Policajt

25. října 1972 byl do francouzských kin uveden poslední snímek Jean-Peirre Melvilla, Policajt. Melville dokázal snad jako jediný natočit nesmírně poutavé dlouhé bezeslovné scény, ať už to byl útěk z vězení v Druhém dechu, Delonův pobyt doma v Samuraji, příjezd sanitky na Gestapo v Armádě stínů, loupež v Osudovém kruhu, nebo akce ve vlaku v Policajtovi. Poslední Melville je opět film založený na unikátní atmosféře, film plný výborných hereckých výkonů a divákovi poskytující ten nejlepší možný vizuální zážitek. (09.07.2011)

Alain Delon v úsporném režimu, vážný, strohý, chladný, moc se mi líbil.. Richard Crenna mě bavil, ten jeho dvojí život byl pozoruhodný, ať už přepadení banky (perfektní) či loupež ve vlaku (poněkud úsměvná). A k těm dvěma krásná nevěrnice Catherine Deneuve, u níž jsem nepoznala, co cítí, co si myslí, koho má ráda, prostě „je“ krásná... Tahle málomluvná záležitost se mi zamlouvala, u mě filmová spokojenost.. (18.11.2020)

Francouzský film s A. Delonem v hlavní roli kriminalisty v režii J. P. Melvilla. Bohužel jsem nucen konstatovat, že ač to Delonovi tradičně sluší a jeho elegance dosahuje nebeských výšin, jeho kriminalistické zdatnosti v tomto snímku zůstaly dost skryty. Jeho policista je těžce neosobní, k pachateli je veden neznámou intuicí a celé vyšetřování je jakési prapodivné. Režisér Melville je znám především díky svým dlouhým bezeslovným scénám detailně popisující konkrétní akt zločinu a to splnil i v tomto případě (loupež v bance a vynikající scéna ve vlaku Paříž-Lisabon), avšak jinak se v dramatu nachází až příliš hluchých míst, divák zkrátka není patřičně vtažen do děje. Dá se říci, že drama symbolizuje každodenní policejní rutinu, jak naznačuje naučená fráze hlavní postavy na konci služebního telefonního hovoru a také pohled do jeho vyhaslých očí. Vedle Delona můžeme sledovat i zločince v podání R. Crenny, jenž měl právě na svědomí onu bravurně zvládnutou vlakovou loupež a také půvabnou C. Deneuve, bohužel v jejím případě jsem zřejmě dost dobře nepochopil význam její postavy. Zmínil bych snad ještě nádherný tehdejší francouzský vozový park a těžce syrový a odosobněny závěr snímku a to je tak vše. Dle mého názoru se jedná o jednu ze slabších Delonovek, která stěží dosahuje průměrného hodnocení. (18.06.2015)

Syrová francouzská kriminálka, nicméně patřící spíše k průměru. Ve filmu se prolínají dvě dějové linie. V té první se představuje policejní komisař (A. Delon), stravovaný svou prací, při které se setkává převážně se zločinci, což ho vede do osobnostní uzavřenosti a osamělosti (říkal jsem, že za čas by byl takový člověk dobrým adeptem syndromu vyhoření). Druhou linii tvoří čtyři zločinci, kteří přepadnou banku, s lupem pak utíkají, aby naplánovali další loupež. Spíše náhodou se jim na kobylku dostává policejní komisař. Rozhodování mu komplikuje vztah ke svému příteli, který je do zločinu zapletený, druhou komplikací pak je citový vztah k ženě tohoto svého přítele. Vzhledem k tomu, kolik jsem již shlédl francouzských kriminálek musím říci, že film postrádá šmrnc a šarm nebo tvrdost a nekompromisní postoj... Prostě od začátku tušíte, jak to asi skončí a jen těžko se spletete. To je prostě málo. Za výkon A. Delona za tři, ale spíše s mínusem. (06.04.2008)

Trochu roztěkané, řekla bych ... ale možná jsem byla roztěkaná spíš já. V každém případě se patřičná atmosféra někde zapomněla ... a v závěru jsem se nemohla zbavit dojmu, že snímek zůstal částečně nedokončený - navzdory uspokojivě vyřešenému případu. Ke komisaři Colemanovi v podání Alaina Delona jsem si nedokázala vytvořit žádný výrazně ani nevýrazně kladný vztah - vlastně jsem něco jako sympatie pociťovala spíš ke zločincům ... a neúměrně dlouhou dobu jsem strávila neplodným přemítáním nad tím, zdali rachot ujíždějícího vlaku může přehlušit řev motoru vrtulníku. Ne zcela přesvědčivé 3* (02.06.2014)