Bozk pavúčej ženy

Film vyznačující se především skvělým scénářem byl natočen podle knihy argentinského spisovatele Manuela Puiga "El beso de la mujer araña (Polibek pavoučí ženy)", která vyšla v roce 1976. Posléze ji autor také zdramatizoval. Kromě filmu existuje i muzikál, takže chybí snad už jen pantomima. Komorní vězeňský příběh má mnoho rovin, a přitom všechny stojí za zmínku. Zmíním se však jen o jedné, mystické. Podle indické mytologie nás bohové stvořili pro svoje obveselení. Co tady provádíme je pro ně "filmem", který si promítají a přitom se božsky baví. A my, ve vězení života (ať už je sebevíc velké), si se stejnou radostí díváme na filmy, které jsme si bohužel museli natočit sami a sami jsme v nich herci. Tedy film ve filmu, ve filmu. Nedá mi však, abych se nezmínil ještě o jedné rovině (již nekomentované): stále aktuálním "souručenství" argentinské vládní kliky s nacistickými a postnacistickými prominenty. (15.09.2014)

Jak plyne čas tak stísněná vězeňská cela, kdesi v Brazílii přestává být tolik stísněná díky Molinovým fantaskním únikům z reality. Jejich společná kobka se stává tím více útulnější, čím více se její dva obyvatelé začínají sbližovat. Škoda nataženější stopáže, protože svižnější tempo by filmu rozhodně prospělo. "It taste like dog piss." 3,5/5 (08.04.2012)

Snímek s pozoruhodnou atmosférou. Zároveň velmi drsný i velmi jemný, velmi ošklivý i velmi krásný, velmi smutný i velmi vtipný. S tímto filmem je to vlastně stejné jako s výkonem Williama Hurta - nevíte, co si myslet; zda ho odsoudit nebo politovat, odkopnout nebo obejmout... To, jakým způsobem Hurt vytvořil komplexní postavu, která vás v každém svém gestu zároveň irituje a zároveň vybízí k soucitu, se dá skutečně nazvat hereckým mistrovstvím. S filmem mám jediný problém, a to je mé příliš vysoké očekávání. Když jsem slyšel, že jde o legendární brazilský snímek s queer tématikou, který se jmenuje Polibek pavoučí ženy, obsahuje snové sekvence a byl podle něj vytvořen muzikál od fantastické dvojice Kander - Ebb, čekal jsem, že půjde o nekonvenční surrealistickou podívanou; něco mezi Timem Burtonem a Priscillou, královnou pouště. Trochu mě tedy zklamalo, že jde vlastně o dost klasicky vystavěné konverzační vězeňské drama, kde se 90% stopáže odehrává v jedné místnosti. I přesto jde ale o výjimečný a dojemný film o těch nejbizarnějších podobách lásky. (09.11.2015)

+3* už dlouhou dobu jsem si brousil drápy na tuto klasiku, která tu má docela vysoké hodnocení. Rozhodně jsem neodcházel z filmu zklamaný, ale zároveň ani neoslil. Herecké výkony jsou však výtečné a i příběh byl zajímavý a téma na svou dobu pokrokové a odvážné. Mě se to však bohužel emočně nijak zvlášť nedotklo a proto jen ty silnější 3 hvězdičky. [ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 0 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] (30.05.2016)

V mladosti som si kládol za povinnosť dopozerať aj film, ktorý ma prakticky od začiatku nebavil, a to len preto, aby som mal morálne právo vysloviť kritiku na jeho adresu. Dnes už si viac vážim svoj čas, ako dodržiavanie nejakých vymyslených pravidiel. A tak som sledovanie Bozku pavúčej ženy asi po pol hodine prerušil a nehodlám v ňom pokračovať. Je to film pre inú cieľovú skupinu a jej príslušníci ho môžu sledovať aj opakovane. (30.12.2023)