten film prošel kolem vás. „Posaďte se a vydejte se na jízdu.“

Natáčená bez scénáře

Herci pracovali na filmu 2 a ½ roku, ale za celou dobu nedostali do ruky scénář. „Každý den se ubíral jiným směrem, každý den měl jinou myšlenku,“ říká Dernová. „Všichni z nás, stejně jako vy, jsme zažívali Davidovu vizi poprvé,“ pokračuje, „protože tu od začátku nebyl předem daný scénář nebo plán. Film se přes nás převaloval a naše zkušenost s ním byla stejná jako ta vaše.“ Dernová film poprvé viděla až na premiéře na festivalu v Benátkách. „Pravda je, že jsem nevěděla, koho hraji, a nevím to stále, a těším se, až ten film uvidím a dozvím se víc.“ Na festivalu v Benátkách byl také David Lynch oceněn Zlatým lvem za celoživotní dílo a ve svých 60 letech se tak stal nejmladším držitelem tohoto ocenění. Lynch říká: „Jsem skutečně poctěn, že dostávám tuto cenu. Teprve včera mi bylo 19 a nyní dostávám toto ocenění.“

Digitální změna

Inland Empire je první z řady úspěšných filmů Davida Lynche, který byl zcela natočen na digitální kameru – s přístrojem Sony DSR-PD150. „Začal jsem pracovat s digitálním videem s mými webovými stránkami a zcela jsem se do tohoto média zamiloval. Je to neuvěřitelné, ta svoboda a ty nekonečné možnosti, které přináší, jak při natáčení, tak i v post-produkci.“ Po natáčení Lynch uvedl, že již nikdy nebude točit na filmový pás. „Pro mne neexistuje cesta zpět k filmu. Skončil jsem s ním. Mám rád abstrakci. Film je nádherné médium, ale je velmi pomalé a nemáte šanci si vyzkoušet řadu věcí. S DV tyto možnosti máte. A v post-produkci můžete udělat vše, co chcete.“ DV dalo Lynchovi také svobodu v tom, že nemusel nikomu vysvětlovat své záměry – jak finančníkům, tak i sám sobě – než začal natáčet. „Vysvětlovat věci slovy je vždy velký problém,“ přiznává.

Výrobní proces s DV popisuje jako cestu „velkého zkoumání“ k odhalení, jaký bude jeho film. „Píši, kudy chodím,“ říká. „Věřím v jednotu věcí. Když máte jednu část a pak druhou část, která se k té první nehodí, je zvláštní přijít na to, že po tom všem k sobě pasují. Je to zcela nádherná věc.“ Lynch také věří, že s pomocí DV získá od herců jiný druh výkonu. „Když vyčerpáte film, musíte zastavit a přeložit nový pásek a během této doby někdy vyprchá onen nabytý a potřebný žár. Ale s tímto médiem můžete tento žár udržet a budovat ho, a je hezké do sledovat.“ Z této svobody také těžila především Laura Dernová. „Ona je naprosto úžasnou herečkou. Někteří lidé dostanou roli a dělají své věci, ale někteří mají v sobě mnohem víc a obvykle nedostanou příležitost to ukázat,“ dodává režisér. Ke kvalitě filmu natočeného na DV Lynch říká: „Vypadá to jinak. Někdo by mohl říci, že to vypadá špatně. Ale mně to připomíná počátky 35mm filmu, který neměl tu dnešní kvalitu. Když máte slabý obraz, je tu mnohem více prostoru pro snění.“

Práce ad hoc

Když dával David Lynch v roce 2005 interview, hovořil o natáčecím procesu Inland Empire. Říkal: „Nikdy dříve jsem nepracoval na projektu takovýmto způsobem. Nevím přesně, jak se tato věc rozvine… Tento film je úplně jiný, protože nemám scénář. Píši ty věci scénu za scénou a většina z nich je natočena a nemám ani příliš tušení, jak to skončí. Je to risk, ale já mám tento pocit, protože všechny věci jsou jednotné, tato myšlenka v tomto pokoji se bude nějakým způsobem hodit k tamté myšlence v růžovém pokoji.“ Každé ráno rozdal Lynch hercům několik stránek čerstvě napsaných dialogů. „David nám nikdy nedal scénář, dal nám jen popis scén, takové krátké 10 stránkové materiály. A pak jsme šli na konci dne domů a dal nám další, nebo nám dal tři najednou. Občas se ty scény zdály propojené, občas na sebe vůbec nenavazovaly. Takže skutečný proces (natáčení) se zdál být téměř stejný jako to, když se na film díváte, což zahrnuje to, jak si spojíte věci dohromady, když odcházíte z kina,“ říká Justin Theroux.

