Shutter

fenomén ázijských duchárskych hororov, s ktorými sa po kruhu roztrhlo vrece, je, obávam sa, vecou čoraz viac naberajúcou rysy podobného fenoménu, ktorý k nám dorazil začiatkom 90. rokov - juhoamerické telenovely. Na rozdiel od "latino" krajov, ktoré inklinujú k romantike, intrigám a úchvatným interiérom zazobanej triedy, ázijské krajiny sa orientujú na strašenie ľudí pomocou nevzhľadných (zväčša ženských) duchov objavujúcich sa za rozličných okolností (no vždy krásne a prekvapivo vysvetelných a dosebazapadajúcich) na rozličných médiách (kazety, videá . . .) alebo sa vzťahujú na nejaký dom alebo tak podobne . . . lenže schéma, štruktúra a vizuálno režijné spracovanie je stále rovnaké, akurát sa vymyslí nová situácia na ktorú sa natiahnu tie známe otrepané a osvedčené finty, nejakí anonymní scenáristi naťukajú príbeh podľa makety, aby to pekne zapadalo a hlavní hrdinovia sa vydávajú za poznaním pravdy ohľadom strašidla, ktoré im nedá spať. Podobne je tomu tak aj v tomto príbehu, ktorý však na rozdiel od kruhu mal aj riadne priblblé dialógy hrané nevhodne vedenými hercami a dosť neprehliadnuteľné medzery ako v príbehu tak aj v jeho sujetovej stránke. No skrátka nikým nechcený balast zaplavujúci filmový trh v čoraz neúnosnejších vlnách (22.02.2006)

No jo, tak to dopadá, když thajský Rosický neopouští přítelkyni s klasickým: „Myslím si, že náš vztah nemá budoucnost, měli bychom se rozejít.“, ale rovnou jí poví, ať mu vleze na záda.. Klasická asijská duchařina s lekačkami, co místo hercny spíše ohrozí ušní bubínky a já po ní rozhořčeně volám: „Stop rasismu!“ Už mám až po stařečka popelavě BÍLÝCH holčiček, co potlačují charakteristické znaky mongoloidní rasy. Ba co víc, volám po duchovi afroamerického vzezření, či eskymáckého původu - nejlépe s blonďatým přelivem, protože kdo se má na ty černé chuchvalce vlasů, co zacpávají odtok z vany, pořád dívat! Vždyť smrtelná bledost může mít tolik odstínů! Politickou korektnost i pro záhrobí! A mimochodem, ona šokující pointa mě příliš nevzala. Spíš mi bylo líto Natre, která se každým průchodem dveřmi musela pořádně praštit čelem o horní futra.. (16.10.2013)

Další připomenutí  původní verze na přelomu tisíciletí zběsile remakovaných asijských duchařin. Pisanthanakun horory rozhodně umí a touhle svou de facto celovečerní prvotinou udělal i docela díru do světa.  Fotografie duchů jsou pak vcelku zajímavým námětem a byť tu pan režisér typicky svou hororovou polévku zahušťuje jen velmi pozvolna, tak sotva se na scéně objeví  ony dobře známé asijské "krví podlité oči", bubákuje se o sto šest a moc pěkně, byť v oně době se dlouhovlasý bubák docela rychle stával velmi okoukaným artiklem a pokud k němu Pisanthanakun něco přidal, tak jen obvyklé rape-revenge-teenage trable.  Silnější trojka nebo chatrná čtyřka. (11.07.2023)

Psal se rok 2013, byl první Máj, první Máj byl lásky čas avšak já místo hudlana pod rozkvetlou třešní, rozhodl jsem se raději shlédnout ŠUTR (Shutter) a vůbec toho nelituji. Zpočátku jsem se malinko obával hororu Thajské produkce a teď lituji toho, že jsem se na tento duchařský snímek nepodíval už dříve. Výborná hororová atmosféra od prvních minut až do konce filmu. I samotné fotky s duchařským výskytem mi naháněli strach a to nemluvím o neskutečně kvalitních lekacích scénách, u kterých sem se pokaždé lekl až jsem dokonce zařval Ty p(cenzura)o! a hned jsem se schovával pod peřinu, kde je přeci bezpečná zóna. Výborné a gradující atmosféře také hodně pomáhala kvalitní hudba. Zkrátka: Asiati umějí vyděsit! (02.05.2013)

Fotograf Tun srazi autem na silnici nahle se objevivsi postavu. Telo se nehybe a mladik ujede zbabele pryc. Nejaky cas pote se na jeho fotografiich zacnou objevovat divne stiny. Jeden ma tvar obliceje. Nebude to dlouho trvat, a Tunovi a jeho pritelkyni bude pekne horko.. Thajsky Shutter patri mezi absolutni spicku asijskych ducharskych horroru. Originalitou zrovna nesrsi, dej je docela predvidatelny, ale to hrave prebiji zpracovanim a na pomery zanru silnym pribehem. Temer vsechny lekacky jsou vytecne (pri nekolika z nich se mi hruzou jezily chlupy na tele), tradicne vlasaty duch poradne desivy, atmosfera hutna, herci dobri a vizualni zpracovani na patricne vysi. A ten neskutecny zaver.. Ten patri mezi nejsilnejsi, co jsem kdy v horrorech videl. Jakostni ducharina. (30.08.2005)