Planéta opíc

Film, se kterým bude už navždy spojen můj život. Nikdy na něj nezapomenu. I kdyby hrál Charlton Heston jenom zde, už navždy to pro mě bude bůh. Stejně tak Schaffner, jeho střihová scéna, jak kosmonauté pátrají po vodě je dechberoucí. A také nesmím zapomenout, že tenhle film stojí mimo jiné na Goldsmithově hudbě. Závěrečný záběr na Sochu Svobody nemá v dějinách filmu obdoby. (15.03.2003)

Planeta opic se svého času stala v médiích zjevením, film se stal jedním z nejznámějších děl z žánru sci fi a komerční úspěch si vyžádal několik dalších pokračování, které sice producentům přinesly nemalý zisk při minimálních nákladech (natáčelo se, to dá rozum, v kulisách a s maskami původního filmu), nicméně rozmělnily původní sílu originálu. Natočeno podle úspěšné stejnojmenné knihy Pierra Boulleho z roku 1963, která se sice od filmového zpracování v lecčems liší, ale je neméně dobrá a pro její literární jazyk a myšlenkovou úroveň jí můžu jen doporučit. Film byl na svou dobu nákladný a natáčení pro herce v maskách svízelné, zejména pro Kim Hunter, která měla na plátně hodně prostoru. Film měl mimořádný úspěch nejen díky profesionální práci maskérů, kteří dokázali vytvořit dokonalou iluzi opičí civilizace, ale především kvůli kvalitnímu scénáři a chytré režii. V neposlední řadě hrálo roli i to, že se snímek svým temným poselstvím o konci lidské civilizace dokonale trefil do pocitu doby. Vrcholila studená válka, která ve Vietnamu přerosla v nepříjemně horkou, na univerzitách i ulicích měst to politicky vřelo a nejrůznější apokalyptické vize byly velmi módní...Film patří do zlatého fondu svého žánru. Celkový dojem 95 %. (22.06.2006)

Astronaut Taylor přistál na podivné planetě. O přítomnosti existence života se přesvědčil poměrně záhy, ale místo slavnostního výkřiku "Hurá, nejsme na světě sami" mu na hlavě přistála síť a stal se předmětem bádání opičích vědců. Němí lidé, kteří zde pouze slouží upovídaným opičákům, mu v boji za svobodu určitě nepomohou a proto se o sebe musí badatel postarat sám dřív, než nějakou gorilku napadne pitevním rozborem prozkoumat funkčnost jeho těla. Filmové zpracování Boilleova románu muselo zákonitě skončit jinak než kniha, ale vize toho, k čemu spěje lidská společnost, je zde ukázána velmi přesvědčivě. (06.01.2010)

Jak lehce se dá stvořit kult. Stačí navléknout herce do masek primátů a nechat je pobíhat po Utahu a Californii:) Při zhlédnutí jsem ani příliš neměla pocit, že se jedná o sci-fi. Nadčasové pro mě byly rozhovory o rase opic a lidí. Co vše dokáží lidé způsobit a vůbec celkový popis její, vlastně naší, existence. Závěrečnou pointu, která byla v televizním programu citována jako "šokující závěr, který jen těžko vymažete z paměti" jsem odhalila zhruba půlhodiny před koncem, takže u mě se žádný šok nekonal, ale "Socha..." byla i tak skvělou apokalyptickou tečkou. (30.07.2012)

Dětská neznalost mě kdysi připravila o pointu, protože jsem o ní jednoduše nevěděl. V komunistických slabikářích moc obrázků z imperialistických zemí nebylo. Po letech ale splácím další filmový (a především skladatelský) dluh. A po shlédnutí trailerů na ostatní díly myslím, že matné vzpomínky na ně nechám klidně spát. (30.10.2007)