Mé jméno je láska

I am Love v režii Luca Guadagnino zachycuje proměnu s narůstající, neústupnou hudbou Johna Adamse a svěžím vyzuálním stylem, který bychom mohli nazvat postklasickým Hollywoodským barokem. Zatímco režisér jistě odkazuje stylem Viscontiho, je také vidět znalost thrillerů Alfreda Hitchcocka (Emma tajně sleduje Antonia a skladatel Adams ji hudebně doprovází stejně jako Bernard Herrmann, když James Stewart sledoval Kima Novaka ve filmu Vertigo) a melodramat Douglase Sirka. Příběh utrpení žen a jejich obětavosti. I am Love je zajímavý film. Hluboký, bohatý, lidský. Nejde o bohaté a chudé, ale o staré a nové. Jedná se o starobylou válku mezi tradicí a skutečnými city. Tilda Swinton se pro tuto roli naučila italsky s ruským přízvukem, což je výborný výkon, který filmu hodně pomáhá. Ale ne natolik, aby se z filmu stala klasika. (07.02.2011)

Jsem tu nucen trochu vytknout rozvleklou první hodinu, kdy jsem čekal nudné nezáživné drama s minimem dějem, ovšem jakmile se snímek dostává přes šedesátou minutu, tak se rozjíždí na plné obrátky a ve výsledku je to opravdu dobře napsaný příběh se spádem. Bohužel na můj vkus je jeho rozjezd pro epické finále až přespříliš dlouhý a v těch chvílích ho nezachraňuje ani dokonalá Tilda Swinton, která mě v tomhle snímku očarovala ještě více než kdy jindy. (23.04.2016)

Nemůžu si pomoct, ale když mě z dvouhodinového filmu celá první hodina tak nudí, že mám pomalu chuť dělat cokoli jiného, jen ne koukat dál, pak může být druhá půlka sebelepší, ale nad dvě hvězdy už mě stejně nepřiměje jít. Tohle artové drámo o doslovném i pomyslném splynutí milfky s kamarádem syna mě ničím nenadchlo, Bílý palác se Sarandonkou, Zápisky o skandálu, nebo Vášeň v srdci vykřesaly z podobných témat víc a hlavně zábavnější formou. (31.07.2013)

Vysoko umelecký zážitok rýdzo európskej kinematografickej hustoty. Ani si nepamätám kedy ma naposledy kompletne uchvátila práca s kamerou vo filme tak ako práve v Io sono l'amore. Keď už nie kvôli Tilde, minimálne jednej vášnivej erotickej scéne, zaujímavými rodinnými pomermi istej vplyvnej milánskej dynastie či kulinárskym špecialitám kuchára Antonia, tak kvôli strhujúcej kamere sa toto naozaj oplatí vidieť. Hudba neskutočne ladí s vizuálnym i obsahovým tónom filmu a predstavuje ďalší mimoriadny prvok, ktorý toto dielo ponúka. Príbeh nešťastnej bohatej dámy, ktorá sa vnútorne oslobodzuje a nachádza samu seba v náručí milenca tu už bol a nie raz, naratívny postup sa mi zdal trochu nevyvážený pretože od extrémne detailného a pomalého úvodu odrazu poskočí akosi rýchlo a človeku/mne by sa žiadalo trochu viac priestoru pre vývoj vzťahov medzi postavami. Ale to aj tak nič nemení na tom, že moja pozornosť bola zamestnaná od začiatku do konca, v značnej miere asi kvôli harmonickej kombinácii spomínaných audiovizuálnych prostriedkov. (03.06.2011)

Nádherný film s Tildou Swinton, herečkou s velkým H. Jak ta se umí položit do své role, to se hned tak nevidí. Jinak se ale vůbec nedivím celkem dost rozporuplnému hodnocení, on to totiž není film, který každého nadchne a možná na něj musí být i ta správná nálada. Celkem pomalu plynoucí děj, kdy se dostanete do jedné velmi zámožné rodiny a budete sledovat jakoby z dálky jednotlivé členy rodiny, jejich životy s jejích touhami, ale i jejich každodenními rutinními záležitostmi. Ta pozvolná gradace celého příběhu byla až fascinující. Pro mě osobně ten film byl jak nadýchaný obláček na obloze na který se nádherně dívá. K tomu vynikající kamera, atmosféra a pro mě jasná pětka. (19.01.2015)