Naboso

Dojímavá historka, jejíž prvoplánovitosti se celou dobu zuby nehty bráníte, aby vás stejně pohltila plnými doušky a zanechala ve vás na pár dní něco, co přesně ilustruje, jak silným médiem dokáže film občas být. Schweiger pokulhává jako režisér, ale to, co chce říct, stejně nakonec s úspěchem řekne. A i přes ten nucený dovětek "po osmi měsících" se mu to podaří barvitě, stylově a po emocionální stránce velmi silně. 70% (28.04.2006)

Dost dlouho jsem váhal mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Herecký výkon Johanny Wokalek, velice dobrá práce kameramana, solidní režie a idylická atmosféra by sváděly k vyššímu hodnocení, ale scénář to poněkud táhne dolů. Plno klišé v romantickém filmu nepřekvapí, ale tady mi přišlo, že hlavní hrdina dělal spoustu věcí prostě proto, že je měl ve scénáři, jiný důvod jsem hledal marně. A to už považuji za velký nedostatek. (20.07.2007)

Tenhle německej film mě naprosto dostal. Byla to prostě nádhera, sice je příběh mírně neoriginální, ale to vůbec nevadí. Til Schweiger prostě zase záválel a to hned na dvou frontách, jako režísér celej film skvěle vyvážil, i když přece jenom mi přišlo, že malej kousek mu trošku haproval, ale nakonec to zvlád a hlavně zaválel jako herec, kdy byl fakt skvělej, ale na Johannu Wokalek, stejně neměl, ta v roli Leily byla famozní. Těch 5* prostě dát musim (29.06.2007)

Pohodový filmeček, který se chvílemi kvalitou svého technického zpracování a netradičními reáliemi lehce vzdaluje pojetí evropského filmu (a rovněž toho německého, že?!) Til Schweiger není jen záporák a přicmrdující vedlejšák v amerických filmech, je to i zručný režisér a docela zajímavý herec. Alespoň v tomto filmu mě zaujal, společně se svojí hereckou partnerkou tvoří nesourodou dvojici - chvílemi komickou, chvílemi sentimentální. Nejspíš díky všem těmto aspektům jsem si Naboso - i přes notnou dávku klišoidní kašičky- oblíbila. (17.01.2007)

Již delší dobu mám v plánu dovolenou v blázinci za účelem odpočinku, ale nyní se tam vyloženě těším, protože by tam na mne mohlo čekat skvělé stvoření s nejvykulenějšíma očima na světě. Mně se něco podobného samozřejmě nemůže stát, ale nejsem závistivý, takže mne hodně bavilo sledovat Leilino objevování světa mimo léčebnu a nebýt několika trapných okamžiků, kdy jsem se za Nicka musel stydět při jeho naparování před rodinou, tak bych s plným hodnocením neváhal. Zejména proto, že jsem si nadšeně pomlaskával u hudby, která ke každému záběru sedla jako čelní zaměřovač k Mercedesu. (11.01.2013)