Vyhnaní z pekiel

Nuda až za hrob. Prvních patnáct sekund to vypadalo, že by to za něco mohlo stát, ale pak už jenom nuda až k zbláznění. Nízké napětí jenom šílená zvrhlá rodinka co se trapně snaží být hororově hodně cool. A Rob Zombie je vůl, že to takhle zprasil. No, není se co divit. Však on sám je taky dost mizerným metalistou, takže co taky jinýho čekat z jeho filmařský tvorby?! (03.10.2012)

Maximálně brutální, extrémně sprostý (údajně 224 „faků“), ani kapku morální – takový je druhý film hudebníka, režiséra, scénáristy a provokatéra Roba Zombieho. Kladné postavy se zde nevyskytují. Pokud narazíte na nějaký humor, pak zcela náhodou na humor šibeničního rázu. Lidské tělo je pro Zombieho jenom flák masa obalený v kůži. Proříznutí hrdla nebo prostřelení lebky patří ještě k těm mírnějším „saďárnám“. Největším problémem filmu je tupý scénář – nemáte komu fandit, nanejvýš si budete přát, aby se ti „motherf**kers“ konečně navzájem zmasakrovali. O nic jiného než masakrováni zde ani nejde. Hádám, že s vyšším rozpočtem by počet mrtvých narostl geometrickou řadou, takhle dostávají prostor i dementní hlášky, vtipné jedině smrtelnou vážností, s níž jsou pronášené („Nejistotu šoupni do pytle a hluboko zakopej“). Naopak režie je až překvapivě kvalitní, obzvlášť předtitulková přestřelka a „poslední jízda“, kde Zombie efektivně skloubil střihovou režii s říznou hudbou. Výsledek rozhodně působí poněkud rozpačitým dojmem, celý film navíc není jasné, jestli Zombie pojetí tohoto psychothrilleru (na horor zapomeňte) coby rodinného dramatu myslel vážně nebo jako těžkou ironii, každopádně jsem si některé pasáže opravdu užíval a navíc byla má slovní zásoba obohacena o roztomile vulgární „chickenfucker“ (trefně počeštěno jako „kurojebal“ :). 70% Zajímavé komentáře: Mr.Apache, oli.G, castor, Mordenroth, arie (26.10.2006)

Omlouvám se početné obci fanoušků tvorby Roba Zombieho za odpad, kterým jeho dílko častuji. Je to jen proto, že hodnocení se pohybuje nebezpečně vysoko a nepoučený filmový fanda by po filmu mohl sáhnout omylem. Stejně tak jsem mohl dát jakýkoliv počet hvězdiček a opět by to mělo mizivou informační hodnotu. Podobně jako pornografie, která ať už na sebe bere jakoukoliv podobu je jen o jednom a slouží jedinému, tak i filmy typu Vyvrženců pekla slouží pouze k vybuzení určitého druhu emocí. Ti, co s nadšením sázejí čtyři či pět hvězdiček se pochopitelně ve světě filmu dobře vyznají a uvědomují si mizivou hodnotu snímku z hlediska tradičních filmových hodnot. Pochopit scénář, sledovat práci kamery, střih, herecké výkony - inu to je práce pro otrlé. S jedinou vyjímkou a tou je soundrack - což je pochopitelné vzhledem k Zombieho minulosti. Zvláštní kapitolou jsou herci - ale ano, v tomhle snímku se přece jen několik herců vyskytuje...Dlouho jsem si lámal hlavu, proč se v něčem takovém angažují, až jsem na to přišel - udělali to z hladu! Jen hrozný hlad na pokraji vysílení je mohl dohnat k něčemu takovému. Zombieho příznivci ve skutečnosti dokážou vystihnout a ocenit to jediné, co je na jeho tvorbě hodno obdivu - totiž maximum neředěné, syrové brutality na co nejmenším prostoru. Žijeme v těžké době plné neuróz a Vyvrženci pekla jsou jedinečnou terapií pro všechny, co si nemohou dovolit pořídit ve sklepě vlastní mučírnu. Je to skutečně nákladné, můžete mi věřit, sám jsem si to nesčíslněkrát propočítával...Někdy ovšem podobné tvorbě fandí i slaboši, co se vlastní mámě zdráhají vrazit pár facek, natož aby zlomili haksnu grázlovi, co je buzeruje... Celkový dojem pro ty, co adrenalin dokážou vyplavovat jiným způsobem, by měl být nulový...Jen mimochodem, s hororem jako svébytným žánrem nemají Vyvrženci pekla společného nic. Je to instruktáž pro ty, co potřebují vědět, na kolika metrech čtverečních se rozprskne lidské tělo pod koly náklaďáku či kolik masa se dá seškrabat z lidských údů. Dobrou chuť! (13.07.2008)

