Návštevníci

Málokterý žánr mě míjí tak jako fantasy v té čisté podobě se středověkými rytíři a meči, což tady vytváří výrazný rámec. Ale ono je to skoro jedno, když se většina filmu po procitnutí dvou postav v současnosti promění v něco úplně jiného a promění se na můj vkus až v příliš divokou frašku. Tak, párkrát jsem se zasmál, byť víckrát jsem spíše trpěl, a humor typu hlodání telefonního sluchátka ve stylu hlodání kostí mi připadal spíše trapný. Svým komediálním talentem mě celkem zaujala Valérie Lermercier (a to i přesto, že mi nebyla moc sympatická a ani příliš hezká) a občas mě Návštěvníky bavilo sledovat z důvodu, že mě zajímalo, kam se děj posune. Ale ani v tomhle směru mě zpracovaní zrovna tolik nedostalo: když už občas došlo na pořádně napínavou část (návštěva tajemné komnaty za krbem s tou ženskou), stejně byla několikrát přerušena scénami odjinud. Sám jsem sice milovníkem francouzských komedií, i když často spíše těch poetičtějších a umělečtějších, ale docela si libuji v komedii v různých podobách. Popravdě jsem očekával cosi trochu víc inteligentního, možná i absurdního, ale tohle mi připadalo jen často (s přibývajícími minutami stále víc) nesnesitelně bláznivé a šílené. A taky zdlouhavé. A některé fantaskní nápady, jako např. získání prstenu z muzea v autě pomocí vyvolání(?) požáru na dálku či následný výbuch spojením dvoch vzlétnuvších prstenů, tu působí svým zpracováním tak nedomyšleně, až jsem měl pocit, že to jen tvůrce jednoho dne napadlo, tak si to prostě zrealizovali, aniž by všechny ty napřirozené fantaskní nápady nějak hlouběji propracovali a dali jim v rámci žánru patřičnou logiku či smysl. No nic, s Poirého tvorbou se zřejmě míjím ještě víc, než jsem si myslel, ač zatím stále vkládám velké naděje do jeho hudebního filmu Mes meilleurs copains (1989), tak uvidíme... [45%] (30.12.2022)

Asi nejbrutálnější humor vůbec. Humor, jemuž je absolutně jedno, že fekálností zcela dýše, rozebíraje nejžumpovatější vulgarity a používaje starou, osvědčenou hrubou sílu, jež naši bránici jednoduše nemůže nechat v klidu. A navíc - tohle je jasný, přehledný odkaz na moji nejmilovanější dobu, na období drsného, krutého, špinavého středověku, kdy páni nakládali se svými poskoky právem jako s hadry a nějaká neurozená holota se k nim nesměla přiblížit. A teď se něco takhle skvělého objeví v té době, v níž musím žít, a vyvolá kontrast z nejkrásnějších. Tihle dva hrdinové se adaptují náramně, když vidí černocha, neohlíží se na nějakoou rasovou rovnost a pádí vyhnat všechny pohanské saracény, jímž nestačila bitva u Poitiers, z Francie. Jen do toho! Nandejte to naší super civilizaci! (25.04.2005)

Tahle zápletka jednoznačně nabádá k tomu, aby docházelo ke konfrontaci starého s novými, pořádky, které existovaly před devíti sty lety, jsou naprosto odlišné od těch, které fungují nyní. A film toho využívá naplno. Už dlouho jsem u komedie neměl pocit, že se v ní pořád něco děje, ale tohle je snímek, který se opravdu nezastaví. Chování postav je místy až absurdní, ale to snímku dodává na tempu. Film není plný vtipů, které by vás naprosto uzemnily, ale když se nad nimi zamyslíte, musíte uznat, že Francouzi mají opravdu skvělý smysl pro humor a ze zápletky dostaly skutečně hodně, možná nejvíce, co mohli. Nevěřil jsem tomu filmu, ale přesvědčil mě, že to skutečně stojí za to a bavil jsem se. "Návštěvníci" však mají takový náboj, že vás udrží neustále napjaté, aniž byste chtěli od filmu odejít. Tohle je atribut, který většině komedií ze současné doby chybí. Když to například srovnám s filmem "Nepoužitelní", jsme naprosto někde jinde. "Návštěvníci" dokážou pobavit a jejich příběh, i když se moc nezatěžuje kauzalitou a časovým paradoxem, přece jen funguje, je originální a dokáže zaujmout. Nemyslel jsem, že budu zrovna tenhle film doporučovat ve velkém, ale skutečně tak dělám. Po dvaceti letech stále stojí za to. (19.11.2013)

Výborně zpracované klasické téma o cestování v čase, tentokrát ale na francouzský způsob. Evidentně to Francouzům sedlo jako zadek na hrnec a samozřejmě taky, protože takhle jsem nepobavila už dlouho. Francouzi prostě mají svůj specifický humor a ten se dá jen strašně těžko zapřít. Navíc dvojice Jean Reno a Christian Clavier je perfektní a skvěle se doplňují. (22.07.2011)

Tento film je podle mě jasně nejlepší francouzskou komedií 90. let. Velice zajímavý příběh a k tomu výborní herci: Jean Reno a Christian Clavier. Jediné co mi kazilo příjemný dojem z filmu tak dabing Bohdalové a ta ženská co se nalepí na Jacquouille neboli Ch. Claviera, která mi byla krajně nesympatická. Ale to jsou minimální vady na kráse. Mimo to má tento film dvě pokračování, které na sebe absolutně nenavazují a i když dvojka se dá zkousnout trojka je otřesná. Mimo to stojí za povšimnutí skvostná hudba gotického rázu od skupiny Era, která se do filmu náramně hodí a další co stojí za povšimnutí jsou rekvizity na kterých je vidět, že si tvůrci dali záležet. --- Frenegondo, hned se vrať zpátky! Pojď zpátky, povídám! Frenegondo! Vévodova dcera nebude pobíhat za nějakým obyčejným hrabětem! (24.08.2006)