Pán času

Seriálu jsem se záměrně vyhýbala coby typické anglické záležitosti, o které si myslím, že plně docenit ji můžou právě jen Britové, kteří s fenoménem Doctora vyrůstali. Pak to ale nasadila ČT a já se rozhodla Doctora zkusit. Beru ten seriál s odstupem a se vším, co k němu patří: schválně laciná výprava, ale i vtip a tradice. ____ Prvně jsem v roli Doctora viděla Ch. Ecclestona a nic moc tedy. Jeho věčně roztlemená postava mi připadala jen jako náhodná srážka se seriálem. Sebestředný, namyšlený, přezíravý ke všemu lidskému. Doctor Tennant je lepší. Má pochopení pro slabosti a sám se jich dopouští. Nicméně i tak přetrvává 45 minutová knuta, která nedovolí prožít si smutek, nedovolí ani navázat nějaký uvěřitelný vztah. Uvidíme co bude dál./15. 11. 13./ **** Přidávám ke čtvrté řadě čtvrtou hvězdu. Změna scénáristy seriál hodně vytáhla. Místo boje příšera versus Doctor a pár lidí nastoupil psychologický boj mezi lidmi navzájem a i vnitřní boje jednotlivých postav. Tohle už není legrační, tohle bývá dost děsuplné. (08.10.2013)

Doctor Who je britským originálním seriálem, který balancuje na hraně scifi/fantasy s prvky všudypřítomného černého humoru. Přechozí série jsem neviděl a začal tou první s Ecclestonem v roli Doktora. Jeho výkon byl vynikající, tak extecentrický jaký by Doktor měl být. Doktor, který si zachová svůj humor a nadhled i v těch nejdramatičtějších situacích, kdy jde o samotný osud Země (a že jsou takových epizod desítky). To se ale nedalo říct o jeho společnci Rose (Billie Piper), která prostě neumí hrát a její make-up ji prostě nesedí. Přesto se její role naivní Rose dá spolknout. To ale neplatí o její matce a příteli Mickym, kteří mě celé dvě série nesnesitelně iritovali. Není žádným překvapením, že má Doctor slabý začátek (pilot jsem přežil), ovšem druhý díl, kde se datuje letopočet 5 000 000 000 a koná se ceremonie spálení Země Sluncem a všechny rasy se přijely zúčastnit, dává tušit, že Doctor má potenciál. Pomáhá tomu také frajírek John Barrowman, kterému byl později dán spin off Torchwood. První série je na několik dílů velmi nezáživná, vyvažuje to naštěstí výborné dvoudílné finále se změnou Doktora. Objevují se zde také geniální záporáci Dalekové, jejichž EXTERMINATE ! budu mít v paměti hodně dlouho. V druhé sérii nastupuje David Tennant a neskrývám své nadšení. Právě on je tím dokonalým, sarkastickým Doktorem ! Mám ho také rád i proto, že je akčnější než Eccleston a v jeho očích je opravdu vidět ta moudrost věků. Druhá série má i o něco lepší zápletky jednotlivých epizod, poprvé je naznačen Face of Boe. Finále je dojemné, trikově lepší a konečně se loučíme s Rose a její rodinou Třetí série je ovšem jízdou. David Tennant se utrhává ze řetězu, exceluje a vydatně mu sekunduje společnice Martha (Zoe Wanamaker), která v sobě skrývá inteligenci i četný půvab. Definitivně je odhalen Face of Boe, jsou zde další skvělá dobrodružství s Daleky a závěrečné díly patří k tomu nejlepšímu v celém seriálu. Flashback na Gallifray, na který se čekalo tak dlouho, je úchvatný (i vynikajícím hudebním motivem). Postava Mastera (charizmatický John Simm) je skutečným protivníkem Doktora, je ještě více sarkastický, velkou pochvalu sklízí za to, že se neštítí zabít prezidenta USA...Čtvrtá série má asi nejvíce povedených dílů a nejspíše nejlepší hudbu. Samotné finále nabízí crossover s Torchwoodem a je skutečně šílené (scéna, kdy táhne Tardis Zemi přes celou Galaxii a nádherná Song of Freedom). Murray Gold složil vynikající epickou kompozici, kde hojně využívá sborů a většího symfonického tělesa. (08.11.2009)