Upřímně mě překvapuje, s jakým umem a vyzrálostí natočil a napsal Zombie svůj teprve druhý film. 1, První dokonalost tkví v příběhu. Ten má ne jeden, ale rovnou čtyři konce (jeden hned na začátku), a rozhodně netrpí schématičností nebo linearitou. A ještě v rámci vyprávění stihne Zombie vyjebat s filmovými kritiky, viz postava Marty Walkera. 2, Zombiemu funguje taktéž filmový jazyk, ve filmu v podstatě koncentruje všechny styly, které se od konce 19. století objevily – tj. montáž (chlap se de vychcat – střih – záběr na nalévání kávy), stop-záběry jak z Truffauta, steadicamy, stíračky a plátkování obrazu, Kenworthyho šnorchl (osvobozující objektiv od kamery), hlediskové pohledy z Hory mají oči apod. 3, Postavy nikdy nedělají to, co po nich divák vyžaduje. Buďto ucuknou, přestože by mohly terorizovat, nebo naopak nechávají prostupovat do příběhu svojí vlastní psychologii, přivlastňují si okolí a chovají se nepředvídaně. ____ Tohle všechno pramení z osoby Zombieho, který nezůstává na režisérské sesli, ale jeho vklad vychází i ze scénáře a z toho, že je trochu vyšinutý, ctí kult Mansona atp. Zombie je zkrátka člověk živočišný, multiumělec (podobně jako spisovatel, malíř, režisér a scénárista Clive Barker), v němž se konvenční filmařina střetává s osobností svérázného hard-coráře a s vizáží a myšlením Alana Moorea. (26.08.2008)

No, tak kdejaká teenagerovská hororová produkce je proti tomuhle nasládlá limonáda. I když o horor jako takový se rozhodně nekoná. Morální hodnocení tentokráte stranou. Zatraceně zvrácená a extrémně vulgární „podívaná“ se zběsilým tempem, která jednoznačně potřebuje, aby divák už měl něco v daném žánru nakoukáno. Kritiky ohledně přístupu k násilí a jeho živého vyobrazování na plátně jsme byli svědky nesčetněkrát. Takové filmy, otřásající zaběhlé postupy, jako The Fight Club, A Clockwork Orange, The Falling Down nebo Natural Born Killers jsou ale přeci jen někde jinde. Bezuzdně krvavé jízdě vévodí nejen nekorektní scény, ale i nekompromisní William Forsythe a Sheri Moon, které si odteď budu mnohem pečlivěji všímat. Problémem je viditelně hloupý scénář, i když nevím, zda-li i to nebyl úmysl (protože dialogy jsou i se smrtelnou vážností pronášeny). Permanentní krvavá masturbace začíná úprkem povedené rodinky před bandou po zuby ozbrojených policajtů, zatímco matka Fireflyová to nestihla a v poutech skončila v policejním autě. Respekt budící dětičky ale nedovolí nikomu, aby se pletl do jejich krvavých hrátek, i když z umanutého šerifa Wydella, co jim je za prdelí, jde docela strach. Rob Zombie točí neučesané filmy, co několikrát dokonale knokautují diváka. Surová a přímočará akce je přesně taková, jakou (pokud máte na film odvahu) chcete vidět. Zombie dokáže navodit neuvěřitelně sugestivní feeling 70. let. A ten samý Rob Zombie definitivně vyzval veškeré hororové tvůrce na dost zajímavý souboj!! Konkurovat mu momentálně může snad jen Alexandre Aja!! Ostatní by se měli "stydět" a v přítmí kina srkat tu svoji limču.. (21.12.2007)