Hracia skrinka

Krev není voda, ale co když se obojí mísí v toku Dunaje, na jehož březích umíraly tisíce i v době, kdy bylo zřejmě, že trapnost jménem druhá světová má na kahánku? A dokrvava zbarvený proud se vine dějinami dál a dál jako pouto, které spojuje oběti a viníky a rodiče a děti, co svět světem stojí. Jakkoli bylo zřejmé, v jaké pochmurné deltě tahle plavba vyústí, na mé manikúře se ty dvě hodiny projevily dost neblaze – a mému rozpoložení po závěrečných titulcích moc nepomohl ani pohled na spící ratolesti. (14.09.2013)

"On není žádné monstrum, jsem jeho dcera, znám ho víc než kdokoliv jiný..." Opravdu můžeme o někom na 100% říct, že ho známe? Tuhle otázku si po zhlédnutí tohoto filmu asi nelze nepoložit. Film je za mě silným samozřejmě už jen kvůli tomu, že plně souzním se slovy vládního žalobce, že "je sice pozdě změnit to, co se stalo, ale není pozdě to připomínat." Ovšem asi nejvíce mě tentokrát zasáhl samotný konec filmu, když se z poněkud těžkopádně rozehraného soudního dramatu stává drama rodinné.  Když tak Ann Tabotová, dcera vehementně věřící v nevinu svého otce, po svém prozření dotyčného konfrontuje otázkou, "proč se aspoň nepokusíš říct pravdu," šel mi mráz po zádech. (15.04.2022)

„We can't change the past... the least we can do is remember it..“ Klasické soudní drama, do kterého známý scénárista Eszterhas rozený Eszterhás promítl svou životní zkušenost v podobě zrady, zklamání a zlomeného srdce z činů blízkého člověka a zároveň přemítá nad tím, jak se vlastní dokola opakované lži stávají subjektivní pravdou, která smývá vinu. Zkušený Costa-Gavras tomu dodal trochu té levicové ublíženosti, ale nutno dodat, že vzhledem k problematice obhajitelným způsobem. Zajímavostí z natáčení je, že Armin Mueller-Stahl měl problémy dostat americké vízum kvůli podezření na úzké vztahy se Stasi.  Ale že spolupracovala Jessica Lange s King Kongem, to nikomu nevadilo.. (20.06.2023)

Tohle si běžný člověk jako já ani neumí představit. Něco jiného je postupné poznání, že rodiče, které milujeme, třeba nebyli dříve žádní svatouškové, ale zjištění, že je váš otec lidská zrůda co za války mučila a vraždila nevinné muže, ženy i děti, no v tomhle jsem s Ann Talbot soucítila, vůbec si nejsem jistá co bych dělala a jestli bych to nakonec řešila jako ona. Neposuzovala bych film jako thriller, protože tady jsou karty rozdány celkem jasně a tak jediní, kdo skutečně věřili v Laszlovu nevinu byli jeho blízcí a Anna, ta i přes svou inteligenci a zkušenost hlavně proto, že tomu věřit chtěla. Ale i tak pro ni bylo dost obtížné vyslýchat u soudu svědky a jejich emotivní výpovědi, když se jí z celého případu dělalo až fyzicky nevolno. Takže drama, to ovšem neznamená, že by tady byla nouze o překvapivé zvraty a napětí, jen je to všechno tak nějak reálnější, včetně výkonu Jessicy Lange, která si v podstatě krade celý film pro sebe. Film, jehož hlavní pointu, vystihl dokonale žalobce v rozhovoru s Ann v Budapešti: "Nejde o to pomstít se jednomu senilnímu dědkovi nad hrobem, ale o to, aby se nezapomínalo jakým zvěrstvem byl holocaust". Souhlasím. (23.11.2013)

Pro mě zatím jeden z nejlepších filmů s Jessicou Lange, i když musím říct, že tady jí to zatím slušelo asi nejméně, vlasy měla jak Susan Boyle. Jinak dobře napsaný a slušně zahraný film, nejvíce se mi líbilo, že jsem pořád váhal, jestli mám Mischkovi věřit nebo ne a scéna, kdy jsme se dozvěděli, proč se film vůbec jmenuje "Hrací skříňka". (04.04.2013)