Réžia:
Mel BrooksKamera:
Paul LohmannHudba:
John MorrisHrajú:
Mel Brooks, Madeline Kahn, Cloris Leachman, Harvey Korman, Ron Carey, Howard Morris, Dick Van Patten, Rudy De Luca, Barry Levinson, Jack Riley, Charlie Callas (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Psychiatr Richard H. Thorndyke se stane novým přednostou psychiatrického ústavu pro velmi, velmi nervózní pacienty. Hned po příjezdu na nové pracoviště pozná, že ho čeká těžká kariéra. Jeho předchůdce totiž zemřel za nevyjasněných okolností. V ústavu se dějí i další podezřelé věci. Mnozí pacienti jsou zcela normální, zatímco doktor Charles Montague nebo fanatická německá ošetřovatelka Dieselová jsou případy zralé k léčení. A to ještě není všechno: sám Thorndyke přede všemi tají svou panickou hrůzu z výšek!
Bláznivá americká parodie je dílem vyhlášeného specialisty na tento žánr, Mela Brookse. Ten si tentokrát vzal na mušku dílo mistra napětí Alfreda Hitchcocka. Závrať je inspirovaná Hitchcockovým klasickým dílem Vertigo, avšak diváci v něm jistě poznají i scény z filmů Psycho nebo Ptáci. Proslulá vražda ve sprše či smrtící útok opeřenců jsou však v Brooksově podání obráceny úplně naruby... (Peta_N)
(viac)Videá (1)
Recenzie (59)
Po podceňovaných Drákulovinách se jedná o moji druhou komedii v režii Mela Brookse a i zde musím uznat neuvěřitelný autorův cit pro detail. Když něco paroduje, činí tak s co nejhlubší znalostí daného oboru, a platilo to i v tomto případě, kdy si Brooks vzal na mušku Alfreda Hitchcocka. Nečekejte komedii postavenou na elementárních narážkách typu sprchová scéna (byť i on k tomu sáhl a mimochodem musím uznat, že ji ze všech využil asi nejnápaditěji), i přes hojný výskyt narážek na kvartet Vertigo - North by Northwest - Psycho - Ptáci je zde citována až polovina Hitchovy filmografie (pravda, měl jsem občas problém s odkazy na díla, která jsem neviděl, nicméně jsem se chytal i u citování méně známějších filmů - např. Spellbound či Frenzy) a odkazuje se zde i na jeho režisérské postupy (zadní projekce při přistávání letadla...) či jeho dvorního skladatele Bernarda Herrmanna. S ohledem na tuto promyšlenost jsem ani neměl problém s občasnou explicitností (přednáška v kongresovém sále), která je také jedním z prvků Brooksovy tvorby, ač by mi v jiném podání možná vadila. Když snímek shlédl sám Alfred Hitchcock, byl tak nadšen, že zaslal panu režisérovi láhev červeného vína. Já vás, pane Brooksi, sice podobným materiálním darem poctít nemohu, ale dovolte, abych aspoň tento váš počin ohodnotil maximálním počtem bodů. "Poslouchej, setkáme se za půl hodiny severně od severozápadního rohu..." ()
S Melem Brooksem, resp. s jeho tvorbou jsem měl, mám a budu mít jeden zásadní problém. Nebohý Mel musel mít v životě smůlu na nechápavé lidi, kterým nestačí naznačit, nasměrovat a naťuknout a tak se naučil ty nebožáky pořádně nakopávat a podávat jim to pěkně po lopatě. Řada jeho vtipů má slušný potenciál, jenže je podává tak přehnaně, že pro mě ztrácejí veškerý půvab. Nedokáže vystihnout tu jemnou linii mezi parodií a křečí. Ale možná je chyba ve mě a tu hranici mám nastavenou příliš vysoko. V Závrati, kde si bere na mušku nebohého Hitchcocka, se ještě drží zpátky a netlačí na pilu tak, jako nedej Bože v Drákulovinách, jenže ani tak to nevytáhnu na výš, než 40 % celkového dojmu. ()
Může být parodie zároveň poctou parodovaného díla? V podání Mela Brookse je možné všechno. Závrať dokonale kopíruje režijní styl mistra Hitchcocka a přitom nepřestává být pošahanou taškařicí. Třeba takový průlet skrze sklo, nebo přesná rekonstrukce legendární sprchové scény (akorát s novinami namísto nože) rozesmějí i ty, kteří o Hitchových filmech jenom slyšeli. Mnoho scén však ocení jenom lidé znalí většiny Hitchcockových filmů (a většina zde představuje vskutku úctyhodné číslo). Pro někoho to tedy pravděpodobně bude občas nuda, ale přinejhorším nuda velmi stylově zrežírovaná. 80% ()
Mel Brooks úspěšně paroduje slavné Hitchcockovy scény - předtím byly strašidelné, nyní se jim smějete. Ale na paškál si nevzal nejen Hitchcocka, ale i další známé filmové tvůrce (třeba jsem postřeh Antonieho Zvětšeninu). Některé scény jsou na zábavu dosti chabé, jiné naopak pobaví až až.. celkově to Brooks zvládl velmi dobře a opravdu je na co koukat - pokud navíc znáte mistrovy filmy, budete se bavit ještě více.... 7/10 ()
Podařená parodie na perly z dílny mistra Hitchcocka. Ale naštěstí nejen na ně. High Anxiety drží pohromadě sám o sobě a pobaví i diváky kteří mají o citovaných dílech jen letmou představu. Mě nejvíc rozesmály vtipy které Mel Brooks přidal navíc (auto Louis Vuitton, chlípný telefonát, kamerové průlety). To hlavní co mě uchvátilo byla ovšem Madeline Kahn. Má přesně ten správný mix krásy, osudovosti, zajímavosti a potrhlosti aby působila maximálně přirozeně a přitom směšně. ()
Reklama