Veľká železničná lúpež

Dnes už vieme, čo všetko znamenala Porterova Veľká železničná lúpež pre rozvoj kinematografie ako takej, navyše sa nejedná len o nejaký ten sled na seba nadväzujúcich záberov, Porterov film má aj dej a zápletku a natočený je na svoju dobu neobvykle profesionálne, čo mu len dodáva na akejsi pôsobivosti a uveriteľnosti. Jeden z historicky prvých zástupcov westernového žánru snáď ani nemohol dopadnúť lepšie, ja som sa pri pozeraní cítil výborne a musím uznať, že pred takými sto rokmi z toho museli byť ľudia doslova hotoví. Každopádne je dosť na vážkach, či sa to v súčastnosti vôbec dá hodnotiť úplne objektívne, za seba však dávam rozhodne plný počet hviezdičiek, už len za tú profesionalitu a strhujúcosť a za to, že je z filmu cítiť rovnaké nadšenie pre vec ako napr. z takej Mélièsovej Cesty na Mesiac [1902]... (26.12.2007)

Loupežnická finta, přepadení vlaku, okradení cestujících, honička na koních a ještě si stihli zatancovat. První western má zkrátka všechno, co se od žánru dá očekávat. Navíc přidává násilí v poměrně syrové podobě a závěrečné desperátovo vyprázdnění koltu do kamery je skutečně lahůdkové. I v dnešní době jsem instinktivně opětoval palbu, takže si musím sehnat nový monitor. (05.03.2013)

[2/1001] Velká železniční loupež je film z roku 1903, přesto se však jedná o vcelku zdařilý snímek, na jehož sledování je vzrušující už i samotný fakt, že je starší jak 100 let. Přestože nejspíše nejsem schopen tuto věc posoudit, myslím si, že režisér ve snímku zkoušel značně improvizovat, takže se v něm objevily na začátek 20. století dost šokující a kontroverzní věci. Musím se přiznat, že jsem byl opravdu velice příjemně šokován a navíc se můžu pochlubit, že jsem viděl pěkně starý film. Z Velké železniční loupeže by se mohli dost poučit i dnešní režiséři... (04.02.2006)

Edwin S. Porter, který je mnohými (takže hlavně na oceánem) naivně ba hloupě považovaný za otce filmového střihu (Je vůbec možné něco tak samozřejmého a zjevně vyplývajícího z podstaty filmu někomu přiřknout?) představil atrakci v její nejspektakulárnější podobě. Velkou železniční loupež (dále jen VŽK) lze považovat za jeho nejzásadnější dílo, jehož kvality - bohužel - nedokázal nikdy překonat (jaká to ironie, když se člověk zamyslí nad součtem jeho dalších snímků). Je zachyceno v přehledných a malebných celcích, je napínavé, živelné a vzhledem k faktu, že v roce 1903 byl puritánský Autorský kodex a organizace typu MPAA na hony vzdálenou noční můrou, distancuje se od cudného zakrývání, které by jinak fantasticky nekompromisní a realistické konání banditů dočista zmařilo. Je zajímavé, že ani po století a nějakých těch drobných od svého vzniku netratila VŽK nic ze své "šťavnatosti", energie a nadšení, které vyvěrá z oťukávání onehdy čerstvého a inovativního média, jež nemělo žádná ustálená pravidla a jeho budoucí možnosti byly velkou neznámou. Koncept je v základu primitivní, což u převratných objevů nepřekvapuje, ale o jeho velké síle svědčí skutečnost, že je z něj čerpáno do dnešních dnů (častěji v míře nesrovnatelně horší!). A minimálně paňáca hozený z tendru nebo odvázaná tancovačka musí zaručeně pobavit i toho, koho dřevní věk filmu míjí širokým obloukem. (jako perfektně padnoucí hudební kulisu doporučuji hudbu z filmu First Great Train Robbery od maestra Goldsmithe) (15.11.2008)

Film, který je mnohými považován za vůbec první western, tedy za zakladatele později tolik oblíbeného žánru. Zápletka Velké vlakové loupeže vám jistě bude známa z mnoha a mnoha jiných westernů. Čtveřice banditů nejprve přinutí telegrafistu k poslání zprávy, která zajistí neplánované zastavení vybraného vlaku. Ten poté přepadnou, s lupem prchnou, ale ne na dlouho. Velice srozumitelnou filmovou řečí vyprávěný děj se odehrává ve čtrnácti scénách, z nichž nejpamětihodnější je ta poslední: Vůdce banditů zamíří svým koltem přímo do kamery a vystřílí celý zásobník. V době svého vzniku byla Loupež promítána s varováním, že se tato scéna může objevit na začátku, na konci, nebo na začátku i na konci, což nepochybně umocnilo divácký zážitek. Ani dnes, po více než sto letech, se však nejedná o nudu k uzívání. Přínos tohoto snímku je nezanedbatelný (již dříve použité techniky jsou zde poprvé spojeny do jednolitého, organického celku) a krom toho, těch dvanáct minut se vždycky dá přežít. 80% Zajímavé komentáře: Karlos80, sullafelix, sta (??), Cimr (13.02.2007)