Sňatky z rozumu

Pětidílná sága Vladimíra Neffa v knižním či filmovém zpracování mě vždy bavila. Historickými stopami lidských osudů z let 1859 - 1881, mnohdy i krutého a nesmlouvavého, mě provázela řada výborných českých herců. Toto filmové dílo patří ke skvostům české kinematografie. Scénárista Otto Zelenka a režisér František Filip si získali můj obdiv a uznání. (17.06.2011)

V čem tkví síla tohoto seriálu? Tak pěkně po pořádku vzato. Musím to napsat jasně, je to par excellence televizní seriál velkým S, jak lidským obsahem, tak uměleckou tvorbou a určitě patří neodmyslitelně mezi to nejlepší, co se v československé televizi vytvořilo, a vůbec je zde na místě připomenout, že televize točila tehdy opravdu kvalitní seriály. Nesporný umělecký zážitek je také v tom, že obdivuhodná herecká práce všech zúčastněných herců i v těch menších rolích je velmi dobře zahraná, jsou to většinou herci, kteří dovedli vdechnout postavám myšlenku i bez složité psychologie obsažných dialogů dnešní tvorby. Kladem je, že toto dílo přináší kus české historie, které nám vybaví onen nádherně barvitý svět rázovitých lidiček českého národního obrození roku 1850 až do počátků druhé světové války, který v příběhu brilantně vystihuje tehdejší tradiční hodnotové orientace, spjaté s podnikáním a kulturou. Tento seriál má především poutavou dějovou posloupnost a v žádném případě se nesnaží předhazovat laciné filmové vzněty vášní a tragédií, které dnes všechny televize běžně praktikují. V podstatě se dá napsat, že tento kaleidoskop reálných portrétů lidských tváří, charakterů a změtí osudů rodin a jejich hlavních protagonistů Martina Nedobyla a Jana Borna má podle mě, jakousi vznosnost poémy našich předků. Myslím, že režisér František Filip velice přesně vycítil nejen ducha románové předlohy, ale tak trošku část české povahy. Proto tento seriál bude pro mě vždy velkým zážitkem, není to pro mě jen běžný seriál, ale jeden z nejlepších, který jsem měl možnost v české televizi vidět. (15.01.2017)

Jedna z mála věcí, která mě přiměla přečíst si literární předlohu, a to jen proto, že mně bylo moc líto, že poslední díl už skončil. Na rozdíl od Zlé krve, která byla natočena až po létech a trochu příliš zdůraznila ten boj dělnictva na úkor zde přítomného národovectví, které mnozí žrali a mnozí zcela ignorovali, jsou Sňatky opravdu vychytanou sondou do života společenské smetánky i chuďasů všeho druhu v 19. století na ploše české kotliny. (23.03.2010)

Musím začít dětskou vzpomínkou z 80. let, kdy se moje maďarská prateta s pletením v ruce půvabně snažila vyslovit jméno Dvořák. Ano, Vladimír Brabec tu byl jako excentrický a mírně pošahaný Antonín Dvořák skvostný. Ovšem většinu mých sympatií ve Sňatcích z rozumu posbíral dokonalý patriachální model středostavovské rodiny v podání Miloše Nedbala a jeho dvou dcer – přeslic (dobrá Iva Janžurová, výborná Jiřina Jirásková). Vedle nich tradiční a někdy těžko stravitelní klaďasové (Vladimír Ráž, Radovan Lukavský), naopak zemitá a přirozená Světla Svozilová (zvlášt ve svých promluvách k synu Janu Skopečkovi v base a po jeho návratu z basy). Gabriela Vránová ve své roli tradičně napotlamě. Závěrem čtvrtého dílu nádhernej emocema našlapanej moment (Jiří Vala versus Světla Svozilová). Jako celek bez debat. (11.12.2012)

Vynikající televizní adaptace románové ságy Vladimíra Neffa. Máloco výstižněji charakterizuje český národní charakter než replika z tohoto seriálu: ,,Nahořklý je náš pocit malosti". V opozici k tomu kontraindikačně tvůrci velmi funkčně akcentují národně-obrozenecký patos, který dobře propojuje a rezonuje jak historickou dobou děje seriálu, tak i dobou jeho vzniku. Zajímavé je rovněž, jak se subjektivně v průběhu času mění interpretace některých postav - když jsem se jako mladík díval v 80. letech, vnímal jsem kapitalistu Nedabyla jako přifouknutý produkt komunistické propagandy a hle, po 30 letech kapitalismu u nás ho náhle vnímám jako naprosto přesnou uměleckou kopii nemilosrdného magnáta a realitního spekulanta, podnikatelského žraloka, kterých je dnes plná nejenom Praha... (08.07.2018)