Hriešne noci

Tak tohle je jedním slovem SKVOST od mého oblíbence P.T. Andersona. Pohled do zákulisí kalifornského pornoprůmyslu inspirovaný skutečnou postavou pornoherce Johna Holmese. Filmy tohoto režiséra se vyznačují podrobně vykresleným scénářem a do nejmenších detailů propracovanými charaktery jednotlivých postav. I přestože má snímek dlouhou stopáž ( 152 minut ), tak se ani na chviličku nezanudíte! V prvních téměř dvou třetinách snímku sledujeme naprosto pohodovou, uvolněnou, zábavnou sondu do světa pornoprůmyslu ( nikdy bych neřekl, že se toto téma dá zpracovat takovýmto způsobem), aby následně v poslední třetině filmu Paul notně přitlačil na pilu a následně všechny " hrdiny " nechal totálně dopadnout na úplné dno a " vykoupat se v těch největších sračkách ". Excelentní herecké obsazení ( do té doby převážně neznámých herců ) a tomu odpovídající úžasné herecké výkony, zde předvádí jak mladíček Mark Wahlbergh jako Eddie Adams, který se díky mimořádným fyzickým předpokladům stává oblíbenou pornostar Dirkem Digglerem :o) , tak i má oblíbenkyně Julianne Moore, ale takhle bych mohl pokračovat dál a dál..... Luis Guzmán, Don Cheadle, Heather Graham, Philip Seymour Hoffman, William H. Macy, John C. Reilly..... a jako třešínka na dortu Burt Reynolds ( ve své životní roli ) jako režisér, snažící se přivést do porna trochu toho umění a natočit film, kdy i po orgasmu snímek dokoukáte pro jeho filmařské kvality :o) Výborná ruční kamera, dlouhé záběry bez střihu, tak příznačné pro P.T. Andersona, to vše doplněno a umocněno výbornou hudbou. Po všech stránkách parádní záležitost zasluhující mé plné hodnocení! Ikdyby již P. T. Anderson nenatočil jiné snímky než Boogie nights, Magnolia a There will be blood, tak " pouze " těmito počiny má u mě jasnou a neotřesitelnou pozici v mé TOP10 režisérů! (09.03.2009)

Po Magnolii moje druhé filmové setkání s panem Andersonem. Moc jsem od filmu nečekal (radši), ale mile mě překvapil. Zajímavé téma, dobrá hudba, velmi povedené herecké výkony (Wahlberg, Reynolds, Mooreová, Grahamová a Hacy), trochu specifický humor a sice ne moc originální, ale velmi dobře zpracovaná myšlenka snímku. Bohužel stejně jako v Magnolii mi nesedl konec (v tomot případě: depka->"hepáč"), takže to bude za 4*. Každopádně milé překvapení, film doporučuju. :-) (11.03.2009)

Kdo má v džínách, bude hvězdou. Do té doby umýval nádobí na noční diskotéce, teď se chystá na svůj pornografický debut obklopený několika bizarními figurkami. Otrlí členové filmového štábu byli v onen okamžik hodně šokovaní. Dirk Diggler a jeho nádobíčko na scénu! Dobu divokých mejdanů a nezávazného sexu v sedmdesátých letech zkoumá ve stylu vzestup a pád talentovaný Paul Thomas Anderson (v době natáčení pouze sedmadvacetiletý scénárista a režisér) a dělá tak velmi obratně. Volí šikovný střih, dbá na dobový detail, nabízí předlouhé záběry bez přerušení, daří se mu budovat atmosféru. A vlastně i přes stopáž nenudí. Divák chvíli cítí Altmana, chvíli Scorseseho, pak zase Tarantina. Komunita pornohvězd je plná temperamentních postaviček, které do jedné mají svých pár okamžiků slávy, a režisér se snaží, aby ukázaly, kde je jejich potenciál. Snaživý (do té doby prakticky neznámý) Mark Wahlberg tuhle výzvu ustál, potěší i Burt Reynolds, Philip Seymour Hoffman nebo William H. Macy. Ač jsou tyhle minipříběhy skládající úsměv, fascinaci, křeč i kritiku pornosvěta poutavé, Anderson měl víc používat nůžky. I tak velmi solidní tragikomické retro. (25.11.2014)

Koks, porno, margarita. PTA vytvoril neco podobneho Magnolii (i kdyz vlastne dva roky pred ni). Suchy humor se tu lame s tragickymi tematy jako ztrata syna ci sebevrazda. Chvilemi mate chut brecet, chvilemi se nezrizene smat. A taky za posledni dobu nejlepsi vyber pisnicek, jaky jsem ve filmu slysela. (13.09.2008)

Dlho som premýšľal čo k filmu napísať, aby som neskĺzol do trápne oslavného tónu, dojmológie a vynášaniu P.T. Andersona do nebies. Riešenie som mal pritom celý čas pod nosom: Boogiee Nights je jedným z najúprimnejších vyjadrení lásky k filmu a radosti z natáčania. Andersonov prvý veľký film (stopážou, obsadením i mapovaným časovým úsekom) sa vkráda do zákulisia tej časti odvetvia, kde je rozpor medzi úprimným a hraným neustále predmetom debaty, a kde si (to) všetci najviac užívajú. Štylizácia do 70. rokov. kamerové finesy odpozorované z filmov kolegu z nového Hollywoodu Martyho, skvelé audio, fenomenálny casting a réžia, ktorá by si svojou inovatívnosťou zaslúžila špeciálnu kategóriu na Oscaroch za umelecký prínos. Ak by som niekedy natrafil na človeka, ktorý by chcel byť filmárom ale nedokáže sa rozhodnúť, pustím mu toto a Truffautovu La Nuit américaine. 100% (27.08.2015)