Plný nápadů, trošku ujetý, vtipný, podaný s nadsázkou i velmi emocionální. Takový je Doctor Who, poslední ze starodávné rasy Pánů času, který si oblíbil Zemi a její obyvatele. Není těžké uhádnout, odkud pramení kultovnost téhle ryze britské sci-fi. Je totiž neskutečně originální a nebere si servítky. Smrt několika set lidí? Ano, prosím. Návraty zemřelých postav? To umí jen Doktor. Deux ex machina? Eh, občas, ale není to tak otravné, jak by mohlo být. Doctor Who patří k mým nejoblíbenějším seriálům, protože v jádru je nabitý emocemi. Ani nespočítám díly, které mi vymámily slzu v oku (Doomsday mě dokáže vždycky regulérně rozbrečet). Přitom je to seriál velmi lidský a například pomalu budovaný vztah desátého Doktora (skvělý David Tennant) a jeho společnice Rose patří k tomu nejromantičtějšímu (a svým způsobem nejtragičtějšímu), co televize vyplodila. Nečekejte další Star Trek. Doktor nemá obří vojenskou loď a fázery. Má svůj sonický šroubovák (!), geniální mozek, břitký jazyk a cestuje ve stroji času, který kvůli poruše maskovacího zařízení vypadá jako modrá policejní budka. 90 % (A to jen kvůli nevyrovnanosti jednotlivých dílů. Některé jsou geniální, některé jen dobré.) (11.06.2013)

Pět sérií, které jsou pokračováním původního seriálu; rozhodně jasná kultovní záležitost! Ovšem první čtyři série neměly to správné tempo, dokud nepřišly vynikající pátá, šestá a sedmá série s Karen Gillan. Ta je tou nejlepší doktorovou společnicí, a celkově je to velmi sexy slečna! _ _ _ Dále bych chtěl vypsat dodatek, že daleci jsou snad těmi nejlepšími záporáky filmové historie (nepočítáme-li tedy MiBa z Lost). ✔ (13.09.2011)

Základní myšlenka, která stála za konečnou podobou Doctora Who zní: je možné na poli sci-fi a fantasy seriálů konkurovat penězi vyfutrovaným a trikově náročným televizním sériím z produkce amerických studií a la Battlestar Galactica, které si z hlediska podívané nijak nezadají s letními filmovými blockbustery? Je, ale jen tak, že udělám z nouze ctnost a tam, kde nestačí můj rozpočet na vytvoření atraktivních alternativních světů, vypomůžu si nadsázkou, vtipem, naivitou a v tomhle případě i výrazně starosvětskou stylizací. Kosmická loď má podobu telefonní budky, Doktor si při svých soubojích s mimozemšťany vystačí s málem a příšery se nenamáhají maskovat svou trikovou podstatu víc, než je nutné. Ber, diváku, nebo běž dál. Tenhle přístup byl konec konců typický i pro řadu úspěšných projektů domácí výroby. Doctora Who jsem znal z několika náhodně zhlédnutých dílů (většinou speciálů, kterým bývá věnována při výrobě větší pozornost, protože tvoří výkladní skříň celého projektu). Na základě těch několika setkání jsem se mohl připojit k početnému zástupu fandů seriálu. Kámen úrazu nastal, když jsem při televizní repríze začal sjíždět Pána času poctivě, epizodu po epizodě, den co den od prvního dílu. První série výsledný tvar a seriálovou atmosféru teprve hledala, nicméně ani to není omluvou, že mě Doctor Who záhy přestal bavit. Po sedmé epizodě 2. série jsem to definitivně vzdal. Pán času pro mě zkrátka nemá tu sílu, aby mě nutil se k němu v pravidelných intervalech vracet. Z podobně laděných projektů pak dám přednost kanadské sérii LEXX, jejíž pokleslá a hlavně chtěná brakovitost mi přijde zábavnější. Celkový dojem: 45 %. (01.09.2014)