Naboso

Již delší dobu mám v plánu dovolenou v blázinci za účelem odpočinku, ale nyní se tam vyloženě těším, protože by tam na mne mohlo čekat skvělé stvoření s nejvykulenějšíma očima na světě. Mně se něco podobného samozřejmě nemůže stát, ale nejsem závistivý, takže mne hodně bavilo sledovat Leilino objevování světa mimo léčebnu a nebýt několika trapných okamžiků, kdy jsem se za Nicka musel stydět při jeho naparování před rodinou, tak bych s plným hodnocením neváhal. Zejména proto, že jsem si nadšeně pomlaskával u hudby, která ke každému záběru sedla jako čelní zaměřovač k Mercedesu. (11.01.2013)

Velice příjemný romantický film, který stojí a padá s ústřední dvojicí. Ta je naštěstí velmi charismatická. Zejména oči hlavní představitelky si budu pamatovat asi nejvíc z celého snímku. Oceňuju příběh, který mohl lehce sklouznout k situační komedii nebo taky ke ždímání slz. Naštěstí balancuje na hraně toho všeho a výsledek je celkem originální podívaná. Po obrazové stránce perfektní... (15.10.2008)

Miestami bol príbeh 2 hlavných postáv pritiahnutý za uši (niektorým scénam doslova chýbala logika, ako napríklad získanie auta pri štetkách, alebo putovanie cez pole), ale na druhej strane to vyvážil skvelý herecký výkon Johanny Wokalek a krásna hudobno-vizuálna stránka filmu. Celkový pocit z filmu je aj napriek jednoduchému scenáru veľmi dobrý a Til Schweiger ma príjemne prekvapil aj ako režisér. Milo romantické a aj zábavné. (17.10.2007)

Tak trochu "rainmanovské" témátko, i když Dustin samosebou nemá na poli mentálně chorých na útěku z léčebny konkurenci :) Ale i tohle dobře funguje, má to atmosféru, dobré herce a pěkný příběh, kdy se člověk v řadě situací v křesle "ošívá"... a taky jsem zjistil, že Němci mají nějak moc rádi Cohenovu Hallelujah - byla jak v Občanské výchově, tak tady (dokonce opakovaně) :) (20.04.2006)

Bonus: Zaplatím ti, když mi ho teď vyfoukneš...           Vypůjčit si z blázince pacientku a natočit s ní film byl geniální nápad. A primářka je fajn baba, že to filmařům dovolila, hned bych jí za to dal pusu, bréce staré... Docela dementní nápad ovšem byl tu bosou holku pustit na výlet s chlápkem, který je idiot a lúzr (a mě v té roli strašně vadil). Když to jediné smysluplné, co se mu v životě zatím podařilo dokázat, bylo udušení důstojníka gestapa vražením ruky v pěst hluboko do krku. A poté klidně obsadí sám sebe do role citlivého ztroskotance. Tak se nedivte, že jsem se o Leilu celý film strašně bál. A i když mám tolik rozumu, abych se do ní taky nezamiloval (ale bylo by to tak krásné...), rozhodně mi jí bylo moc líto. Obzvlášť když jsem věděl, že jednou to natáčení filmu stejně musí skončit a ona se bude muset vrátit zpátky do ústavu, ke své židli a svému pásku od županu. Škoda. Nejraději bych si zjistil adresu té léčebny a rozjel se za ní teď hned, abych jí aspoň dal pusu, byť jen mezerou mezi železnými tyčemi plotu ústavní zahrady. Ale protože jsem realista, neudělám to. Nechci jí tím ještě víc ublížit. Filmu bych kvůli ní dal i všech pět hvězd, ale jí by to stejně nijak nepomohlo. Ona by určitě jen natáhla ruku přes zamřížované okno a zkoušela ty hvězdičky vysadit zpátky na oblohu... (02.05.2013)