Pes, který štěká, nekouše

Ako komedia mi to rozhodne nepripada. Aj satiry zvyknu byt ovela zabavnejsie ako toto. Skôr by som to oznacil za dramu. A to pomalu. O par chudakoch a ich zivotnych osudoch. Ziadna z postav ma nezaujala, takze som sa dost nudil. Objekticne by som tomu sice horkotazko 3* dal, ale kedze tam bez mihnutia oka zabijaju psov, tak ma tento film u mna smolu a jednu* strhavam. Nezazivny film u ktoreho lutujem, ze som ho vôbec videl. (08.05.2012)

Originální žánrová koláž, která se jako celek opravdu těžko charakterizuje a zasazuje. Bong si mě naprosto omotal kolem prstu a mám pocit, že v jeho prvotině šlo spíš o propracované postavy než o žánrové pravidla a jejich dodržování. Stačilo jedno vyprávění o "Boilerovi Kimovi", abych mu přistoupil na jeho "strašidelnou" vložku a vzápětí se upřímně zasmál u černočerného humoru. Pes, který štěká, nekouše je dle mého názoru obdivuhodný debut. Natočit jako první film žánrový mix obohacený o hravý vizuál a zajímavé detaily obecně, který drží pohromadě, (například zvolení lehce jazzového soundtracku v dynamičtějších pasážích nebo důraz na žlutou barvu), je režisérský kumšt. (04.02.2013)

Nejprve jsem byl odhodlaný nastínit zde děj filmu, ale ono se v něm opravdu skoro nic neděje a vůbec nevím, co bych k němu měl napsat. Sledujeme několik podivínů, kteří se ocitají v lehce nevšedních situacích, a téměř vše se odehrává v bezprostředním okolí jednoho jihokorejského paneláku, ve kterém se ztratí několik psů. Film plyne celkem pomalým tempem, ale pokud je na to divák připraven, určitě se nudit nebude. Je zde celkem dost vtipných scén, které dokážou utkvět v paměti déle, než pár hodin, což se cení. Nezapomenutelná je pro mě např. ta s dalekohledem či s řepou. 90% (21.04.2006)

Dneska již oscarový režiér Džun-ho Pon, taky nějak začínal a měl velmi zajímalo čím tenhle korejčík odstartoval svou cestou za zlatým plešáčkem. Film měl krásně propletený příběhy lidí se zápletkou, v některých záběrech působí velmi krutě zejména pro milovníky psů tam pár záběrů není úplně ideal. Dějové vyprávění procházelo několika žánry, ale ještě to není tak učesané jako Prazit, přesto je z tohoto debutu patrná vyprávěcí vyzrálost a originální režisérský rukopis. (10.02.2020)

Prvý réžijný debut Joon-ho Bonga sa nesie vo veľmi uvoľnenom duchu, aj keď sa priznám, že zo začiatkom som mal značný problém, pretože takého malého chlpáča mám doma. Ale potom sa akoby film rozvetvil a ponúkol nám pohľad do životov niekoľkých obyvateľov jedného bytového komplexu. Jediné čo ma pri tomto filme napadá je nápaditosť. Film nemá vyslovene nejaký cieľ, ku ktorému by chcel smerovať. Každá s postáv má svoje sny aj nejaké svoje potreby, ale na konci sa každý vyberá svojou cestou aj keď nie je taká ako dúfal že bude. Plus je vo filme badateľný veľmi príjemný humor. Nenásilný a do značnej miery aj inteligentne podaný. Hlavný hrdina sa mi od počiatočného znechutenia stával stále sympatickejší. Čo je veľké plus tohto filmu. Asi ale najsilnejšou myšlienkou filmu je, že aj napriek tomu že každý robíme chyby/ zlé veci máme v sebe nejaké to dobro - platí to aj na bezdomovcov, aj na nepríjemnú manželku aj na zabijáka psov. K dokonalosti chýbalo naozaj málo. (08.07.2012)