Většina filmu byla natočena v Łodź v Polsku, s místními herci jako např. Karolinou Gruszkovou, Krzysztofem Majchrzakem, Leonem Niemczykem, Piotrem Andrzejewskim a umělci místního cirkusu Cyrk Zalewski. Část natáčení se také uskutečnila v Los Angeles a v roce 2006 se Lynch vrátil z Polska, aby film dokončil. Inland Empire také pokračuje v Lynchově tradici pojmenovávat své projekty podle místa, kde byly natočeny.

Financování

Většinu nákladů hradil Lynch ze svých vlastních zdrojů, společně s pomocí Mary Sweeneyové, své dlouholeté spolupracovnice. Film také zčásti financovala francouzská produkční společnost Canal Plus, která již dříve poskytla prostředky k třem Lynchovým filmům. Rozpočet Inland Empire není přesně znám. (oficiálny text distribútora)

(viac)

Videá (2)

Trailer 2

Recenzie (373)

Mahalik 

všetky recenzie používateľa

Vidím v tom kreativitu. Vidím v tom určitý přednes, který Vás pohltí. Vidím v tom část sebe, můj odraz, mou vizi, mou smrt, moje znovuzrození, moje pokání. Lynch vytrhl můj mozek z hlavy, vytvořil ze mě zrůdu, která si nedožaduje přídavku, ale přímo o něj úpěnlivě prosí. Herci hrají v obrovských místnostech, případáte si nicotní a zatraceně nejistí v kramflecích, nevadí, atmosféra Vás staví na nohy. Je jako člověk, který vás v určitých situacích podrží, je vaší ochranou berličkou, Bohem. Ten film nemusí dávat smysl, nemusí se líbit všem, ale pro mě znamená neuchopitelnej svět, svět- kam bych se chtěl teleportovat. Zmogořil jsem už dávno...teď chci, aby to bylo definitivní.. ()

