Nepriateľ pred bránami

Úvodní bojová pasáž je naprosto fantastická a svou vizuální špinavostí a šokujícím naturalistickým charakterem se emocionálně takřka vyrovná úvodní půlhodince v Ryanovi. Annaud vůbec znovu potvrzuje, jak objemnou obrazovou imaginací a působivým vypravěčským talentem byl obdařen, vrcholné scény ve spíše psychologicky orientovaném zbytku filmu patří pořád k tomu nejlepšímu ve svém žánru (hlavně nervy drásající a umně protahovaná scéna se "zpětným zrcátkem" je dech beroucí) a atmosféra stalingradského pekla se zadře hluboko pod kůži, byť v prvních minutách nastavila sama sobě nezdolatelnou laťku. Všechny zmíněné highlighty včetně unikátního souboje dvou megacharismatických sniperů (díky démonickému rozměru Eda Harrise ani nevíme, komu vlastně fandit) jsou ale soustavně narušovány nefungujícími vedlejšími motivy ohledně trochu sentimentálně zdůrazňované romance či pro vývoj děje nepotřebné politiky, které natahují stopáž neúměrně ke klíčovému atraktivnímu dění. Annaud si to měl pohlídat a nesklouzávat k laciným hollywoodským zvratům, a bylo by to jasně za 5*... (15.10.2011)

Možná jsem čekal o něco více, než bylo nakonec na plátně prezentováno. Ale přesto se mi ten film líbil hodně. I díky Limou zmiňované výpravě, která je místy opravdu monumentální. Souboj odstřelovačů je také veden napínavě a milovníci války si přijdou na své, byť těch masivních bojových scén se stovkami statistů je zde jen pár. Jean-Jacques Annaud udělá výbornou podívanou z čehokoliv. (06.08.2002)

Vasja Zajcev je paparazzii obletovanou hvězdou bolševických válečných žurnálů. Už si pomalu nevzpomíná na svůj příjezd na frontu a zmatené pobíhání v dešti kulek za účelem získání bojových prostředků mrtvého spolubojovníka. Dneska je hýčkaným hrdinou, který svou puškou s pečlivě seřízenými mířidly uvolňuje pracovní místa ve velitelském štábu nepřítele. Jenže německou armádu nebaví počítat stohy svých mrtvých důstojníků a proto ke Stalingradu přijíždí major König, aby zahájil deratizaci kobylkoidně se rozrůstající Krasnoj armii. Tady může začít souboj nadšeného Zajceva s roztomile chadnokrevným Königem, jenž neměl být rušen žádnou nesmyslnou válečnou epopejí, (17.07.2009)

Podle mého názoru povedený válečný snímek, i když se v něm realističnost ztrácí pod nánosem naivity a záměrného patosu, který má připomínat válečné filmy z produkce Sovětského svazu a podtrhovat ústřední téma konfrontace propagandou ikonizovaného hrdiny s hrdinou reálným. Zpomalené a patetizované záběry rudoarmějců či samotného Zajceva při jeho heroických činech mi zde nepřipadaly vůbec nepatričné, spíš mě mrzelo jak málo bylo poodhaleno z tajů sniperského "řemesla". Rovněž je třeba dodat, že válečné filmy z SSSR nejsou jen silně patitecké, ale především nesrovnatelně drsnější, bezprostřednější a autentičnější než tato hollywoodsky uhlázená nápoda. (10.11.2007)

"Je mi jedno, že jste obětoval polovinu mužstva. Obětujte i tu druhou! Nebo i sám sebe." Co já pamatuju, tak to tenkrát u Stalingradu bylo ostrý. Němci mrzli, Sověti hladověli a propaganda frčela na plný obrátky. Ten úvodní boj byl masakr. Fakt bych tam nechtěl být a to ani na jedný straně. Válku totiž nemám rád, ale jsem velkej sportovní fanda. A souboj geroje Vasilije s hvězdou Königem beru jako sport. Sport adrenalinovej a přitom taktickej, kterej mě opravdu bavil, i když se odehrával v depresivně zmrzlým bahně. I v takovým prostředí se nakonec našla trochu zábavy, o kterou se postarali "motivátor" Chruščov, politruk Danilov a odstřelovač Kulikov. Asi ten svůj pacifismus trošku přehodnotím a zkusím trefit letícího komára do oka na 200 metrů, aby měl Vasja nějakou konkurenci. (19.01.2022)