Štyri svadby a jeden pohreb

Kaju se, jsem ostuda, Čtyři svatby a jeden pohřeb jsem viděl až dnes. Mike Newell zrežíroval typicky britskou romantickou komedii - černou jako ten nejlepší čaj, s neurotickým hlavním hrdinou (Hugh hrál takřka totožnou roli v Notting Hillu) a po čertech povedenými situacemi. Závěrečnou mokrou scénu znal i takový ignorant, jako jsem já. (20.11.2011)

Chvíľu som rozmýšľal, či si tento film, odvážne zaradený do žánru komédia, zaslúži zníženie hodnotenia. Ale bola to iba chvíľa. Stačilo si spomenúť na trápnosti maskované za vtipy, za pomalý a s trhaním sa pohybujúci dej, ktorý ani pri tomto pohybe neponúkal nič nové, iba variácie už videného. Zúfalo ma tento film nebavil a verím, že viac, ako desiatim tisícom užívateľov sa páčil. Vkus má dosť abstraktný charakter. (14.01.2021)

Takový předchůdce Love actually, viděl jsem to jen jednou, a myslím, že mi to bohatě stačilo už tehdy. Nechutně pozitivisticky laděný snímky opravdu nevyhledávám. Tento film má s "láskou nebeskou" společné i to, že i zde se objevuje onen přihlouplý song "love is all around", který pak ještě přihloupleji využili právě v Lásce nebeské. Takže od toho ruce pryč. Ve své době byl ale tento film hodně chválen a byl hodně úspěšný, takže mě překvapuje že to zde má "jen" 73%. Čekal jsem víc. No, jak vidět, tento film se ještě kultem nestal, Láska nebeská už bohužel ano. (09.04.2013)

Když byl režisér Lindsay Anderson hostem na Letní filmové škole v Uherském Hradišti, poskytl zde mimo jiné zajímavý rozhovor časopisu Rock&Pop. Byla mu položena otázka, jaký film z poslední doby považuje za nejlepší, a naopak. Anderson uvedl jako nejlepší snímek Co žere Gilberta Grapea, jako nejhorší pak právě tento (mnohem úspěšnější) Newellův film. Charakterizoval ho jako "nechutně buržoazní záležitost". Po Gilbertovi jsem se vcelku usilovně pídil (nakonec, kdo by nedal na doporučení tvůrce úžasného O Lucky Mana s neméně úžasným Malcolmem McDowellem?) a brzy jsem ho také - díky polské televizi - zhlédl. Čtyři svatby za nějaký čas potom uvedla Nova. Mám vcelku rád představu staré dobré Anglie, jako kolébky duchařských příběhů vyprávěných u krbu, s jejími kluby gentlemanů s dýmkou a deštníkem, mám rád představu londýnské mlhy, blata a vřesoviště, černohumorné historky Roalda Dahla, Doktora v domě, nebo ty fenomenální šílence z Monty Pythonů. Tady není po ničem podobném ani památky. Mám rád svatby, a jistým způsobem mě fascinují pohřby. Od filmu s takovým názvem by se tedy dalo čekat, že se mi bude líbit. Avšak chyba lávky: V tomto snímku je vše podáno v tak tupě snobském, dokonale povrchním a chladném duchu, že si člověk nemůže nevzpomenout na Andersonova slova o buržoazním filmu. Nechtěl bych být hostem na těchto svatbách (brr), nechtěl bych se účastnit takového pohřbu (dvojnásobné brr). Zde nenajdu žádného našince. Jsem tu pouhý cizinec, který se raději vytratí někam do nejbližší hospody, aby spláchl onu pachuť, která z Newellova chladného filmu čiší na sto honů... [Mimochodem: Je zajímavé, jak šla po Čtyřech svatbách kariéra Andie MacDowell dolů. Taková hvězda, a kde je jí dnes konec.] (27.08.2007)

British comedy at its best. V zásadě předvídatelný, přesto božský. Lásce na první pohled k Andie naprosto, ale NAPROSTO rozumim. Sám jsem si ji prožil. A konečně - opravdu krásná pocta manželství ... svym způsobem. Jen mi je trochu líto Mikea Newella, protože mám takovýho tucha, že se tímhle akorát zařadil po bok dalších režisérů, co vždycky budou jen a jen ve stínu toho nejgeniálnějšího scénáristy romantických komedií. --- "...to take the Lydia Jane Hibbott to be my awful wedded wife" (15.02.2013)