honajz 

všetky recenzie používateľa

EDIT po druhém zhlédnutí: V podstatě jednoduchá historka o nevěře, vině a trestu (dva muži, dvě ženy, dvojnásobná vražda šroubovákem), založená na údajné polské legendě, která se prolíná časem. Čímž mi to hodně připomnělo film Zemřít znovu od Kennetha Branagha - včetně motivů a podobnosti vražedné zbraně (zde nůžky). A krapet to odkazuje i na Dickensovy duchy minulých a budoucích Vánoc. Zde jen místo duchů Vánoc cestu za prozřením vlastních chyb začíná a zakončuje podivná vědma. Historka je však podaná ozvláštňujícím Lynchovým rukopisem, který navíc jednotlivé časové roviny prolíná (přičemž celá střední část je věnovaná opět svéráznému převyprávění oné údajné legendy (skutečně netuším, jestli existuje, nebo si ji Lynch vymyslel). Překvapilo mne množství biblických odkazů - nejen to vyprávění o apokalypse, ale třeba ten shluk holek, co průběžně tancují disko, odkazuje na Ježíšovo „kdo by na ženu jen žádostivě pohleděl, už v srdci zhřešil“ - tedy zde máme sbírku holek, s nimiž muž (Billy) zhřešil. Jinak je dobře, že jsou odlišeny postavy jakoby reálného života a filmu, protože Billy víme, že je filmová postava ze scénáře napsaného podle oné údajné polské legendy, a hned do sebe scény, kde se mluví o Billym zapadají. Vnitřní říše je náš vnitřní svět, naše myšlenky, to, co jsme kdy udělali špatně, svědomí. Laura Dern zde vypadá až nezvykle staře, s povislými koutky rtů, ale hraje výborně - často není poznat, kdy hraje svou postavu, nebo kdy hraje, že její postava hraje svou roli. Ale jinak tedy je hodně znát, jak moc na ní Lynch ujíždí. :-) Velmi dobrá je její „zpověď“ (a opět tu máme křesťanské téma), kde opět hraje trochu jinak, ale velmi dobře. Film nabízí i určitá další drobná témata navíc - např. jak moc nás ovlivňuje naše minulost, náš včerejšek, a pokud to nevíme, jestli má smysl myslet na budoucno. To mi přijde jako zajímavá myšlenka. A pak samozřejmě ten závěr - určitá nutná vlastní oběť pro nápravu křivd, které dotyčný člověk způsobil. -------- Původní starý komentář: Režisér David Lynch si nějaké filmové servítky nebere. Přesto jeho sugestivní, někdy až raušový styl vyprávění přitahuje mnohé fanoušky. Tentokrát však asi poněkud přestřelil. Pokud jste někdy četli na FFFilmu recenzi Františka Fuky na tento snímek, musím říct, že nic výstižnějšího mne nenapadá a rád bych jeho originální recenzi zopakoval. Žel, nejde to. Inland Empire je zvláštní sled scén, které spolu navzájem nesouvisejí už od počátku ani vzdáleně. Sledujeme jakési rape home video se znásilněním, jakýsi sitcom, možná že dokonce divadelní, kde místo lidí chodí a mluví králíci (tedy lidé za králíky převlečení), posléze se konečně objeví jakýs takýs náznak příběhu herečky, které se její role začínají prolínat do všedního života... Celé to však působí neskutečně nabubřele a zbytečně, navíc snímané zrnitou digitální kamerou, ze které samotné už je na zvracení. A pokud Southland Tales vypadají jako sebeukájecí film pro pana režiséra, tady by se to dalo říci dvojnásob. Navíc tříhodinová stopáž totálně odbourává jakýkoliv pokus o soustředění se na dění na plátně (resp. obrazovce), a to i kdyby největší Lynchův fanda chtěl pochopit, oč vlastně jde. Pouze pro těžce otrlé fanoušky Davida Lynche, kteří i zde budou chtít - naprosto zbytečně - hledat a najít nějaké souvislosti. () (menej) (viac)

Reklama

Rudovous 

všetky recenzie používateľa

HRUZA! Chaoticky vystrelek Lynchova podvedomi. Neuchopitelna nuda. Silena kamera (zlatej Panavision a Eastman Kodak). Skoro tri hodiny dlouha navsteva v pekle. Absurdne stylizovane herecke vykony. Nepochopitelny zhluk asociaci, alegorii a metafor. Proste zklamani. Proste absolutne uzasne filmove dilo. ()

