Réžia:
Milan MuchnaKamera:
Josef HanušHudba:
Jiří ŠustHrajú:
Václav Kopta, Marek Vašut, Jana Vychodilová, Dita Kaplanová, Jiří Wohanka, Jana Eichlerová, Broněk Černý, Bronislav Poloczek, Eliška Sirová, Jiří Sedláček (viac)Obsahy(1)
Povídkový snímek líčí ve čtyřech krátkých, bohužel nepříliš nápaditých, námětově stereotypních příbězích osudy vojáků. Často prozrazují silný výchovný akcent: jednou vypráví, jak přátelské pouto vznikne mezi mazákem a nováčkem, kteří společně cestují pro opravený tank, jindy se sblíží vojáci a studenti na společné bramborové brigádě. Nechybí ani melodramatická linka, která upozorňuje na osobní oběti, které život v zeleném vyžaduje, třeba když se důstojníkovi rozpadne manželství poté, co je přeložen do vzdálené posádky. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (32)
Jasne, ze melo jit o klasickou vychovnou agitku ala armada. Obavam se ale, ze se tady soudruhum mimodek podarilo mezi radky natocit docela zajimave drama o vztazich v rodine, mezi mladyma atd. Jako, nebylo to spatny, kdyz se na to clovek podiva takhle. Urcite mnohem realnejsi a uveritelnejsi, nez lecjaka cilena vztahova dramata. Dalsim plusem je cela plejada znamych tvari ve veku vojinu... Me to docela pobavilo. ()
Výmluvný normalizační produkt nepochybně určený především kasárenským biografům, jak to napovídá klíčové téma – neukojené tělo vojínovo čelící řádu, znetvořenému jazyku a popkultuře. Usouvztažnění příslušných tělesných nesnází s obětí míru a se stálou hrozbou Západu (zhmotněnou rozhlasovou zpravodajskou relací o cvičení vojsk Severoatlantického paktu) pak ospravedlňuje jakékoliv tuhnutí páchnoucích stojatých vod, zaměňovaných až do Listopadu se Životem. Znesvěcení zelené barvy. ()
Lidsky hřejivé příběhy z dva roky trvajícího pekla s bizarní dramaturgií (neuchopitelné předěly mezi povídkami, chybějící pointy, přehlídky studenoválečnické techniky), new age muzikou u které holky přicházejí o věneček a násilně našroubovaným Slovenskem jsou plné buzerujících svobodníků (Dejdar, Vašut) a vzájemného porozumění na rotě. Závěrečné mírové poselství je jak vystřižené z telemostu mezi NDR a Československem a jasně ukazuje, že za zkažené Vánoce může zas a znovu pakt Severoatlantické aliance. ()
Tenhle povídkový film si v kontextu doby kladl za cíl hlavně pobavit. Hledat v něm něco víc by byla asi marná činnost. Já si připomenul, když jsem dospíval, jak jsem byl taky s holkami na bramborové brigádě. Film byl natočený v polovině osmdesátých let, a škoda jen, že režisér nenatočil víc podobných, či lepších filmů. ()
Mne se to libilo. Temi naivnimi dialogy jsem se bavil a ono mirove poslani tohoto, pro me dosud neznameho filmu bylo ve finale mile. Usmevne "drama", ktere ukazuje priority vojaku v zakladni vojenske sluzbe nebo tuzby dospivajicich studentek. Dnes uz se da tento snimek povazovat za film pro pametniky:-). Zajimave herecke obsazeni. ()
Reklama