JitkaCardova 

všetky recenzie používateľa

Nejen Inland Empire, ale vůbec celý spojitý řetěz Lynchových filmů představuje točitý žebřík do nitra - čím hlouběji sestupujete, tím jasněji vašemu pohledu vyplývá, jak je každá příčel šířeji a výmluvněji spjatá s událostmi, postavami a jevy napříč historií i povrchem planety. Mikropříběhy z dětství vypovídají o legendách a mytologiích - vše nabírá enormních rozměrů a souvislostí a hlava se točí a žebřík pod vámi ani rozrůstající se a zdrcující trychtýřovitá spirála nad vámi neberou konce. Věděli jste na počátku, kdo jste? S pokračujícím sestupem do nitra už brzy téměř není nikoho, kým byste někudy nebyli. Horse to the well? Anebo snad Whores to the well? (Přivést koně ke studni, anebo obrátit děvky na panny, k dobrotě?) Každé slovo a každá věta vedou jinam, jsou to klíče a hesla k branám dalších spojitostí. Nemůžete být dost paranoidní, všude se něco přikládá a mění smysl, nekontrolovaně vás narůstá za horizont na každém rohu. *** Odkud kam je naše existence jen hrané představení s jasnými konturami a dějem? - A nebo je jím vždy, dokud máme dojem, že držíme v moci hranice svého vědomí? Kým tedy jsme doopravdy, když povolíme otěže podrývajícím otázkám? Existuje někdo, kdo po tom žebříku sestoupil až úplně dolů? Je nějaké úplně dole? Nezbudou ani značky v místech, kde se které vědomí, jež se o tu cestu pokusilo, nechalo sebou zevnitř pohltit. Viděli jsme jediný případ na plátně - ale: ona už se stala součástí našeho vědomí - a která ona? Kdy? ... *** Výborná, sugestivní cesta vědomí nořícího se do sebe, nevinně nastartovaná - neboť divadlo či film a vžívání se do rolí a pokusy vystupovat z nich i v nich mají tu moc zrcadlením a počátečním vědomím rozdílů v nestřeženou chvíli rozpoutat sebereflexi nezadržitelnou a nezvratitelnou jako štěpná reakce. **** Jen v kině jsem tenhle unikátní Lynchův snímek, jímž dostoupil sledovatelného a logického vyvrcholení řetězce svých velkých děl o různých druzích strachu (z lidské přirozenosti a fyzického násilí ve společnosti v Blue Velvet, z iracionálna a nepochopitelna v Lost Highway a ve Zběsilosti v srdci, z racionální interpretace v Mulholland Drive a v The Straight Story, jež se tak výmluvně mylně a komicky překládá do češtiny jako Příběh Alvina Straighta, a nakonec z hlubin i vlastního vědomí v Inland Empire - a v TwinPeaks, které Lynche nenechali udělat podle svého, takže to v půlce vzdal, se myslím mělo dovršit vše - synergická prostupnost různých rovin lidských strachů, stejně jako jejich zbytečnost v konfrontaci s drtivou a neobejitelnou existencí samotnou - k tomu však Lynchovi diváci zatím nedorostli, vždyť i tenhle geniální film je hrubě nedoceněný, a Lynche pranýřují a lynčují vlastní neochotou být a sebe-nedůsažností), viděla čtyřikrát. Poprvé bylo narváno, druhý den přišlo pár lidí, třetí a čtvrtý jsem tam tehdy seděla ve velkém sále sama, díval se se mnou jen promítač, pokud vůbec. * Film je logicky vybrušovaný oboustranný trychtýř, v jehož středu je úzká trubice lidského vědomí, a přesýpací hodiny omezené lidské věčnosti. *** Plus: Ani po letech nezapomenu, jak jsem strnulá a naplněná krásou zírala na detail ztrhané tváře Laury Dern zabírající po dobu mnoha nekonečných sekund celé obrovské plátno, mocný, obklopující, omračující svou smrtelností a křehkým neladem, přestoproto krásou, velice lidskou. Inland Empire je film, film na plátno, ta závrať a závratnost lidskosti se působivě vyjeví až při správně nelidské velikosti v kině. *~ () (menej) (viac)

Tomco 

všetky recenzie používateľa

dlho dlho sme cakali, nemohli sme sa dockat a uz je to za nami. pocity? velmi zvlastne. cakal som a dufal som v nieco ultra temne, dostal som ale ovela viac, ako vladzem stravit. david lynch neskryval realitu a chlapsky priznal, ze nakrucal bez scenara, ze ani na konci nevedel, ako to bude v skutocnosti vyzerat. a hold je to citit. rozny mis-mas, ktory treba vidiet minimalne dvakrat, co je vsak smutne, ja sa na repete uz necitim. takze sklamanie? ani nie. je to presne take, ake my, fanusikovia davida lyncha chceme vidiet. musim to vsetko momentalne vstrebat. ()

Galéria (75)

Zaujímavosti (15)

  • Inland Empire měl být původně experimentální film, kde si Lynch měl vyzkoušet digitální kameru. Jako první byla natočena scéna, kdy se postava Laury Dern vyzpovídává mlčenlivému psychiatrovi. Lynch poté natáčel další krátké filmy a začal si všímat, že se propojují. Nakonec vznikl více než tříhodinový film. (Othello)

Súvisiace novinky

Všechny cesty vedou do Varů

Všechny cesty vedou do Varů

29.04.2007

Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary svůj 42. ročník odstartuje již 29. června a tedy by bylo na místě trochu poodhalit program nejprestižnější české filmové události. Předběžná filmová nabídka… (viac)

Reklama

Reklama